Proč vrcholoví sportovci páchají sebevraždy? Rozhovor s mentálním koučem
Žijí zdánlivě perfektní životy. Mají pohádkové platy, obdivují je tisíce fanoušků, živobytí je pro ně zároveň koníčkem. Přesto dráhy mnoha sportovních hvězd končí tragédií. Hokejisté Pavel Kábrt, Miroslav Hlinka a naposledy fotbalista František Rajtoral spáchali sebevraždu, všichni v mladém věku. Co je k tomu vede? "Hráči si uvědomují, ze přiznáním chyb mohou ztrácet na ceně a posilují svou image spokojených a úspěšných. Všichni ale máme problémy," vysvětluje mentální kouč Jiří Kastner, který spolupracuje s řadou vrcholových sportovců.
- Jaká jsou hlavní úskalí života profesionálního sportovce?
Těch motivů je několik. Velký tlak na psychiku sportovce vytváří silná očekávání; ať už jeho vlastní, nebo od okolí, fanoušků, trenérů, sponzorů a tak dále. Všichni chtějí sportovce vidět vždy silného, vítězného, usměvavého a s vizáží úspěšného za každých okolností. Přitom všichni máme slabiny, i ti slavní.
Taky se často více než výkon a dřina hodnotí a oceňuje výsledek. Pokud se nedostaví, tak bývají sportovci i přes maximální snahu terčem kritiky a nevole. Navíc se vždy s oblibou hledá příčina špatného výsledku a často se sportovcům vstupuje i do soukromí.
- Mnohdy také musí snášet odloučení v cizině, že?
Sportovci mají často velmi omezené množství skutečných přátel, se kterými mohou sdílet aktuální nálady, problémy nebo radosti. Proto často zůstávají silně spjatí pouze s vlastní rodinou a toto pouto zahraniční angažmá většinou také zpřetrhá. Sportovci pak inklinují k rychlému připoutání se na nové přátele v nové zemi, ti ale nemusí byt vždy ideální a často s úspěšným a bohatým sportovcem manipulují.
- Co ještě?
Návyk na úspěch s sebou nese často i umělé vytváření úspěšné image na úkor aktuálních možností výkonnostních, psychických a často i finančních.
Peníze a majetek se stávají stále častěji společenskou vizitkou úspěšného sportovce. Sportovci tak často bezhlavě vstupují do byznysových projektů, od kterých si slibují posílení úspěšné image a další plusové efekty. Bohužel se pak mnohdy stávají pouze nastrčeným jménem a obličejem pro zisk někoho jiného. Tím se frustrace sportovce ještě více prohlubuje.
- Jak se lze proti takovým vlivům nejlépe bránit?
Sportovec by měl zůstat nohama na zemi a soustředit se na svou profesionální zodpovědnou přípravu, kterou pak musí co nejlépe zužitkovat při výkonu své disciplíny. A v tom by mu mělo i okolí, klub, trenéři (včetně tréninku psychiky) a rodina pomáhat. Vždy by mělo být cílem udělat maximum pro dosažení výsledku skrze maximální soustředěný výkon a přípravu, a přitom všem si zachovat pozitivní emoční vazbu. Tedy profesionálně nic nepodceňovat, s tím souvisí i dlouhodobá a pravidelná příprava psychiky.
Ovládnout hlavu
- Pro sportovce je často klíčové "ovládnout" hlavu při zápasech. Není však stejně důležité vyrovnat se i s ostatními částmi kariéry, potažmo života?
Jistě. Psychika hraje velkou roli nejen v zápase či tréninku, ale i při přestupech do nových týmů, při změně prostředí, trenéra...
- U fotbalisty Rajtorala sehrál roli zřejmě právě i pocit osamění v Turecku. Je takové nebezpečí něčím, co si sportovci při podpisu lukrativních smluv v zahraničí neuvědomují?
Důležitost psychiky a vliv vrcholového sportu na osobnost sportovce se v českém prostředí obecně podceňuje a zodpovědná práce s psychikou se děje stále ve velmi malém procentu. Většina zúčastněných se přitom shodne, že psychika ve výsledku rozhoduje a je důležitá.
Práce s osobnostmi a emocemi sportovců, například formou mentálního tréninku, nabírá na síle poslední dva až tři roky. Ve vrcholovém sportu je celá řada psychických tlaků a stresorů, které sportovec musí umět zvládnout, aby pod jejich vlivem neztrácel výkonnost, vnitřní klid nebo dokonce motivaci k další sportovní dráze nebo životu vůbec.
- Jak významné je množství sportovců, kteří spolupracují s psychology? Neměli by na mentální trénink klást ještě větší důraz, když si dávají tak záležet na přípravě fyzické, sportovní...?
Jsou to všichni, které již nebaví po výkonu v rozhovorech opakovat, že to prohráli "hlavou". V posledních dvou letech jsem zaznamenal opravdu silný nárůst klientů z řad vrcholových sportovců, začínajících talentů, ale i klubů, svazů - a co je velmi důležité, i z řad trenérů. Ještě stále není výjimkou, že špičkový sportovec v extraligovém týmu musí trénink psychiky skrývat, aby se vyhnul nemístným poznámkám ze strany týmu nebo právě trenérů.
