Hajlující lůza je reakcí na neschopnost státu

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Lukáš Strašík

Hajlující holé lebky v ulicích Saské Kamenice a dav připravený lynčovat cizince vyvolávaly strašidelné reminiscence, ale zároveň i řadu otázek. Kde udělali soudruzi z (bývalé) NDR chybu? A kde udělala chybu německá kancléřka?

Policejní hlídka u demonstrace pod sochou Karla Marxe v Saské Kamenici (Chemnitz)

Policejní hlídka u demonstrace pod sochou Karla Marxe v Saské Kamenici (Chemnitz),zdroj: Profimedia.cz

Poslední srpnový víkend byl ve čtvrtmilionové německé Saské Kamenici (Chemnitz, někdejší Karl-Marx-Stadt) nedaleko hranic s Českem brutálně ubodán 35letý Němec kubánského původu Daniel Hillig a další dva lidé byli zraněni. Z činu jsou podezřelí tři muži: Júsif A. (podle všeho dvaadvacetiletý Kurd z Iráku) a Alá S. (o rok starší, patrně ze Sýrie) jsou už ve vazbě, po třetím (zřejmě rovněž z Iráku) se pátrá.

Odkud pocházejí, se samozřejmě pořádně neví, ale v každém případě jsou to muslimové, dokonce už trestaní. Júsif A. do Saska přišel v říjnu 2015 a loni v březnu Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) odmítl jeho žádost o azyl. Odvolací proces zatím běží.

Po vraždě následovala v ulicích Saské Kamenice série několikatisícových protestů. Některé byly pokojné, většinu ale doprovázely násilnosti, střety s policií a útoky pravicových radikálů na novináře, ale především na přistěhovalce – nebo na ty, kdo vypadali jako cizinci. Řada lidí byla zraněna, pár holých lebek si i zahajlovalo. Najednou někteří považovali za správné vzít právo do vlastních rukou podle nebezpečného hesla "když nás neochrání stát, ochráníme se sami". Ačkoliv byly demonstrace ohlášené, policie nedokázala situaci zvládnout – alespoň ne zpočátku.

Pochody za "oběti multikulturalizace" pořádalo protiimigrační hnutí Pegida, protestní populistická partaj Alternativa pro Německo (AfD) či pravicové hnutí Pro Chemnitz. Tato sdružení také na webu vystavila neveřejný zatykač na jednoho z podezřelých, který jim poskytl jeden justiční úředník – včetně jmen svědků, soudkyně a podrobností o činu.

Konaly se samozřejmě i pokojné demonstrace za demokracii a proti extremismu, ale na těch se zpravidla sešlo jen pár stovek účastníků.

Projevy násilí kritizovali všichni přední němečtí politici. Podle kancléřky Angely Merkelové (CDU) řadě účastníků vůbec nešlo o pietu a vyjádření smutku, ale pouze o šíření nenávisti. Zdůraznila, že lidé i politici se tomu musí postavit a že štvanice a nenávist nemají v právním státě co dělat.

Všechno už tu bylo - ale teď je to jinak

Německá policie, vláda v Saské Kamenici a potažmo i v celém Německu teď tedy mají před sebou těžkou zkoušku. AfD, Pegida a neonacisté z Národnědemokratické strany Německa (NPD) se předhánějí v tom, kdo zmobilizuje více demonstrantů a kdo bude mít patent na výklad událostí posledních dnů. Extremisté mají pocit, že oprávněně kritizují spolkovou vládu, která sice odsoudila násilnosti, nikoliv ale vraždu, jež je vyvolala. Hrozí nebezpečí, že nenávistné útoky na cizince přerostou v pogromy, které Německo zažilo před bezmála stovkou let.

Pokud někdo bere právo do vlastních rukou a policisté jen bezmocně a bezradně postávají kolem, pak to je opravdu konec právního státu a počátek období, kdy bude vládnout soudce Lynč.

Všechno už tu samozřejmě bylo - a docela nedávno. Například v roce 1991 v Hoyerswerdě, kdy dav zaútočil na domy cizinců. Od té doby uplynulo 27 let a mnozí se ptají, co udělali Němci špatně, že latentní rasismus doutnal pod povrchem a jen čekal na příležitost, kdy bude moci naplno propuknout.

Na rozdíl od násilností v Hoyerswerdě, Rostocku nebo Solingenu počátkem 90. let je dnes situace jiná v tom, že se extrémní pravice těší podpoře části společnosti. A co hůř – i části politické scény. V době, kdy dav v Hoyerswerdě zaútočil na domy cizinců, seděly ve Spolkovém sněmu po parlamentních volbách v roce 1990 tradiční politické partaje. Krajně pravicová uskupení jako Republikáni (2,1 procenta) nebo neonacisté z NPD (0,3 procenta) neměla šanci. To je teď jiné. S AfD je dvaadevadesáti poslanci zastoupena v bundestagu strana, jejíž představitelé vykládají události v Saské Kamenici úplně jinak. "Problém nejsou pokojné protesty odvážných obyvatel města proti zločinným muslimským migrantům, ale znásilnění a vraždy páchané nelegálními přistěhovalci a násilí ze strany migrantů," prohlásil například poslanec Udo Hemmelgarn.

