Po více než 40 letech od konce války se do Vietnamu vrací desítky amerických vojáků, aby zde strávily zbytek života. Některé veterány do asijské země vede naděje, že se konečně zbaví nočních můr, jiní mají pocit, že musí odčinit křivdy, které během vietnamské války americká armáda místním obyvatelům provedla. 

Vleklá válka, která zmítá Sýrií, ničí doslova úplně všechno, co má v cestě. Včetně světoznámé a léčebné růže, kterou potřebuje celý svět. 

Žijí tam, kam byste dobrovolně nevstoupili. Jejich údělem je práce sluhů. Nikdo pořádně ani neví, kolik jich je. Když na jejich slumy dopadají bomby, prakticky nikoho to nezajímá. Život největší jemenské spodiny je peklem na zemi. 

Když irácké město Ramádí snilo o osvobození z rukou Islámského státu, snilo také o tom, že se vrátí k normálnímu životu. Když ho irácká armáda konečně dobyla, z kdysi rušného střediska irácké provincie Anbár zbyly jen trosky. 

Ázerbájdžánské ministerstvo obrany potvrdilo, že se dohodlo s Armény na příměří v Náhorním Karabachu. To mělo začít platit od poledne místního času (10:00 SELČ). Čtyřdenní boje si vyžádaly nejméně 64 obětí, většinou vojáků.

V neklidném Náhorním Karabachu, o který se přetahují Arménie a Ázerbájdžán, propukly nejhorší boje od uzavření příměří v první polovině 90. let, jak tvrdí karabašské úřady. Obě znesvářené strany se vzájemně obviňují z ostřelování sporného území. Za den padlo až 30 vojáků.  

Každé ráno se dívá pod auto, aby se ujistil, že tam není bomba. Pochází ze Spojených států a je mu 71 let. V metropoli země, jíž zmítá táhlá, krvavá válka, žije přes čtyři desetiletí. A odejít nechce.   

V izraelsko-palestinském konfliktu už dlouho nenastal výraznější posun. Do značné míry je za tím přesvědčení Izraele, že než dělat ukvapená rozhodnutí nebo přicházet se "zaručenými" řešeními, je lepší prostě počkat na vhodnou příležitost. Třeba i roky. Taková je současná strategie malé země na Blízkém východě.