Nabízí se domněnka, že celá slavná "ústavní a vládní krize" slouží jenom k odvrácení pozornosti od skutečného problému. A zodpovědnost za něj, často za hranicí trestného jednání, mají výhradně konkrétní politici z ODS a ČSSD.

Miliardová zápletka vládní krize

Dne 27. dubna odvolací soud v Lucembursku s konečnou platností rozhodl o tom, že společnost Diag Human je v právu a může v Lucembursku zabavit finanční prostředky České republiky až do výše dlužné částky.

V současnosti je to zatím více než třináct miliard korun. Dne 12. května v jedenáct hodin večer byly na příkaz lucemburského vrchního exekutorského úřadu obsazeny ve dvaceti čtyřech lucemburských, švýcarských, amerických, francouzských a čínských bankách všechny účty, které Česká republika používá, nebo by mohla použít, k obsluze státních dluhopisů.

Jeden z nejvýznamnějších evropských finančních trhů je tak pro Českou republiku až do okamžiku splacení dluhu ztracen. Podle dostupných informací podobný drastický krok ještě nikdy nebyl použit proti členskému státu Evropské unie. Je to strašná ostuda a obžaloba české "politiky". Jenomže to je, bohužel, jenom začátek problému.

Banky mají povinnost nahlásit jakoukoliv platnou pohledávku proti jakémukoliv státu příslušným mezinárodním finančním institucím a ratingovým agenturám. Odmítání platit závazky má pak vlastně okamžitý dopad na trh s dluhopisy takového státu – a tedy, což je obzvlášť bolestivé, především na náklady na obsluhu státního dluhu.

Ještě horší by to bylo v případě, kdyby se česká vláda vyhýbala zaplacení soudem přiřčené náhrady škody a začala převádět svoje transakce mimo Lucembursko. Dnešní globální finanční trhy jsou propojené jako nikdy předtím – a o to víc platí, že k nízkému úroku státních dluhopisů může přispět pouze dobrá pověst státu. Premiér i vláda však o tomto problému mlčí. Proč?

Česká politika bez paměti

Česká politika nemá ani svědomí ani paměť. Nejbližší poradci Miloše Zemana v době opoziční smlouvy vytunelovali zbytky českého farmaceutického průmyslu s miliardovými ztrátami pro stát. Jeho vláda (ČSSD) jim nakonec zvláštním usnesením ještě prodala za pouhých padesát milionů státní podnik na výrobu sér SEVAK.

Za pár měsíců ho nechali zkrachovat, a na vinohradské parcele, kde stál, je dnes rezidenční komplex v odhadované ceně jeden a půl miliardy. Pamatuje si snad tento podvod a korupci někdo?

Podkladové materiály pro zvláštní usnesení vlády z listopadu 2000 (číslo 1186/2000) se dnes čtou jako horor – nebo jako odsouzení celé české politiky posledních desetiletí.

Soudní znalci i tři nezávislé právní posudky říkali tehdy vládě – spor s Diag Human je prohraný, ukončete to co nejrychleji, firma nemá přístup k informacím o hodnotě trhu, a tak sama zatím požaduje mnohem menší náhradu škody. Pokud bude spor pokračovat, narostou úroky – a stát ty hodnoty nakonec bude muset rozhodcům otevřít. Škoda dál neúměrně vzroste. Tehdy šlo o třetinu dnešní částky.

Ještě v roce 2002 byla ve hře nabídka Diag Human na ukončení sporu za necelé dvě a půl miliardy korun. Tohle je jednání "řádného hospodáře" v provedení vlád ODS a ČSSD?

Dnešní premiér Bohuslav Sobotka už v roce 2004 (!) jako ministr financí velmi dobře věděl, že spor s Diag Human je po právní stránce prohraný. Namísto rychlého ukončení sporu a omezení škody pro stát při emisi státních dluhopisů v letech 2004 až 2007 jenom v tichosti vyčlenil – a mezinárodním finančním institucím povinně nahlásil – vytvoření rizikové rezervy ve výši deset a půl miliardy korun.

Spor s nepřítelem státu

Už před třinácti lety byla tedy pravda pro zahraničí jiná, než pro naše "voliče". Těm stačilo, že všichni politici vlád ODS a ČSSD tvrdili, že všechno je v pořádku.

Spor s onou "podezřelou firmou" a "nepřítelem státu" je přece už dávno vyhraný. Ve skutečnosti je to jenom hodně stará a hodně drahá lež. Při denním úroku jeden a čtvrt milionu korun na dluhu vůči Diagu toto úmyslné zdržování stálo jenom za třináct uplynulých let na zbytečných úrocích více než pět miliard korun. Nese za to někdo zodpovědnost? Nebo se to jenom tak nějak stalo?

Lži a podvody lidí, kteří měli v tomto obchodním sporu hájit zájem státu, se počítají na desítky – a velmi často opravdu patří za hranici trestní zodpovědnosti.

Existuje dávno zveřejněný dopis tajného poradce ministra zdravotnictví Bohumila Fišera Zdeňka Koudelky (ČSSD), bývalého náměstka Nejvyšší státní zástupkyně a ještě spíše přítele a důvěrníka dvou posledních prezidentů. Ten v červenci 2001 – jedenáct měsíců před volbami – doporučil už prohraný spor zdržovat podáním nesmyslné žaloby, neboť "žaloba sama o sobě zaručuje, že při využití odvolání nebude rozhodnuto do poslaneckých voleb 2002 a sestavení nové vlády".