AfD byla před pěti lety původně založena jako euroskeptická národně konzervativní strana, která se zaměřovala na ekonomické otázky a v době krize vystupovala především proti záchraně eura a za návrat marky. Změna, kterou od té doby prošla, je však obrovská. Nyní se postavila na stranu lůzy, která své nepřátele identifikuje na základě rasy a původu. V průzkumech se AfD na celoněmecké úrovni přitom dostává na téměř 17 procent, v nadcházejících zemských volbách v Bavorsku by mohla dokonce předehnat i sociální demokraty (SPD).

Jedna vražda denně

AfD se snaží vzbudit dojem, že policie není schopná německé občany ochránit, že justice je vůči pachatelům cizího původu shovívavá, že to spolková vláda tiše schvaluje a že média se to všechno snaží ututlat. A hlavně: že příčinou všech problémů je migrace a vstřícná migrační politika spolkové vlády, potažmo kancléřky Merkelové.

Smutné je, že AfD má v jistém ohledu pravdu.

Stále zaznívá argument, že na základě několika vražd či znásilnění spáchaných přistěhovalci nelze šmahem odsoudit celou skupinu obyvatel. Ale ono těch vražd zase tak málo není. Z trestných činů vraždy nebo zabití bylo podle policejních statistik za loňský rok podezřelých 365 žadatelů o azyl. Čili jinými slovy řečeno, azylanti každý den v roce 2017 někoho zabili. Je to hodně, nebo málo?

Při porovnání s celoněmeckou statistikou, kdy bylo případů vraždy nebo zabití za loňský rok 2698 (na 82 a půl milionu obyvatel), to je poměrně dost. Potíž je navíc v tom, že z oněch 2698 činů jich Němci spáchali jen 1558, čili necelých 58 procent. Zbytek pachatelů - 1140 (tedy 42,3 procenta) - je cizího původu (z toho 27 pobývalo v zemi nelegálně), což už je na pováženou. A to i když odečteme činy spáchané turisty, příslušníky cizích ozbrojených sil rozmístěných na německém území a podobně.

Každý zločin je třeba urychleně vyšetřit a přísně potrestat – bez ohledu na to, jaké národnosti je pachatel. Když tři muži ubodají čtvrtého, je to samozřejmě odporný čin, ale zřídkakdy zpráva celostátního významu. Když ale tři uprchlíci ubodají Němce, je to událost, která hýbe tamní politickou scénou i veřejností několik dnů, ba dokonce týdnů. Ale lze se divit naštvanému Němci, když vidí, že čtyři z deseti násilných úmrtí mají na svědomí cizinci?

Kdo selhal? A kdo za to může?

Kdo ale sledoval situaci v Saské Kamenici a na webu, ten si musel uvědomit, že tady demonstrantům nešlo ani o spravedlnost, ani o pietu. Neonacisté, výtržníci, stoupenci AfD či Pegidy a naštvaní občané se spojili do krvežíznivé smečky. Hon na cizince, bezohlednost, s níž neonacisté a jejich sympatizanti ovládli ulici a vyvolali náladu připomínající pogromy, bezradnost, s níž tomu nepřipravená policie přihlížela… to všechno vyvolalo strašidelné vzpomínky na hnědou německou minulost.

Selhala ale i většinová společnost, která demokracii považuje za jakousi samozřejmost a rezignovala na občanskou aktivitu. V neposlední řadě jde také o důsledek letargie a dekadence, kdy si lidé hrají hlavně na vlastním písečku a zajímají se – v závislosti na společenském postavení – převážně o kvalitu trávníku na golfovém hřišti, o úroveň kursů jógy, nové číslo Vogue, správně rozdrbané džíny, podíl omega mastných kyselin v potravinách nebo o to, jestli dobře vypadají na selfíčkách.

Pondělní večerní koncert proti rasismu a pravicovému extremismu v centru Saské Kamenice, který se konal pod heslem Wir sind mehr (Nás je víc) a na nějž přišlo 65 000 lidí, ovšem ukázal, že to s tou lhostejností snad ještě není tak zlé a že ještě zdaleka není vše ztraceno. Přesto účastníkům koncertu politička AfD Beatrix von Storchová vzkázala: "Jste poddanými Merkelové, jste nechutní a tancujete na hrobech."

Kritika neznamená rasismus

Aby bylo jasno: každému aspoň trochu slušnému člověku se musí nutně dělat špatně, když vidí na ulici hajlující holé lebky – i kdyby jich měla být jen hrstka. Ale je smutné, že každý, kdo nesouhlasí s migrační politikou spolkové vlády, je automaticky nařčen z xenofobie, rasismu, potažmo fašismu a nacismu. A to nejen ze strany politiků, ale i většiny médií.

Takový přístup je kontraproduktivní a vede pouze k tomu, že odpor proti migraci sílí a v lidech, kteří s ní nesouhlasí, vyvolává vztek a zlost. Tím spíš, že se kriminalita spojená s nelegální migrací zlehčuje a argumentuje se tím, že na základě činů několika jednotlivců nelze odsoudit celou skupinu.

