Potomek italského přistěhovalce Julius Maggi (1846-1912) převzal po svém otci hamr a mlýn, ale kvůli silné konkurenci a kritickým rokům pro mlynářství se později zaměřil na výrobu luštěninových polévek v prášku. Pro zlepšení jejich chuti vynalezl tekuté koření jako levnou náhradu masového extraktu a nazval ho jednoduše podle sebe – Maggi.

Vymyslet dochucovadlo, které později slavilo úspěch na celém světě, je samozřejmě delší proces, obvykle se ale jako datum, kdy spatřilo světlo světa, uvádí 8. červen 1886.

Omáčka je veganská, protože jejím základem jsou rostlinné bílkoviny. Dříve se maggi vyrábělo ze sóji a pšenice, od roku 2006 se používá výhradně pšenice, i když přesné složení je samozřejmě předmětem firemního tajemství. Hodí se k dochucení polévek, omáček, ajntopfů, salátů a lecčehos dalšího. Svým charakterem se podobá sójové omáčce a aromatem připomíná libeček, byť jej neobsahuje.

Způsob výroby dochucovadla se během let měnil, stejně jako se mírně měnila i podoba typické hranaté lahvičky se žlutočervenou etiketou, kterou navrhl Julius Maggi v roce 1887 a která se používá dodnes. 

Původní lahvička Maggi se za sto let (1887–1987) změnila jen minimálně | zdroj: Profimedia

Jako vynálezce tekutého koření Maggi a instantních polévek a spoluvynálezce bujónových kostek byl Julius Maggi jedním z průkopníků průmyslové výroby potravin a patřil k nejbohatším evropským podnikatelům v této branži.

Od roku 1947 je značka Maggi součástí koncernu Nestlé. Toho se už ale zakladatel firmy dávno nedožil. Zemřel v říjnu 1912 krátce poté, co jej během podnikové porady ranila mrtvice.