Pak ještě dohodil spolužáku Pavlu Blažkovi (ODS, pozdější ministr spravedlnosti a předseda parlamentní vyšetřovací komise k reformě policie) právní zastupování státu ve sporu a zpracování nepravdivého znaleckého posudku za celkem víc než osm milionů korun. Oba se přitom dopustili několika trestných činů, které orgány činné v trestním řízení odmítly vyšetřit.

Deset milionů kamarádovi

Z paměti vymizela tragikomická figurka ministryně Marie Součkové (ČSSD), která svému soukromému právníkovi, kterého na kauzu najala, nechala vyplatit deset milionů korun, které si z banky odnesl ve dvou velkých igelitových taškách. Hned nato začal s její podporou tvrdit, že spor s Diag Human dokonce vyhrál, a požadoval zaplacení dalších sto sedmdesáti milionů odměny. Soud ji osvobodil.

Parlamentní vyšetřovací komise v této věci, která si šest měsíců neuměla otevřít ani webovou stránku s dokumenty kauzy, otevřeně kryla trestnou činnost ministerstva zdravotnictví a nakonec raději nechala zničit většinu zvukových nahrávek svého jednání.

Nebo třeba písemné poznámky zděšeného ministra financí Eduarda Janoty z jednání u premiéra Jana Fišera v roce 2010, kde náměstek přítomné ministryně zdravotnictví Dany Juráskové (ODS) Marek Šnajdr (ODS) líčil svoje protiprávní kontakty s údajně nezávislými rozhodci, které, podle jeho slov, „BIS drží za kulky“?

Eduard Janota předal protikorupční policii více než šedesát stránek usvědčujících dokumentů – a nestalo se nic. Vyšetřování protikorupční policie, které se dostalo příliš blízko skutečným vlastníkům podvodných offshorových firem, které se ve stejné době pokoušely odloupnout si z dlužné částky alespoň dvě miliardy, zastavil příkaz Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Podobných příběhů arogantní korupce a mocenské zvůle je v této kauze na několik knih. Stovky dokumentů. Zájem státu? Svědomí? V české politice?

Premiér Sobotka rozpoutal vládní krizi necelých čtyřiadvacet hodin po vynesení rozsudku lucemburského soudu. Nekonzultoval přitom ani své nejbližší spolustraníky. Proč?

Pro Babiše na podnose

Ten rozsudek totiž znamená, že celá záležitost, i s celou její až příliš špinavou a drahou historií, přešla kompetenčně s okamžitou platností pod ministerstvo financí, tedy k politické konkurenci.

Ministerstvo zdravotnictví, zdroj jen těžko uvěřitelné korupce a arogantní hlouposti ve vedení této kauzy od roku 1997, mělo v té chvíli přijít o kontrolu nad minulostí, o možnost zakrývat skutečnost i vykládat nepravdy.

Půl roku před volbami hrozilo, že vypukne obří skandál a voliči se začnou ptát po zodpovědnosti. A tak ještě Bohuslav Sobotka uprostřed vládní krize raději odjel vyjednávat do Lucemburska. Marně.

Banky a ratingové agentury čekají. Mají za ta léta o tomhle podivném sporu velmi mnoho informací a vlastních analýz. Vědí o zvláštním týmu na českém ministerstvu zahraničních věcí, který se přes diplomatické kanály pokoušel, někdy i s úspěchem, ovlivňovat zahraniční soudy. Znají dopodrobna všechny nefér postupy a podvody, které Ministerstvo zdravotnictví a jeho příživní právníci použili.

Vědí, že si ministerstvo nechalo soudy najmenovat tři vlastní rozhodce, a nakonec se nechalo chytit, když si s nimi tajně, bez vědomí protistrany, vyjednalo právně perfektní smlouvou desetimilionovou odměnu pro jednoho každého z nich ještě před koncem sporu.

Vědí asi téměř o všem, co přijde na přetřes v další arbitrážní žalobě, tentokrát mezinárodní, kterou Diag Human podal před pár týdny podle švýcarsko-české úmluvy na ochranu investic.

I ta teď leží na ministerstvu financí, které má už jen zhruba pět měsíců buď na dohodu, nebo na přípravu sporu a jeho předložení skutečně nezávislému mezinárodnímu rozhodčímu tribunálu. A zde v případě prohry hrozí škody ještě podstatně větší.

Pro starou gardu ČSSD a ODS ztráta kontroly nad tímto citlivým sporem znamená před volbami nejvyšší politické riziko. A především proto musí být Andrej Babiš politicky zlikvidován – tady a teď.

Představa, že by hnutí ANO po vyhraných volbách dovolilo policii a státnímu zastupitelství zabývat se desítkami přinejmenším nedbalostních trestných činů, či případů podvodů a korupce, spojených s touto kauzou, musí především v ČSSD a ODS nahánět hrůzu.

Až bude jakýkoliv český politik zase mluvit o demokracii a právním státě, zeptejte se ho, prosím, kdo zavinil tento stav – a kdo bude platit možná až desítky miliard zbytečné škody.

Jan Urban pro Ústav nezávislé žurnalistiky