V posledním desetiletí průměrný, roční hospodářský růst Afriky dosahoval pěti procent (v některých zemích dokonce až sedmi procent). Africká ekonomika ale stojí především na těžbě a vývozu surovin. A výhody, které z takového růstu plynou, čerpá jen malá část populace. Jinými slovy, bohatne jen zlomek Afričanů, ostatní dřou bídu s nouzí. 

Řešení je přitom jednoduché - industrializace. Bohatství Afriky nespočívá jen v nerostných zdrojích, ale v lidech. Přesněji řečeno v nevyužitých lidských zdrojích. Zaměstnání nemá až 60 procent mladých Afričanů. 

Jen samotná pracovní síla pochopitelně nestačí, k ní jsou potřeba také pracovní místa. 

Napříč moderními dějinami se právě industrializace ukázala jako účinný nástroj ke snižování chudoby. Neexistuje země, která by se bez ní stala vyspělou. 

Některé africké státy se už vydaly touto cestou. Třeba ve městě Duken, kousek od Addis Abeby, povolily etiopské úřady vystavět průmyslovou zónu. Vzniklo tam přes 50 tisíc nových pracovních míst. Podobné kroky už učinily vlády Ghany, Nigérie a Senegalu, kterým se díky tomu podařilo zvýšit celkovou životní úroveň.

Bez mezinárodní podpory to nepůjde

Budování industriálních zón na africkém kontinentu se ovšem neobejde bez pomoci a podpory mezinárodního společenství. Samozřejmě, že nejde o levné řešení. Odhaduje se, že by to stálo kolem 3,3 až 4,5 miliardy dolarů ročně.

Vzhledem k rozpočtovým tlakům v jednotlivých dárcovských zemích se nelze spoléhat jen na rozvojovou pomoc. Do financování rozvojových projektů se kromě vlád musí zapojit i další zdroje, od rozvojových agentur a občanských společností po soukromý sektor, jak upozorňují experti OSN. 

Předpokládá se, že v roce 2050 bude Afrika domovem pro víc než dvě miliardy lidí. Nástroje potřebné pro udržitelný průmyslový rozvoj má tento kontinent po ruce. Je ovšem potřeba, aby se je afričtí lídři s podporou mezinárodního společenství, naučili používat.