Pravda je, že leckde už úřadům dochází s Facebookem trpělivost. Německu například vadí, že firma nepostupuje důsledně proti příspěvkům uživatelů, které jsou v rozporu s tamními zákony. Ať už jde o nenávistné komentáře, výhrůžky násilím, výzvy k vraždě či projevy nesnášenlivosti. Německá prokuratura nicméně tento týden konstatovala, že vyšetřování v tomto případě nezahájí, protože zatímco některé příspěvky německé zákony skutečně porušují, pochybení při jejich mazání zločinem nejsou.

V lednu berlínský soud naopak americké internetové společnosti nařídil upravit podmínky nakládání s osobními údaji uživatelů pod hrozbou pokuty čtvrt milionu eur (6,3 milionu korun) za každý potvrzený přestupek. Facebook podle rozsudku pro využívání těchto údajů nezískal informovaný souhlas uživatelů. Protiprávní jsou dle soudu i některé obecné uživatelské podmínky, především ale výchozí nastavení sociální sítě týkající se sledování polohy uživatelů při soukromé komunikaci prostřednictvím mobilní aplikace nebo zobrazování profilů ve výsledcích webových vyhledávačů. Antimonopolnímu úřadu zase vadí, jak Facebook získává přístup k údajům třetích stran po založení účtu, tedy například sledování aktivit uživatelů na jiných webových stránkách.

Zakladatel společnosti Mark Zuckerberg před měsícem ohlásil chystané změny. Uživatelé Facebooku by pak například měli na svém účtu vidět více příspěvků přátel a méně nereklamních sdělení různých podniků, médií a politických skupin. Změny ve filtrování příspěvků by se měly plně projevit během několika měsíců. Zuckerberg prý vychází ze studií, podle nichž jsou kontakty s blízkými lidmi na sociálních sítích dobré pro naši duševní pohodu. Facebook navíc zahájil revizi svých inzertních platforem ve snaze regulovat politickou reklamu a znemožnit vměšování do voleb, o němž se mluví především v souvislosti s volbou amerického prezidenta.

Facebook manipuluje lidi a je hrozbou pro demokracii, říkají jeho bývalí manažeři

Výsledky studií jsou jedna věc, osobní výpověď zúčastněných věc druhá. V poslední době totiž zaznívá kritika na adresu Facebooku i od jeho někdejších manažerů. Bývalý viceprezident pro růst uživatelské komunity Chamath Palihapitiya v listopadu během vystoupení na Stanfordově univerzitě například prohlásil, že sociální média ničí základy fungování společnosti a lidé by si od nich měli dát pauzu. Cítí prý obrovskou vinu za to, jaké prostředí pomohl vytvořit, a vyslovil obavy z rostoucí manipulace lidí. "Neuvědomujete si to, ale jste programováni," řekl. Kriticky se přitom nevyjadřoval jen vůči Facebooku, ale i vůči širšímu prostředí na internetu. Připomněl v této souvislosti incident z Indie, kde falešné zprávy o únosech rozšířené prostřednictvím aplikace WhatsApp vedly k lynčování sedmi lidí.

Bývalý produktový manažer Antonio García Martínez zase tvrdí, že Facebook lže o své schopnosti ovlivňovat jednotlivce pomocí dat, která o nich shromažďuje. První prezident firmy Sean Parker pak uvedl, že platforma těží ze "slabin psychologie člověka", a přiznal, že od samého počátku bylo záměrem společnosti učinit lidi závislými. Vyslovil nicméně politování nad škodami způsobenými dětem. Podle Parkera společnost využívala stejného principu, jako hrací automaty, které udržují naději na vysokou výhru tím, že tu a tam poskytnou hráčům nějakou menší částku. U Facebooku tuto funkci plní třeba lajky a komentáře, které přimějí uživatele k tomu, aby nahrával více obsahu a dostával další a další lajky.

Nejdál šel v kritickém pohledu na Facebook zřejmě jeden z bývalých investorů společností Facebook a Google Roger McNamee. Ten v listopadu v článku pro britský Guardian vyslovil požadavek, aby byla sociální média regulována úplně stejně jako třeba tabák nebo alkohol. Zdůvodnil to rizikem závislosti a vlivem platforem typu Facebook na demokracii a veřejný diskurs.

McNamee srovnává Facebook a YouTube jejich rozměrem a dosahem s křesťanstvím či islámem. Více než dvě miliardy lidí používají Facebook každý měsíc, 1,3 miliardy každý den, půldruhé miliardy lidí kouká na YouTube. Průměrný uživatel kontroluje svůj chytrý telefon 150krát denně, což představuje kolem dvou tisíc úkonů.