To jistě nelze. A dělat na ni pogromy už vůbec ne a je nezbytné dát jasně najevo, že v demokratické společnosti je to zcela nepřípustné. Ale na druhé straně nelze ani opíjet lidi rohlíkem a snažit se je uchlácholit tím, že o desetinu klesl počet přestupků spáchaných imigranty, jak v dubnu spolková vláda ohlásila.

Možná ano – ve srovnání s rokem předchozím, kdy uprchlická vlna vrcholila. Ale jeden zavražděný denně je víc než dost. Zvlášť poté, co kancléřka zvala do země masy uprchlíků s otevřenou náručí, aniž by zajistila, že se tento příliv zvládne. Úřady nejsou schopné včas deportovat odmítnuté žadatele o azyl a ani nevědí, kolik nelegálních migrantů se jim po zemi potlouká. A u těch evidovaných ani pořádně netuší, kdo jsou, odkud přišli a s jakým cílem – jako v případě (podezřelých) vrahů ze Saské Kamenice. O nezvládnuté integraci ani nemluvě.

Kritika islámu se nenosí

S házením odpůrců migrační politiky do jednoho pytle s nácky je to vlastně stejné jako s kritikou islámu. O křesťanství se otírá kdekdo, viní se pomalu z veškerého zla západního světa a kritizuje se na něm kdeco – od historie po současnost, od symbolů po každodenní praxi, od papeže po poslední z jeho oveček. Ale běda, když si někdo troufne kritizovat islám. Rázem je xenofob, islamofob a rasista, přičemž se zcela opomíjí fakt, že jako u křesťanství jde i v případě islámu pouze o náboženství– nikoliv o rasu, či dokonce etnikum.

Ve snaze vyhnout se podobnému nálepkování se na Západě raději nikdo do kritiky islámu moc nepouští. Vytváří se tak kolem něj jakási autocenzurní hradba a získává výsadní postavení náboženství, o němž se nesmí říct křivého slova. A pokud si přece jen někdo nesměle troufne na nějakou kritiku, honem dodává, že ani v tom křesťanství není všechno takové, jak by mělo být.

Každé náboženství přitom pro svůj další vývoj potřebuje kritický diskurs. Křesťanství se v posledních pěti staletích dočkalo kritiky ze všech stran: od vědy, osvěty, společnosti i z vlastních řad. Martin Luther pro církev znamenal naprosto zásadní změnu a jeho kritika ji postavila na úplně nových základech.

Kdo tedy kritiky islámu označuje za islamofoby, hraje v důsledku do rukou těm, kdo štvou proti muslimům a prezentují je jako násilníky a potenciální teroristy. A podobný efekt má i to, když politici a většina médií obviňují z rasismu či nacismu odpůrce masové imigrace.

Mají Němci problém s extremismem? Anebo jen Sasko a bývalá NDR?

Podle aktuálního průzkumu agentury Emnid se nicméně většina Němců nedomnívá, že by jejich země jako celek měla problém s pravicovým extremismem, a považuje to hlavně za problém spolkových zemí, které vznikly z bývalé Německé demokratické republiky. Šestašedesát procent respondentů si myslí, že protestovat proti cizincům není v pořádku, pochopení pro demonstrace proti trestným činům spáchaným cizinci ovšem vyjádřilo 71 procent účastníků průzkumu.

Sasko řada Němců považuje za jednu z nejhůře fungujících spolkových zemí. Důvodem je řada pochybení zdejších úřadů ve sledovaných případech i podezření z jejich náklonnosti k radikální pravici. V Sasku také byla velmi silná NPD a základnu pro své teroristické činy zde našla neonacistická skupina Národněsocialistické podzemí (NSU), která v letech 2000 až 2007 zavraždila devět mužů tureckého a řeckého původu a jednu německou policistku.

Saský křesťanskodemokratický premiér Michael Kretschmer tento týden oznámil, že chce "veškerou silou" zasáhnout proti pravicovým extremistům, které označil za největší nebezpečí pro demokracii. Události v Saské Kamenici je ale podle něj nutné správně chápat. "Jasné je, že nešlo o žádný rozvášněný dav, o žádnou štvanici, ani o žádný pogrom," zdůraznil. "Nepřipustím, aby se (z pravicového extremismu) podezřívalo celé město nebo celá země." Pochopení pro rozhořčení obyvatel města vyjádřil i spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU), který za "matku všech problémů" označil migraci.

Záběry z ulice v Saské Kamenici naháněly hrůzu, ale mnohem horší je myšlenka, že něco podobného se může odehrát kdekoliv. Německá politika to musí chápat jako varovný ukazovák a musí přijít s odpovídající strategií. Nekompromisně musí zakročit proti projevům násilí a jejich příčinám – a to na obou stranách. A musí sebou mrsknout, než se jí situace zcela vymkne z rukou.

Tagy: protesty Německo uprchlíci zahraničí Přistěhovalectví protiimigrační politika Saská Kamenice

Zdroje: vlastní