Luis de Torres byl to Žid a Torresova "přínosu" k lidským neřestem si všiml izraelský list Haarec. S obšírným úvodem popisujícím situaci Židů ve Španělsku v 15. stoletím článek dospívá ke Kolumbově výpravě a roli Torrese v ní.

Tento znalec hebrejštiny, aramejštiny, arabštiny, francouzštiny, španělštiny a portugalštiny byl do výpravy najat s tím, že se jede objevovat Dálný východ a že de Torres pomůže Kolumbovi zprostředkovat kontakt s židovskými obchodníky v Asii.

Právě v roce Kolumbova objevu, roku 1492, podepsali španělský král Ferdinand a královna Isabela dva klíčové dokumenty. Prvním byl edikt požadující odchod těch Židů, kteří nepřijmou křesťanskou víru. Dokument byl podepsán 31. března, ale zveřejněn až koncem dubna a ultimátum pro odchod bylo stanoveno na 31. červenec, takže Židům zbyly na rozhodnutí tři měsíce. Většině z asi 200 tisíc Židů žijících tehdy ve Španělsku se podařilo odjet do 2. srpna.

Historik Charles Alperin popsal poslední dny vyhoštění takto: Cesty, přístavy a hranice byly plné lidí - starých i mladých, nemocných i chromých, dětí nejrůznějšího věku. Většina z nich šla pěšky, jen šťastnější se vezli na vozech, koních nebo mulách. Do poslední chvíle se křesťanští kněží snažili Židy přimět k přijetí křtu. Když se Židé ocitli u pobřeží, modlili se za zázrak, který přivodí změnu ediktu. Hodiny hleděli do vln, ale zázrak se nestal. Jakmile nastoupili na lodě, stali se obětí vrahů, zlodějů a pirátů. Mnoho zemí je odmítlo přijmout.

Hledal novou zemi pro vyhoštěné Židy?

Druhý klíčový dokument král a královna podepsali 17. dubna. Bylo to svolení s cestou, která měla objevit západní trasu do Asie a jejíž vedení bylo svěřeno Kolumbovi. Na loď nastoupil v Palos de la Frontera v jižním Španělsku 3. srpna, tedy den po odchodu posledních Židů.

Časové blízkosti obou událostí si povšimlo mnoho historiků, většinou židovských. Mnozí vyvozovali, že Kolumbus byl židovského původu a že chtěl cestou na západ najít nové sídlo pro své soukmenovce, vyhoštěné Židy.

Toto jisté není na rozdíl od faktu, že v jeho výpravě bylo mnoho Židů. K nejvýznačnějším patřil de Torres. Ten se chtěl vyhoštění vyhnout a přijal křesťanství, takže byl konvertita. V minulosti byl jako tlumočník ve službách guvernéra provincie Murcia a ten ho doporučil Kolumbovi.

Kuřivo naložili a dovezli do Španělska

Po třech měsících, 2. listopadu, zakotvila Santa Maria nedaleko dnešní Kuby. Podle zápisků vyslal Kolumbus de Torrese a dalšího námořníka Rodriga de Jereze na ostrov. Při prozkoumávání území jim domorodci kromě jiného ukázali, jak si krátí čas "kouřením vyschlých listů, přičemž se uvolňovala specifická vůně".

Domorodci jim ukázali, jak listy suší, dokud nejsou slabé jako papír. De Torres si kouření vyzkoušel a stal se prvním Evropanem, který vykouřil cigaretu. Chutnalo mu to stejně jako Jerezovi, takže když se vrátili na loď, přinesli si s sebou také vysušené tabákové listy.

Kolumbus do Španělska dorazil v roce 1493, ale de Torres a 38 dalších Španělů zůstali a založili první španělskou osadu v Americe. Tady ale jeho stopa končí a k dispozici jsou jen legendy. Říkají, že první slovo, které Evropané v Americe pronesli, bylo hebrejské a vyslovil je de Torres. Další tvrdí, že hodně zbohatl.

Jerez se do Španělska vrátil a dal tabák ochutnat přátelům. Zpráva o lahodném kuřivu se dostala až k uším inkvizice, která dospěla k názoru, že kouřit je hřích a že "pouze ďábel může dát člověku schopnost vypouštět z úst kouř". Jerez byl odsouzen za kouření k sedmi letům žaláře. Ale nepomohlo to, tabáku nejdříve podlehlo Španělsko a pak celá Evropa.