- Skutečně?
Ano. Ale trend změny je velmi rychlý a v posledních dvou letech začínají být spíše ti, co s psychikou nepracují, označováni za nezodpovědné a neprofesionální.
- Blížíme se tedy době, kdy mentální příprava bude u sportovců samozřejmostí?
Práce s psychikou a psychologie sportu začíná být vnímána jako důležitá, minimálně stejně jako kondiční a technický trénink dané disciplíny. Současná situace mi trochu připomíná období, kdy málokdo uměl vyslovit slovo fyzioterapie a každý klub měl svého jednoho maséra, tedy někoho, kdo měl do dnešní sportovní fyzioterapie hodně daleko.
Teď je naopak trendem, že sportovci mají své individuální fyzioterapeuty a zanedbání této oblasti regenerace a přípravy není u profíků myslitelné. Stejná situace začíná být u tréninku psychiky.
Pracovat s nejistotami
- Není u sportovců problémem i to, že často vyrůstají v určité "bublině", kde mají vše přichystáno - a nejsou připraveni na opravdové problémy?
Sportovci prožívají problémy, které jsou pro ně stejně intenzivní jako problémy běžného člověka. Pouze prostředím, tlakem a transparentností vzniká tendence problémy eskalovat a řešit intenzivnějšími i emočnějšími způsoby.
Naopak si myslím, že pokud sportovec projde svou kariéru zodpovědně a profesionálně, tak je pro život a další kariéru velmi dobře připraven. To potvrzuje i velký zájem firemních managementů o zaměstnance a manažery se zkušenostmi s vrcholovým sportem.
Samozřejmě se to ale netýká těch, kteří se nechali svou sportovní kariérou a úspěchem unášet bez vnitřní zodpovědnosti za vlastní rozvoj a připravenost uspět i mimo svět sportu. Ale míra této zodpovědnosti je stejně individuální jako u zbytku populace a pro příklad podobná velkým rozdílům v připravenosti žen na návrat do profesního života po mateřské dovolené.
- Jsou sportovci více zvyklí o problémech mlčet, aby nedali najevo v konkurenčním prostředí slabost?
To je velmi individuální a sportovci zvládnou celou škálu reakcí stejně jako my ostatní. Ale máte pravdu, že řada sportovců žije v domnění, že přiznání slabin může ovlivnit jejich výkon, vnímání soupeři, cenu na trhu apod.
Bohužel, trendu zamlčování a přehlížení slabých stránek nahrávají i aktuálně časté přednášky a rady řečníků a motivátorů, kteří nabízejí cestu právě pouze přes rozvoj silných stránek. Přitom je to jen hra s časem, kdy se jim právě slabé stránky stanou limitem a nebo dokonce skončí v psychiatrických zařízeních či v závislosti na různých léčivech.
- Hrozí problémy spíše sportovcům pod větším drobnohledem veřejnosti, s většími příjmy, větší zodpovědností? Nebo je to individuální?
Rizika asi nejvíce narůstají při střetu s odlišnou kulturou, náboženstvím a podobně. Obecně se dají individuální disicplíny označit jako za rizikovější vzhledem k častému odloučení a chybějící podpoře a soudržnosti týmu. Ale myslím, že je to spíše otázka individualit a konkrétních osobností než sportovních disciplín.
- Hraje roli i to, že sportovci cítí omezené množství času, kdy jsou na vrcholu, mají potřebu zajistit se - a proto se vydávají i do nejistoty typu angažmá v Turecku či Rusku?
V dnešním světě se můžete připlést do problémů a tragických událostí i v Londýně. Nemyslím si, že dnes mají sportovci možnost "hrát příliš na jistotu". Už jen časté cestování je rizikem, které musí přijmout. O to více tlaků na psychiku ale vzniká a je nutné s tím pracovat. Cestou tedy není hledat jistotu, ale umět pracovat s nejistotami.
- Jak se to tedy obecně dá změnit? Je třeba šířit osvěta? Motivovat kluby a sportovce, ať využívají psychologických konzultací?
Práce s psychikou je důležitá v rovině prevence podobně nešťatným případům, jako byl třeba ten Rajtoralův. Ale nejvetším motorem by pro pravidelný trénink psychiky měl být výkon a práce na co nejlepším výsledku. Být co nejlépe připraven po fyzické i psychické stránce je zodpovědností každého profesionála a jeho okolí by mu v tom mělo maximálně napomáhat. Myslím, že je to součást řešení, jak předcházet podobně smutným událostem.
Jiří Kastner
Rozvoji a přípravě manažerů, majitelů firem a vrcholových sportovců se věnuje už téměř dvacet let, od roku 2001 o mentální přípravě také přednáší. Spolupracoval například s badmintonistou Petrem Koukalem či atletkou Zuzanou Hejnovou.
Kurzy
Finance
Kurzovní lístek: 21.11.2024 Exchange s.r.o.
EUR | 25,250 | 25,390 |
USD | 24,030 | 24,210 |