Facebook nás prodává. Je čas mu navždy utéct?

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Facebook byl, je a vždy bude zadarmo, dušuje se jeho zakladatel Mark Zuckerberg. Má ale na mysli peníze, protože za užívání největší sociální sítě na světě platíme vysokou cenu. Ví o nás vše a rád to prodá tomu, kdo nabídne víc. 

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Jistě. Udělejte si kvíz o tom, která z hair-metalových kapel je vaše krevní skupina. Podělte se o pár záběrů svého batolete na pláži a sledujte, jak přibývá počet palců nahoru. Okomentujte sarkastické politické názory spolužáka, se kterým jste se neviděli od dob, co byl prezidentem Ronald Reagan. Jenom nezapomínejte, že tenhle důvěrně známý, uklidňující online plácek zaplněný lidmi, na nichž vám záleží a které máte rádi, existuje výhradně a pouze na korporátní planetě, která bez ustání dychtí zjistit toho o vás a vašich blízkých víc a ještě víc, napsala agentura AP.

V den, kdy si naši virtuální přátelé začali lámat hlavu, zda by měli nebo neměli opustit facebook, se zrodil zapeklitý problém 21. století: pokud je vaše komunita velkým byznysem a největším byznysem vaší společnosti je vaše komunita, začne to být pěkný zmatek.

Všichni jste toho tento týden svědky. Uživatelé celé úterý sledovali rozvíjející se kauzu Cambridge Analytica a dumali nad tím, zda hrozí riziko, že byli zase zmanipulováni - že jejich data mohla být zneužita k ovlivnění voleb. A jestli je to konečně dostatečný důvod opustit facebook.

Není to snadné rozhodování. Koneckonců - jak potom mamka uvidí fotky svých dětí?

"Část mojí osoby si přeje, aby kvůli skandálu Cambridge Analytica facebook padl. Ale druhá část mojí osoby nemá jiný způsob, jak zjistit, kdy mají moji přátelé a příbuzní narozeniny," napsal na twitter humorista Chicago Tribune Rex Huppke - a svůj příspěvek přeposlal i na facebook.

Mladí utíkají na Instagram

Facebook, který svou existenci začal jako sociální síť pro vysokoškolské studenty a akademickou komunitu, už dříve zažil odliv uživatelů, byť se to obvykle dělo postupněji. Mladí lidé se od něj odklonili ve prospěch jiných platforem, jako je Snapchat, WhatsApp a Instagram (poslední dvě nyní vlastní firma Facebook), a mnozí další tam sice nadále mají účty, ale využívají je jen zřídka.

V mezinárodním měřítku sice facebook zůstává široce rozšířený, ale vytlačují ho sociální sítě vybudované kolem posílání zpráv, jako je Line v Japonsku a Thajsku, WeChat v Číně a KakaoTalk v Jižní Koreji.

Ovšem jako dědeček velkých sociálních sítí má facebook více než 2,2 miliardy uživatelů - téměř 30 procent světové populace. A jde o komunitu s přehledem početnější, než má kterákoli země světa. To je neodolatelný terč pro zadavatele reklamy a také, jak nyní vychází najevo, pro lidi, co chtějí provádět selektivní kejkle s daty a dokonce ovlivňovat volby.

Pro uživatele je jakékoli místo, kde je spousta a spousta zajímavých lidí, obvykle tím pravým místem, kde být - i kdyby to bylo jen proto, že tam jsou všichni. Ale když se nad tím doopravdy zamyslíte, kde přesně JE to místo?

Začutat si a zas jít

Většina z nás koncových uživatelů se na facebooku chová jako v globálním ekvivalentu své čtvrti nebo hlavního náměstí. Ovšem kilometry, co nás dělí, se zkrátily na pouhé centimetry.

Přátelé se tu zastaví, aby si popovídali a dozvěděli se novinky. Ukážou nám pár fotek, zjistí, co je nového, a zase jdou. Občas zaslechneme, o čem si povídají sousedé, a tak se k nim přidáme a přispějeme vlastní troškou do mlýna. Některé lidi známe lépe než jiné, některé skoro vůbec. Někteří touží po uznání. Jiní se chtějí hádat. A další si jenom chtějí začutat na trávníku, a zase jít dál.

