Když Bohuslav Sobotka v červnu oznámil svou rezignaci na post předsedy sociální demokracie, mohlo to vypadat jako zbabělé složení zbraní krátce před bitvou. Místo, aby premiér vedl ČSSD do voleb a nechal si v nich vystavit účet za své vládnutí, podlehl panice, která ve straně vypukla vlivem klesajících preferencí, a složil funkci.

Volebním lídrem se stal Lubomír Zaorálek a vedení sociální demokracie jako statutární místopředseda převzal Milan Chovanec. Sobotkovi se tento tah vyplatil, stáhl se do pozadí, uvolnil prostor Zaorálkovi, který se opravdu stal předvolební tváří ČSSD. Sociální demokraté se uklidnili a společně vedli kampaň. 

Jak by sociální demokracie dopadla ve volbách, kdyby ji vedl Sobotka, nevíme. Je docela dobře možné, že by straníci byli tak nervózní a nespokojení, že by strana před volbami bzučela jako včelí úl a volební výsledek ČSSD by pak nebyl o moc lepší.

Sobotka tak svým krokem umožnil, aby se sociální demokracie skutečně mohla soustředit na kampaň. Ovšem za cenu nepříliš srozumitelné stranické rošády několik měsíců před říjnovým hlasováním.

Co s bývalými předsedy?

Jestliže se Bohuslav Sobotka považoval za úspěšného předsedu vlády, proč rezignoval z čela strany? Jeho odchod šlo vykládat i jako přiznání neúspěchu. Pokud sociální demokraté byli s jeho vládnutím spokojeni, proč se do voleb nenechali vést jím?

V tuto chvíli však Sobotkova politická kariéra pokračuje. Už posedmé se stal poslancem za Jihomoravský kraj.

Když v roce 1996 v kraji kandidoval poprvé, získala tam sociální demokracie dvanáct mandátů, když podruhé v roce 1998, bylo to dokonce o tři více. Letos ale obdržela pouhé dva mandáty. Sám Sobotka v kraji posbíral 7272 preferenčních hlasů, nejvíce jich získal v roce 2006 celých 24 448.

Vzhledem tomu, že nebyl volebním lídrem strany, nenese bezprostřední odpovědnost za prohru, kterou ve volbách ČSSD utrpěla. Pokud nebudou předčasné volby, má před sebou minimálně čtyři roky ve funkci poslance.

Zároveň vztah mezi Bohuslavem Sobotkou a sociální demokracií není narušen. Takže pokud to jeho ego dovolí, což by v jeho případě nemusel být problém, může pro stranu i později pracovat na rozličných pozicích po vzoru Vladimíra Špidly, který vedl tým Sobotkových poradců na Úřadu vlády.  

Stále mladý Sobotka

Praxe bývalých předsedů, kteří svoji stranu opouští a zakládají novou, případně svoji bývalou partaj napadají, kudy chodí, je ukázkou oboustranného selhání. Mnohem lepší je model, kdy někdejší stranický šéf zůstane své straně věrný a ta na oplátku najde uplatnění pro jeho zkušenosti a dovednosti – a přitom nepůjde o žádnou trafiku, ale o pozici, kde skutečně může pracovat a realizovat se.

Asi není příliš pravděpodobné, že by se Sobotka vrátil do vysokých stranických funkcí, byť do budoucna nelze vyloučit ani tuhle možnost. Česká politika je nevyzpytatelná, navíc okolnost, že z postu předsedy sociální demokracie odešel dobrovolně a bez faktického neúspěchu, mu tento návrat umožňuje.

Kromě toho je Sobotka na politika stále ještě relativně mladý, v říjnu oslavil své 46. narozeniny. Pro srovnání, pokud by chtěl kandidovat do Poslanecké sněmovny ve stejném věku jako letos Karel Schwarzenberg, musel by si počkat do roku 2050.

Manažer na obzoru

Je poučné podívat se na osudy ostatních dosud žijících bývalých předsedů ČSSD Miloše Zemana, Vladimíra Špidly a Jiřího Paroubka. Prvně jmenovaný je čestným předsedou Strany práv občanů, která ve volbách obdržela 18 556 hlasů, tedy 0,36 procenta, což je skoro dvacetkrát méně než zisk sociální demokracie.

Jiří Paroubek zatím marně usiloval o svůj návrat do ČSSD, krajský výkonný výbor pražské sociální demokracie nejprve jeho opětovný vstup do strany zamítl, nyní ho sice schválil, ale bývalý předseda ČSSD stále ještě nemá vyhráno, souhlasit s ním musí také stranická organizace na Praze 5 a sociální demokracie ve Středočeském kraji. Kdyby Paroubek stranu neopustil, kdoví, zda by dnes nebyl členem končící vlády.

Jediný Vladimír Špidla tak ve straně dál bez problémů působí a snaží se zde pracovat pro sociálnědemokratické myšlenky. Sobotka má ze všech bývalých předsedů nejblíže právě ke Špidlovi. To, že si z něj udělal šéfa svých poradců, není náhoda.

Na rozdíl od Špidly má ale dosluhující premiér mnohem větší manévrovací schopnosti a politický talent. Bývalého eurokomisaře také výrazně předčí ve schopnosti politického přežití, kličkování a neúnavného prosazovaní svých představ. Sobotka je navíc ve věku, kdy měl Špidla ještě všechno před sebou, jak post ministra práce a sociálních věcí, tak premiéra. 

Záchrana zvenčí

Sobotkova role může spočívat i v tom, že svými schopnostmi, zkušenostmi a autoritou bývalého premiéra pomůže příštímu předsedovi sociální demokracie, který by měl být zvolen na mimořádném sjezdu příští rok. Aktuálně se zdá, že by to mohl být někdo zcela mimo současné vedení. Zaznívá například jméno hejtmana Plzeňského kraje Josefa Bernarda, které zmínil i místopředseda strany Lubomír Zaorálek. 

Bernard je zkušený manažer, který v minulosti působil jako generální ředitel společnosti Škoda Transportation. Sociální demokracie nyní potřebuje v první řadě stabilizovat, v klidu se vydýchat a vyjasnit si svoje další cíle a směřování, což může být úkol právě pro člověka Bernardova typu. Sobotka mu v takovém případě může být nápomocný svou radou a zkušeností.

Sociálním demokratům by prospělo mít v čele osobnost nezatíženou stranickou minulostí. Zároveň se neobejdou bez určité kontinuity, kterou naopak může zajistit například právě Sobotka, jenž byl ministrem financí už ve vládě Vladimíra Špidly a stejně tak i v kabinetu Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka.

V aktivní politice se přitom drží nadále a zatím si počíná natolik šikovně, že v ní ještě nějaký ten pátek vydrží. Dokonce nelze vyloučit ani to, že Sobotka do své sbírky vlád, jichž byl členem, do budoucna přidá nějakou další.