Celý život to děláte zbytečně: Jaká je pravda o tlačítkách ve výtazích a na přechodech

Stojíte na přechodu pro chodce, spěcháte do práce a auta ne a ne zastavit. V mírné panice tedy začnete zběsile a opakovaně mačkat to žluté tlačítko na sloupku semaforu, protože přece čím víckrát ho zmáčknete, tím dřív padne zelená, že?

Podobný rituál zažíváme ve výtazích při usilovném mačkání tlačítka pro zavření dveří. Pravda je ale taková, že se většinou jen stáváme obětí geniálního designérského podvodu. Vítejte ve světě "placebo tlačítek".

Systémy, které řídí naše města a moderní budovy, jsou už dávno plně automatizované. Jak ve své rozsáhlé analýze upozorňuje stanice CNN, svět je dnes doslova posetý tlačítky, která fyzicky nedělají vůbec nic. Jejich jediným úkolem je poskytnout našemu mozku "iluzi kontroly".

zdroj: Freepik

Psychologové zjistili, že lidé snášejí čekání mnohem lépe, pokud mají pocit, že situaci aktivně ovlivňují. Nečinné stání na křižovatce vyvolává stres a vztek. Zmáčknutí tlačítka (i když je potají odpojené) funguje jako okamžitý ventil frustrace. Náš mozek si řekne: "Udělal jsem, co bylo v mých silách, teď už jen počkám."

Tlačítko ve výtahu mají pod palcem jen hasiči

Nejznámějším příkladem této iluze je tlačítko se symbolem dvou k sobě směřujících šipek ve výtahu – tedy "zavřít dveře". Od 90. let minulého století, kdy byl v USA přijat zákon o ochraně osob se zdravotním postižením (ADA), musely být výtahy naprogramovány tak, aby dveře zůstaly otevřené dostatečně dlouho pro bezpečný nástup člověka o berlích nebo na vozíku.

Běžný cestující tak mačkáním tohoto tlačítka chod stroje nijak neurychlí. Dveře se zavřou přesně ve chvíli, kdy jim to přikáže počítačový časovač. Tlačítko je sice v panelu stále funkční, ale aktivuje se až ve chvíli, kdy do výtahu nastoupí hasiči nebo údržba a přepnou celý systém do speciálního manuálního režimu pomocí klíče.

Podobný trik se masivně používá i v obřích korporátních budovách, jak svého času upozornil i Wall Street Journal. Zaměstnanci si často stěžují na teplotu – jedněm je zima, druhým horko. Správci budov proto začali na stěny instalovat falešné termostaty.

Když je vám zima, otočíte kolečkem, uslyšíte uspokojivé cvaknutí a systém vám na malém displeji ukáže, že se teplota zvedla. Ve skutečnosti se nestalo vůbec nic, centrální klimatizace jede stále podle jednoho univerzálního plánu.

Výzkumy ale ukazují, že díky tomuto "placebo cvaknutí" přestanou zaměstnanci pociťovat teplotní diskomfort a stěžovat si.

A jak je to na českých křižovatkách?

Zatímco v New Yorku odpojili většinu tlačítek na přechodech už před více než dvaceti lety a nahradili je počítačově synchronizovanými vlnami, v České republice je situace trochu pestřejší.

Pokud u nás stojíte na velké, frekventované křižovatce v centru města (například v Praze), semafory téměř jistě řídí chytrá ústředna tak, aby auta projížděla plynule. Vaše mačkání na to nemá žádný vliv – zelená vám padne prostě až tehdy, kdy je to naprogramované v cyklu.

zdroj: Freepik

Tlačítko zde často plní úplně jinou, nesmírně důležitou funkci: Po zmáčknutí se ze spodní strany sloupku ozve tikání, které pomáhá nevidomým chodcům zorientovat se v prostoru a bezpečně přejít.

Tlačítka, která skutečně fungují a umí zastavit provoz, u nás najdete většinou jen na osamocených přechodech na okrajích měst nebo u škol, kde není celodenní hustý provoz. I tam si ale pamatujte jednu věc – stačí zmáčknout jen jednou. Tím, že do toho budete bušit jako datel, zelenou opravdu neurychlíte.