Dnes je sedmašedesátiletý Ján Čupa místní celebritou. Za necelých osm let má na kontě přes 2800 výstupů, letos jich zvládl téměř 240. "To, co dělám, mi prodloužilo život. Mám tisíce přátel a hlavně pevné zdraví," říká v rozhovoru pro Tiscali.cz.

• Kolik výšlapů denně na Lysou horu zvládnete?

V současné době na Lysou chodím jednou, někdy dvakrát denně. Dříve jsem to však běžně zvládal i pětkrát denně, maximem bylo šest výstupů.

• Říkáte, že Lysá hora je vaše milenka. Čím vás tak zaujala a okouzlila?

Začal jsem na ni chodit, když jsem na tom byl nejhůř. Hory mě zachránily jak psychicky, tak i po fyzické stránce. Života si teď užívám více, než když mi bylo třicet let. Právě tím mi Lysá hora tolik přirostla k srdci.

• Vzpomínáte si na váš první výstup na Lysou?

Bylo to 18. listopadu roku 2011. Měl jsem úraz na pravé ruce, ruku v dlaze a seděl jsem doma u televize, kterou jsem ani nevnímal. Tehdy mi manželka řekla, ať se jdu aspoň projít na Lysou horu. A tak jsem si oblékl džíny, zimní bundu a vyrazil jsem. Bylo to pro mě kruté, sotva jsem vylezl na vrchol a zpátky už ani nemluvím. Ale ráno, když manželka vstávala do práce, jsem se probudil a táhlo mě to znovu do hor.

• Jak ale vznikla tradice, že jste začal chodit bez trička?

Bylo to osmý den. Domů jsem totiž chodil úplně propocený, a tak jsem to zkusil, i když byl na Lysé sníh. Začal jsem se cítit velmi dobře psychicky a hodně se mi zlepšila I kondička. Tělo to tak chtělo a hlava povolila. Naučil jsem se poslouchat své tělo a otužováním jsem navíc získal velkou imunitu. Neznám chřipku ani další nemoci.

• Dokonce někdy chodíte i bez bot, že?

Zkusil jsem to v zimě na Lysé hoře i v Tatrách. Nedělám to často, ale zvládl jsem to i v mínus dvanácti stupních. Nohy to vydrží, horší je to ale s prsty na rukou, které jsou po úrazech zašívané.

• Co vás na výstupech baví nejvíc?

Chodím na pohodu. Taky potkávám spoustu skvělých lidí, se kterými se rád pobavím, a při výšlapech navíc ještě relaxuji.

• Stal jste se celebritou, na Lysé vás všichni poznávají. Užíváte si to?

Je pravda, že mě tam zná spousta lidí, ale já všechny beru jako své přátele, kteří mi dodávají energii.

• Inspirujete i další lidi?

Za dobu, co chodím vysvlečený po horách, jsem inspiroval spoustu mladších lidí. Rozhodli se, že vyzkoušejí otužování, a většina z nich si to pochvaluje. To mě těší.

• Kromě Beskyd často jezdíte i do Tater. Máte je rád?

Jsou krásné. V létě se pohybuji po jejich slovenské i polské části, v zimě je ale většina stezek uzavřená, a tak nejčastěji chodím na Téryho či Zbojnickou chatu a na Přední Solisko. Lidé mě tam mohou potkat svlečeného i v lednu nebo v únoru. Spousta lidí už mě tam zná, mám tam přátele a setkání se mnou berou jako běžnou věc, i když jsem vysvlečený.

• Taky jezdíte do Alp a pokusil jste se zdolat bez trička Mont Blanc. Jak to dopadlo?

Byli jsme se skupinou turistů v Alpách, v Itálii na Gran Paradiso ve výšce 4061 metrů nad mořem. Počasí nám přálo, a i když na vrcholu bylo chladno, tak jsem celou trasu zdolal bez trika, opalovacího krému a slunečních brýlí. Dva dny nato jsme lezli ve Francii na Mont Blanc, počasí nám ale tentokrát nepřálo, foukal silný vítr a od výšky čtyř kilometrů byla mlha, navíc zhruba jen desetimetrová viditelnost. Proto jsem neriskoval a šel jsem oblečený. Ve výšce 4350 metrů, kde se nachází horská bouda Valotka, jsme to otočili a vrátili jsme se, stejně jako většina turistů.

• Dříve jste pracoval na dole. Bavilo vás to?

Než jsem odešel do starobního důchodu, pracoval jsem 23 let na šachtě. Práce mě tam bavila, a co je zvláštní, častokrát jsem se stovky metrů pod povrchem země cítil lépe než na povrchu. A tak, jak jsem se cítil velice dobře hluboko pod zemí, tak dnes miluji zase hory. Čím vyšší jsou, tím se cítím lépe.

Ján Čupa | zdroj: Ján Čupa

• Dostal jste se někdy na horách do nějaké nebezpečné situace?

I když občas lezu po skalách, tak nikdy neriskuji. Ani v létě, ani v zimě. Pokud s sebou nemám potřebné vybavení, tak se raději vracím.

• Co na vaši zálibu říká rodina? Co vaše žena, chodí na Lysou s vámi?

Manželka a dcera jsou spokojené, že se ve volném čase věnuji horám, a upevňuji si tak své zdraví. Manželku však Lysá hora moc neláká, chodí tam velice málo, tak jednou nebo dvakrát ročně. Hory má ale ráda.

• Co děláte, pokud zrovna nechodíte po horách? Máte nějaké další koníčky?

Když nejsem na horách, tak se věnuji práci kolem rodinného domu. O zahradu se sice stará manželka, ale já pomáhám se sečením, porytím záhonků nebo ořezáváním stromů. Také jsem začal spolupracovat s Nadačním fondem Jonášek z Valašského Meziříčí, což mě začalo hodně bavit. Beru to jako koníček.

• A co další sportovní aktivity?

Když jsem ještě bydlel v paneláku, věnoval jsem se zhruba sedm let cykloturistice. Často jsem jezdil do zahraničí, na kole jsem byl v Polsku i Německu, mám projetou velkou část Slovenska, Maďarska, několikrát jsem byl taky v Rumunsku a jednou i v Bulharsku, až u tureckých hranic. Denně jsem zvládl najezdit i přes 200 kilometrů.

• Máte před sebou ještě nějaké mety a cíle, které byste chtěl zdolat?

Nikdy nic dopředu neplánuji, protože když pak cíl nesplním, tak jsem nespokojený. Takže všechno nechávám náhodě.

• A jak dlouho ještě chcete chodit po horách?

Dokud to zdraví dovolí. Motivaci a chuť stále mám, bez toho by to nešlo.