Váš mozek miluje stěžování. Vědci varují, že z něj může vzniknout nebezpečný návyk

Nadáváte na dopravu? Rozčiluje vás kolega v práci, dlouhá fronta v obchodě nebo soused, který zase seká trávu v neděli ráno? Pak pro vás mají vědci překvapivou zprávu. Není to jen špatná nálada. Ve chvíli, kdy si postěžujete, váš mozek vás odmění příjemnou dávkou dopaminu. Přesně proto je tak těžké přestat.

Jenže to, co zpočátku funguje jako úleva od stresu, se může časem proměnit v past. Odborníci upozorňují, že časté stěžování doslova mění způsob, jakým mozek funguje. Začne vás nenápadně učit hledat další důvody k nespokojenosti, až se negativita stane vaším výchozím nastavením. Mnoho lidí si přitom ani neuvědomuje, jak často si během dne stěžují. Stačí pár hodin. Někdo jede pomalu před vámi. Káva není dost horká. Šéf poslal další e-mail. Doma je nepořádek. Prší. Neprší. Internet je pomalý. Parkovací místo je moc daleko. A pokaždé mozek dostává stejnou zprávu: našel jsi problém, tady máš odměnu.

Mozek si na stěžování dokáže vytvořit závislost

Na první pohled to zní zvláštně, ale neurologové vysvětlují, že stěžování není jen obyčejný zvyk. Když nahlas pojmenujete svou frustraci, aktivují se centra zodpovědná za zpracování emocí a zároveň se uvolňuje dopamin – látka spojovaná s pocitem odměny. Právě proto bývá po pořádném postěžování člověku lépe. Jako by ze sebe shodil těžký batoh. Psychologové tento mechanismus přirovnávají k přetlakovému ventilu. Emoce nezůstávají uvnitř, ale dostanou se ven. Pokud si po náročném dni sednete s kamarádem nebo partnerem a svěříte se mu s tím, co vás trápí, může to skutečně snížit stres i psychické napětí. Jenže mozek se učí neuvěřitelně rychle.

Čím častěji si ulevujete stížnostmi, tím silnější nervová spojení pro negativní myšlení vytváříte. Postupně už nehledáte řešení. Hledáte další problém. Někteří lidé popisují, že si jednoho dne uvědomili nepříjemnou věc. Od rána do večera si na něco stěžovali. Na řidiče. Na počasí. Na práci. Na partnera. Na děti. Na instalatéra, který se neozývá. Na účet za elektřinu. A pak jim došlo, že jejich mozek začal negativitu doslova vyhledávat.

zdroj: Profimedia.cz

Podle psychologů za tím stojí ještě jeden důvod. Stěžování často vytváří iluzi kontroly. Když kritizujeme okolí, máme pocit, že situaci lépe rozumíme. Někdy nám dokonce dodává pocit vlastní nadřazenosti. Jenže tento efekt trvá jen krátce. Dlouhodobě může být cena mnohem vyšší. Výzkumy ukazují, že chronické stěžování souvisí s vyšší hladinou stresového hormonu kortizolu, nižším optimismem i horší kvalitou mezilidských vztahů. Negativita navíc funguje podobně jako nachlazení.

Stačí několik minut poslouchat člověka, který neustále nadává na celý svět, a vaše vlastní nálada začne klesat. Mozek totiž pomocí takzvaných zrcadlových neuronů přebírá emoce lidí kolem nás. Není proto náhoda, že některé pracovní kolektivy nebo skupiny přátel působí permanentně otráveným dojmem. Společné stěžování sice lidi krátkodobě sbližuje, ale pokud nikdy nepřijde hledání řešení, vytváří začarovaný kruh frustrace. Psychologové tento jev označují jako koruminaci. Lidé stále dokola rozebírají stejné problémy, vzájemně se utvrzují v negativních emocích, ale nikam se neposouvají.

Existuje jednoduchý trik, jak mozek „přeprogramovat“

Dobrou zprávou je, že odborníci rozhodně neradí potlačovat emoce nebo předstírat, že je všechno v pořádku. Rozdíl je mezi tím, když si člověk potřebuje ulevit, a tím, když se stěžování stane životním stylem. Psychologové doporučují dát si na ventilování emocí časový limit. Klidně si několik minut postěžujte, ale potom si položte jednoduchou otázku: Co s tím můžu udělat?

Stejně důležité je vybírat si správné posluchače. Ideální je někdo, kdo vás vyslechne, ale zároveň vám pomůže podívat se na problém z jiné strany. Ne člověk, který přilije další olej do ohně. Velmi dobře funguje i jednoduché pravidlo. Za každou stížnost si zkuste vybavit jednu věc, která se dnes povedla.

Možná doprava stála, ale konečně jste doposlouchali zajímavý podcast. Možná pršelo, ale nemuseli jste zalévat zahradu. Možná byl den náročný, ale večer vás doma čekali lidé, které máte rádi. Podle neurovědců právě podobné přesměrování pozornosti aktivuje části mozku spojené s odolností, sebekontrolou a schopností zvládat stres. Někteří psychologové i duchovní autoři proto tvrdí, že opakem neustálého stěžování není mlčení, ale vděčnost. Ne proto, že by život byl bez problémů. Naopak. Jde o schopnost neztratit ze zřetele všechno dobré jen proto, že nás právě něco rozčiluje. Možná právě v tom spočívá největší paradox lidského mozku.

Stěžování nám přináší okamžitou úlevu, ale pokud se stane naším každodenním zvykem, začne nám postupně krást radost ze života. To, co mělo být jen krátkým odfouknutím páry, se může proměnit v filtr, přes který budeme vidět celý svět. A právě proto odborníci radí jednoduchou věc. Klidně si občas postěžujte. Jen v tom nezůstávejte déle, než je opravdu nutné.