Podstata nemůže soupeřit se senzací

Už v raných začátcích bulvárních deníků vydavatelé poznali, jakou sílu má využívání lidských emocí. Aby přitáhli co největší pozornost, musejí dát čtenářům to, co "chtějí": Obsah, který hraje na city spíše než na rozum. Podstata nemůže soupeřit se senzací, píše McNamee. Mediálním platformám, jako jsou noviny, televize, knihy nebo dokonce počítače, věnují lidé jen pár hodin denně a všichni dostávají stejný obsah. Rozšíření chytrých telefonů tuto situaci zásadně změnilo.

Dnešní bitva o pozornost diváka či čtenáře není podle McNameeho férový zápas. Sociální sítě totiž mají dvě výhody: personalizaci a chytré telefony. Vědí o svých uživatelích prakticky všechno a sledují je na každém kroku – na webu i mimo něj. Stávají se tak jakýmisi strážci internetu. Díky chytrým telefonům se bitva o pozornost odehrává na jediné platformě a v každém okamžiku, o přesně zacílené online reklamě a filtrování obsahu s cílem dosažení co největšího zisku ani nemluvě. Klasická média proti tomu nemají šanci.

Jsou McNameeho obavy o moc sociálních sítí a osud demokracie opodstatněné, anebo se jen stal obětí technologické paniky? Pravda je, že jakýkoliv vývoj, změna či pokrok v historii lidstva vždy provázela hlasitá kritika. V 19. století se třeba tabák, alkohol, káva a čaj považovaly za natolik škodlivé, že k nim neměla přístup veřejnost, obzvláště pak ženy. Mělo se za to, že káva a čaj ženám ubližuje a že alkohol a tabák muže oslabuje. Tlak na přísnou regulaci byl tehdy tak silný, že to ve 20. století vedlo k prohibici ve Spojených státech. Všichni vědí, jak to nakonec dopadlo. Z čistě zdravotního hlediska to byl neúspěch a při širším pohledu na sociální a ekonomické důsledky černého trhu s alkoholem lze dokonce hovořit o naprosté katastrofě. Na prodeji pančovaného alkoholu zbohatli leda kriminálníci jako Al Capone.

Restrikce a regulace nikam nevedou

Puritánství a zákazy se v minulosti jen zřídkakdy osvědčily jako správná a účinná politika. Bylo by dobré z toho vyvodit poučení, držet se vědeckých faktů a přestat s dospělými jednat jako s malými dětmi.

Jaká jsou vlastně vědecká fakta v případě sociálních médií? Proklamovaná závislost na Facebooku má sice vědeckou povahu, ale zdaleka ještě není prokázaná a experti v názoru na ni nejsou zajedno. Podle britského psychologa Marka Griffithse z Nottingham Trent University je například rozdíl mezi závislostí v internetu a na internetu. Facebook totiž nabízí celou škálu využití, je tedy obtížné definovat závislost přímo a výhradně na sociálních médiích jako takových.

Srovnáváme-li to se závislostí na tabáku a alkoholu, vyvstává samozřejmě otázka, jak by taková regulace sociálních sítí měla v praxi vypadat. Měl by se snad Facebook natolik zdanit, aby si jej nízkopříjmové vrstvy nemohly dovolit?

Podobně jako v případě tabáku či alkoholu by zdanění nebo přímý zákaz mohly snadno vést k tomu, že by znovu začal bujet černý trh. Není těžké si představit, co by se stalo se sociálními médii, kdyby byla vytlačena na tak zvaný temný web.

Leckdo namítne, že nejrůznější restrikce ve vztahu k tabáku, ať už jde o zákazy kouření, zákazy reklamy, kampaně, omezení prodeje či šeredné obrázky na krabičkách, nakonec opravdu vedly ke snížení konzumace. Je ovšem otázka, nakolik je to skutečně zásluhou nejrůznějších omezení. Spíše to lze přičíst lepší informovanosti lidí a jejich obavám ze zdravotních rizik, která s tím jsou spojena. Samotná regulace má jen nepatrný dopad. Legální prodej sice klesá, obrat na černém trhu ale naopak stoupá.

Pro Facebook platí totéž: Můžeme a měli bychom lidi informovat, jaká rizika jsou spojená s tím, že na sociálních médiích tráví příliš mnoho času. Prosazovat ale přísnější regulaci sociálních médií, aniž bychom měli pádné důkazy o závislosti na nich, je emocionální cesta, která do rozumné politiky nepatří.