Evoluce růží a 'ukrajinský plivanec do gruzínských tváří'

MAGAZÍN - Magazín autor: Alina Holušová

Když se objevila zpráva, že ukrajinský prezident Petro Porošenko jmenoval bývalého gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho gubernátorem Oděské oblasti, znělo to nejprve jako novinářská kachna. Jenže záhy se ukázalo, že nejde o žádný žert. Oděsité nevědí, co si o tom mají myslet, Gruzínci jsou naštvaní a Rusové se tomu všemu smějí. 

Z gruzínského exprezidenta se stal Ukrajinec a šéf Oděské oblasti

Z gruzínského exprezidenta se stal Ukrajinec a šéf Oděské oblasti , zdroj: Profimedia.cz

Faktem je, že Saakašviliho obklopuje tragický mediální obraz člověka, který před pár lety – tehdy ještě v prezidentské funkci – žvýkal před kamerou vlastní kravatu. Saakašvili je také dobře znám svým agresivním až hysterickým protiruským postojem. Paradoxní je, že mu to na Západě nepřineslo ani popularitu, ani vliv.

Do prezidentského křesla ho v roce 2003 vynesla takzvaná revoluce růží, která sesadila Eduarda Ševarnadzeho. Jenže na jeho vládnutí se silně podepsaly protivládní protesty v roce 2007, které Saakašvili nechal násilně rozehnat. O rok později sice obhájil druhý prezidentský mandát, řada opozičních lídrů ale následně zpochybňovala čistotu voleb.

Definitivní tečku za jeho politickou kariérou pak postavila pětidenní válka s Ruskem, která pro Gruzii skončila faktickou ztrátou separatistické Jižní Osetie. Právě ozbrojený konflikt pocuchal nervy tehdejšího gruzínského prezidenta natolik, že to skončilo přežvykováním kravaty.  

Saakašvili opouštěl politiku jako nepopulární a odmítnutý národem. Poté, co jeho Sjednocená národní strana před třemi lety prohrála parlamentní volby, odešel do ciziny.

Zpráva o jmenování Saakašviliho oděským gubernátorem pochopitelně vyvolala v Gruzii vlnu emocí. Když už nic jiného, exprezident je tam stíhán za zmíněné násilné rozehnání opozičních protestů a zneužití pravomocí. Gruzínské úřady mimochodem jeho jmenováním do čela Oděské oblasti nejspíš ztratily poslední naději na jeho extradici. Saakašvili totiž získal ukrajinské občanství a ukrajinské zákony neumožňují vydávat vlastní občany ke stíhání do zahraničí. 

Gruzínci teď viní Saakašviliho ze zrady, Porošenka zase z toho, že "plivl na gruzínský národ". "Neměl Saakšviliho jmenovat gubernátorem. Jednoduše tím naplival na gruzínský národ, neshledal tím Gruzii za nezávislou zemi, která si zaslouží úctu. Je škoda, že bratrský ukrajinský národ má v čele prezidenta, který se takto chová k gruzínskému národu," komentovala to bývalá předsedkyně parlamentu a šéfka opozičního Demokratického hnutí Nino Burdžanadzeová.

Řada gruzínských analytiků pracuje se spikleneckou teorií, že za Saakašviliho jmenováním stojí Spojené státy. Někteří odborníci upozorňují, že je to naopak známka propadu ve vztahu Porošenka s jeho gruzínským přítelem, se kterým se znají ještě z dob univerzitních studií.

Pravda, vyslání Saakašviliho do velmi svérázného regionu, který vždy žil specifickým tempem a vlastním životem, ať už za sovětských nebo nynějších ukrajinských časů, může být za trest. Zapadnout mezi Oděsity může být velmi těžké, svůj boj s Porošenkem navíc ještě nevzdal vlivný východoukrajinský oligarcha Ihor Kolomojskij, kterého prezident nedávno odvolal z funkce dněpropetrovského gubernátora.

Oděsu přitom na podzim čekají volby, současný starosta Hennadij Truchanov je s Kolomojským zadobře, naopak místním tým Porošenka z něj příliš nadšený není.

Jaký je skutečný důvod, proč Porošenko vyslal do Oděsy člověka, kterého v únoru jmenoval svým poradcem – zda se s gruzínským reformátorským týmem definitivně rozhádal nebo má se Saakavšilim naopak třeba až premiérské plány – se ukáže teprve časem. Už nyní se ale dají vyjmenovat negativa ukrajinské "evoluce růží".

Postava Saakašviliho nejspíš jen přilije olej do ruského ohně a s důvěrou v Bruselu Kyjevu také příliš nepomůže. Jen celkově přispěje k dojmu totálního chaosu, do kterého se Ukrajina po loňské revoluci propadá.

Není ovšem vyloučené, že oděská mise gruzínského exprezidenta bude mít nakonec úplně opačný efekt. Koneckonců jak poznamenal s tradičním oděským svérázem a špetkou sarkasmu jeden z místních novinářů Jurij Tkačev, jmenování Saakašviliho je "natolik špatně, až je to vlastně dobře".  

Tagy: Rusko zahraničí Ukrajina Gruzie ukrajinská krize rusko-ukrajinská krize mezinárodní vztahy ukrajinská politika

Zdroje: Vlastní,Kommersant,Vzgljad