Evropa nemá silné politické lídry. Kdo z toho těží?

MAGAZÍN - Magazín autor: luk

Na Západě sílí vliv populistů, nacionalistů, euroskeptiků i xenofobů. Tento jev má samozřejmě řadu příčin – od strachu z islámského terorismu či migrační vlny až po celkovou frustraci z evropské politiky. Méně pozornosti se přitom věnuje druhé stránce tohoto aspektu: neschopnosti středolevého a středopravého politického establishmentu vychovat důvěryhodné nástupce významných osobností, které dominovaly evropské politické v uplynulých desetiletích.

Geert Wilders

Geert Wilders,zdroj: Profimedia.cz

Wilders zřejmě vyhraje, vládu ale nesestaví

Po brexitu a nečekaném vítězství Donalda Trumpa se nyní mezinárodní pozornost soustředí na kontinentální Evropu, kde se letos konají klíčové volby ve dvou nejlidnatějších státech - ve Francii a v Německu, píše britský deník Guardian. Nejbližší jsou ovšem parlamentní volby v Nizozemsku, kde se bude rozhodovat už 15. března.

Nizozemská politická scéna je roztříštěná jako nikdy předtím: do voleb jde 28 stran. Kromě toho tu je spousta nerozhodnutých voličů, kteří k urnám možná vůbec nepřijdou. Žádný z lídrů nad ostatní nevyčnívá, a pokud se někdo postaral o nějaké vzrušení, pak to byl Geert Wilders, jehož xenofobní, protiislámská, protiimigrační a euroskeptická Strana pro svobodu (PVV) zřejmě v hlasování uspěje. Jde částečně o negativní reakci na nevýrazného středopravého premiéra Marka Rutteho.

ČTETE TAKÉ: 

I když spousta voličů odmítá Wildersovy názory, nelze mu upřít hvězdné kvality, jichž se nedostává ostatním, konvenčnějším politikům. Lidé ho totiž spíše chápou jako antipolitika – nikoliv nepodobného Donaldu Trumpovi nebo Nigelovi Farageovi. Není přitom pravda, že by Nizozemsko v minulosti trpělo nedostatkem charismatických osobností – předchozí premiéři Ruud Lubbers (1982-1994) a jeho nástupce Wim Kok (1994-2002) byli impozantní politici, kteří dokázali z Nizozemska učinit významného hráče. Wilders naproti tomu zaručuje pouze marginalizaci.

PVV je spolu s Lidovou stranou pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Rutteho favoritem voleb. PVV má šanci stát se nejsilnější stranou v parlamentu, vzhledem k minimálnímu koaličnímu potenciálu se ale počítá se vznikem pěti či šestičlenné koalice vedené Rutteho liberály.

Francouzská umírněná pravice není schopna postavit silného kandidáta

Širší evropský problém ilustrují i potíže, s nimiž se potýká umírněná francouzská pravice při hledání kvalitního prezidentského kandidáta. Kvůli skandálu nepřestávají klesat preference Francoise Fillona, který byl původně favoritem voleb, ale v posledních týdnech čelí podezření, že jeho manželka a děti neoprávněně pobíraly příjmy jako parlamentní asistenti. Minulý týden se navíc ukázalo, že bude zřejmě obviněn ze zneužití veřejných financí. Jeho odstoupení z kampaně si přeje přes 70 procent lidí, ale Fillon to vytrvale odmítá.

Alain Juppé, o němž se uvažovalo jako o možném náhradním kandidátovi, ale potvrdil, že do prezidentských voleb určitě nepůjde, protože je už příliš pozdě. Vládnoucí socialisté jsou zdiskreditováni, a pokud voliči nechtějí mít v Elysejském paláci krajně pravicovou Marine Le Penovou, mohou dát hlas Emmanuelu Macronovi - investičnímu bankéři s elitním původem, který se snaží tvářit jako rebel. Oslovuje především mladé voliče, a i když nová tvář není nikdy úplně špatná volba, zvolit nevyzkoušeného a nezkušeného Macrona v době akutní ekonomické a bezpečnostní krize by byla přece jen sázka do loterie.

O moc lépe na tom není ani Španělsko, Itálie či Řecko

Kontrast oproti klidnější éře osobností typu Francoise Mitterranda nebo Jacquese Chiraca je do očí bijící. O mnoho lepší to v tomto ohledu není ani v dalších evropských zemích. Pevné a stabilní vedení chybí ve Španělsku, kde Mariano Rajoy stojí v čele menšinové vlády, která čelí silným občanským hnutím a korupčním skandálům.

Roztříštěná řecká politická scéna bez silného vedení je zase odrazem finančních problémů země. Zdálo se, že v Matteovi Renzim Itálie konečně našla důvěryhodného vůdce, než ho potopila v prosincovém referendu. Středolevá scéna nyní prochází procesem dalšího štěpení před volbami, které jsou předzvěstí dalšího období nestability.

Schulz je silný jen díky slabosti svého předchůdce

Výjimkou z uvedeného evropského pravidla se zdá být Německo, kde se kancléřka Angela Mereklová bude v září ucházet o čtvrtý mandát za sebou. Sociální demokraté si hodně slibují od svého nového kandidáta Martina Schulze, který by mohl ukončit její vládu a který si vede skvěle v předvolebních průzkumech. Bývalý starosta maloměsta a předseda Evropského parlamentu ale má s domácí politikou minimální zkušenosti a jeho hlavní síla je v tom, že není Sigmar Gabriel, což byl jeho předchůdce. Zároveň ale nedosahuje ani formátu sociálnědemokratických kancléřů typu Helmuta Schmidta nebo Gerharda Schrödera.

Podle průzkumů je pravděpodobné, že bude pokračovat velká koalice sociálních a křesťanských demokratů s Merkelovou v čele, což asi málokoho uspokojí. Každopádně to nezastaví možný nástup krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD).

Evropští lídři přestali sloužit zájmům lidí

Hlavní příčinou vzestupu populistů v Evropě je skutečnost, že přední politické osobnosti, ať už jakkoliv významné, přestaly sloužit zájmům obyčejných lidí, soudí Guardian. Ve Velké Británii zaznívá toto obvinění na adresu Tonyho Blaira od nynějšího šéfa labouristů Jeremyho Corbyna. Blair přitom byl nejúspěšnějším labouristickým volebním vítězem.

Problém není monopolizace nebo zneužití moci silnými lídry, ale obecný nedostatek jakéhokoliv silného, důvěryhodného a komplexního politického vedení. 

Tagy: Nizozemsko populismus zahraničí krajní pravice evropská politika nizozemská politika

Zdroje: The Guardian