psychologie

Představa je známá: člověk, který se nikdy neoženil ani nevdal, skončí ve stáří sám, nešťastný a odříznutý od ostatních. Jenže výzkumy ukazují mnohem pestřejší obraz. Lidé, kteří zůstanou single celý život, nemusí být v pozdějším věku osamělejší ani méně spokojení. Slabé místo jejich života bývá často jinde: v penězích a v tom, jak společnost zvýhodňuje páry.

Láska umí pořádně zamlžit úsudek – klidně i před nejkřiklavějšími varovnými signály. Psychologové mají pro chování, kdy muž drží ženu v nejistotě bez skutečného zájmu, přesný název.

Známe to všichni. Přijedete do krásného hotelu nebo na návštěvu k příbuzným, lehnete si do čistých peřin, ale místo hlubokého odpočinku se celou noc jen neklidně převalujete. Každé vrznutí podlahy vás probudí a ráno se cítíte, jako byste spali jen napůl.

Spropitné se v Česku stalo třaskavým tématem: Dýško berete jako slušnost, nebo jako přežitek, který má platit šéf, ne host? Tvrdá data navíc ukazují, že zažité pravidlo deseti procent už dávno neplatí.

Déjà vu zažije během života většina lidí, přesto vědci dodnes zcela nerozumějí tomu, proč vzniká. Nejnovější poznatky z neurovědy ale naznačují, že nejde o chybu paměti ani nic nadpřirozeného. Naopak může být známkou toho, že náš mozek funguje přesně tak, jak

Příjmení není jen zápis v občanském průkazu. Je to součást identity, rodinné historie i pouta s rodiči. O to silnější emoce vyvolává situace, kdy se dospělé dítě rozhodne příjmení po jednom z rodičů opustit. Právě to nyní řeší jedna z nejslavnějších rodin světa.

Myslíte si, že ovládáte výtah nebo pomáháte zelené na přechodu pro chodce? Pravda je většinou jiná.

Většina lidí to bere jako nevinné ulevování od stresu. Jenže vědci zjistili, že každé postěžování spouští v mozku odměňovací systém a může vytvořit návyk, který postupně mění způsob našeho myšlení. Kdy se z obyčejného reptání stává problém a jak z něj ven?