Hibernace lidí už není fantazie. Vědci ji chtějí použít při letu na Mars

Představa astronautů, kteří by cestu na Mars jednoduše prospali, ještě nedávno patřila výhradně do světa science fiction. Dnes se ale stává seriózním předmětem vědeckého výzkumu. Týmy v Evropě i USA zkoumají možnost, zda by bylo možné u lidí zpomalit metabolismus natolik, aby se dostali do stavu podobného hibernaci, označovaného jako torpor. Takový stav by mohl trvat dny nebo dokonce týdny a výrazně by změnil podobu dlouhých kosmických letů.

Základní myšlenka je jednoduchá: snížit metabolickou aktivitu organismu na minimum. To znamená zpomalit srdeční tep, snížit tělesnou teplotu a omezit spotřebu energie. V tomto režimu by astronauti potřebovali méně jídla, vody, kyslíku i obytného prostoru. Zároveň by jejich tělo mohlo být lépe chráněno před radiací a negativními dopady mikrogravitace, které dnes způsobují úbytek svalové hmoty, oslabení kostí a další zdravotní komplikace.

Výzkum torporu vychází především ze studií zvířat. Některé druhy savců, například křečci nebo myši, dokážou do tohoto stavu vstoupit přirozeně v reakci na nedostatek potravy nebo změny světelného režimu. Nejprve se u nich zpomalí metabolismus a teprve poté klesá tělesná teplota. Zajímavé je, že tento proces nemusí být vyvolán chladem, ale spíše vnitřním biologickým nastavením organismu. Přestože je chování zvířat dobře prozkoumané, u lidí zatím vědci přesně nevědí, jak takový stav bezpečně navodit a udržet, aniž by došlo k poškození mozku nebo dalších orgánů.

Hibernace a medicína na Zemi

Zájem o lidskou hibernaci se ale netýká pouze vesmíru. Lékaři upozorňují, že schopnost řídit lidský metabolismus by mohla znamenat revoluci v pozemské medicíně. U pacientů čekajících na složitou léčbu, transplantaci nebo zotavujících se po vážných úrazech by torpor mohl zpomalit buněčné poškození, snížit potřebu intenzivní péče a omezit degeneraci svalů a orgánů. Významný potenciál se rýsuje také u pacientů se sepsí nebo selháváním více orgánů.

zdroj: Profimedia.cz

Někteří biologové navíc upozorňují, že lidé možná v dávné minulosti schopnost vstoupit do stavu podobného torporu měli. Archeologické nálezy a genetické studie naznačují, že hibernace není řízena jedním konkrétním genem, ale složitým souborem genetických programů, které se mohou aktivovat za určitých podmínek. Tyto mechanismy se objevují u celé řady savců, od hlodavců přes medvědy až po primáty, což vyvolává otázku, zda jejich pozůstatky nemáme i my.

Cesta k hibernačním modulům a Marsu

Americká společnost SpaceWorks Enterprises patří mezi ty, které se snaží převést teorii do praxe. Ve spolupráci s lékaři a odborníky na hibernaci zvířat vyvíjela koncept hibernačních modulů pro kosmické lodě. Jejich výzkum ukazuje, že uměle navozený stav s nízkým metabolismem je teoreticky možný, ale přináší řadu technických i biologických výzev. Jednou z hlavních je nalezení správné kombinace léků, které by dokázaly dočasně snížit teplotní nastavení lidského těla o několik stupňů a zároveň potlačit přirozenou snahu organismu zůstat v teple a aktivní.

I kdyby se takové řešení podařilo vyvinout, čekala by vědce dlouhá cesta testování. Než by bylo možné hibernaci použít při misích do hlubokého vesmíru, musela by projít rozsáhlými zkouškami na Zemi i na oběžné dráze. Proces navození torporu by navíc pravděpodobně probíhal postupně, podobně jako u medvědů, kteří se na hibernaci připravují týdny. Počítá se s fázemi přípravy, uvedení do stavu, jeho dlouhodobého udržování pomocí automatizovaných systémů a nakonec bezpečného probuzení.

Mise na Mars by trvala sedm až deset měsíců a představovala by obrovskou psychickou i fyzickou zátěž. Pokud by se podařilo astronauty uvést do hibernačního stavu, mohlo by to zásadně změnit možnosti pilotovaných letů. To, co dnes zní jako science fiction, se tak pomalu mění v reálnou vědeckou otázku. A i kdyby lidstvo na Mars dorazilo až za mnoho let, poznatky získané při výzkumu hibernace mohou mezitím zásadně proměnit medicínu tady na Zemi.