Problém je, že to, co je ve skutečném světě skutečnou sociální interakcí bez větších závazků, se ve virtuálním světě stává spletitou, komplikovanou transakcí. Jinak řečeno samotná komunita je skutečná, ale náměstí je prošpikované pastmi, a není tu žádný starosta ani policie, aby nás před nimi ochránili.

"Když jdeme řekněme třeba na večírek, což je analogie sociálního prostoru, pak je okolní komunita viditelná. Víme, kdo tam je, a na vlastní oči vidíme výsledek našich interakcí," řekl John Drew, který přednáší o digitálních médiích na univerzitě Adelphi v New Yorku.

Facebook, říká Drew, "vytvořil systém, který je bytostně společenský - jsou tam vaši přátelé, kteří vkládají příspěvky. Ale zatímco vkládáte příspěvky a prohlížíte si příspěvky ostatních, oni budovali reklamní impérium". "Ti lidé, co pořádají onen večírek - to je facebook. A má pod palcem pravidla."

Jak uvidím vyrůstat tvé děti?

V úterý se na mnoha místech šířila úzkost a lidé přetřásali pro a proti případného trvalého odchodu z facebooku. Jednou z běžných odpovědí lidem, kteří říkají, že možná odejdou, bylo: "Nechoď. Jak jinak uvidím, jak vyrůstají tvoje děti?"

Další z potenciálně odcházejících si dělali starosti, jak budou sledovat, co dělají JEJICH děti. A jiní opakovali zbožné přání uživatelů facebooku, které se vynoří pokaždé, kdy se jim do cesty postaví kontroverzní diskuse: "Nemůžeme všichni jen zveřejňovat hezké věci a držet se stranou od politiky?"

Všechny pochybnosti jsou naprosto pochopitelné. Toto je - přinejmenším v Americe - éra, kdy se hroutí pilíře komunity. Průzkumy ukazují, že Američané věří svým institucím méně a méně. Prudce klesá počet členů odborových a občanských organizací, které dlouhodobě sloužily jako pevné pojivo společnosti. Střídání zaměstnání a zvyšující se mobilita štěpí osobní přátelské vazby jako nikdy dříve.

Je tedy nějakým překvapením, že tolik lidí baží po poutech komunity - i kdyby byla jen virtuální - a posilujícím pocitu, který je provází? Je překvapením, že se lidé perou s rozhodnutím, zda se vzdát této pevné součásti svého života, která sice natahuje nepříjemně agresivní chapadla, ale zároveň poskytuje miniaturní dávky dopaminu díky kontaktu s těmi, na kterých nám záleží? Není tohle, v zásadě vzato, jednou z klíčových funkcí komunity?

Nic není zadarmo

"Jedním z důvodů, proč je facebook tak populární, je to, že mají lidé pocit, že je zadarmo. Nemají pocit, že by se kvůli němu něčeho vzdávali, anebo povědomí o tom, čeho se vzdávají," řekl George Löwenstein, behaviorální ekonom Carnegie-Mellonovy univerzity.

"Obecně vzato lidé nenávidí pocit, že je někdo má za naivky. Nenávidí pocit, že je někdo zneužil. Ale to zatím není lidem příliš zřejmé," dodal. "Kdybychom měli pivo a někdo nám ho vzal a vypil, budeme hodně rozčilení. Ale když jde 'jen' o informace, naštve to lidi mnohem méně."

Pravda je, že internet máme teprve čtvrt století. Možná ještě nejsme tak docela vyladění na podmíněné komunity, na něco jako je to, co nabízí facebook. Na komunity, jaké ještě nikdy v dějinách neexistovaly.

Dojem, že jsme dostali multimediální propustku ke všem svým přátelům bez ohledu na to, kde jsou, a navíc zadarmo, je nesmírně přitažlivý. Dokonce i v případě, že ono "zadarmo" ve skutečnosti znamená: "Sledujeme tě, vyděláváme peníze a možná dokonce taháme za psychologické nitky ve svém vlastním zájmu."

Otázka, na kterou si musí odpovědět všichni, kdo zvažují odchod z facebooku, zní: "Je pro mě odmítnutí téhle konkrétní korporace dost důležité, abych odmítl komunitu, které slouží?" Jakou cenu mají vaši "přátelé"?

A mimochodem, vaší krevní skupinou vlasatých metalistů jsou Def Leppard. Pokračujte.

Tagy: Facebook zahraničí Spojené státy sociální sítě média a internet

Zdroje: ČTK,AP