Dáváte dýško? Bitva kvůli spropitnému: Půlka Čechů ho považuje za samozřejmost, druhá ho platit odmítá
23. 7. 2026 – 8:30 | Magazín | Jiří Rilke
Spropitné se v Česku stalo třaskavým tématem: Dýško berete jako slušnost, nebo jako přežitek, který má platit šéf, ne host? Tvrdá data navíc ukazují, že zažité pravidlo deseti procent už dávno neplatí.
Konec štědrosti? Realita účtenek mluví jasně
Nepsané pravidlo gastronomie hovoří jasně – pokud jste spokojení, nechte obsluze zhruba deset procent z útraty. Praxe je ale úplně jinde. Podle dlouhodobých dat z pokladních systémů Češi nejčastěji jen alibisticky zaokrouhlují. Účet na 382 korun? Padne čtyři sta a jde se domů.
Průměrná výše spropitného se v tuzemsku podle průzkumu z roku 2019 pohybuje kolem dvaceti až čtyřiceti korun, tedy jen zlomku desetiprocentního doporučení. Ano, jedná se o starší data, ale ani dnes na tom pravděpodobně nebudeme o moc jinak.
Mnoho Čechů přitom raději nechá alespoň drobné i po podprůměrném zážitku, jen aby se vyhnuli trapnému tichu a nevděčným pohledům při odchodu.
„Mně v práci taky nikdo nedá ani korunu navíc“
Téma pravidelně plní internetové diskuze a emoce v nich tečou proudem. Stále hlasitější je totiž skupina hostů, která dýška bojkotuje z principu. Argumentují tvrdě a logicky: Zaměstnance má platit majitel podniku, ne zákazník.
„Mně také nikdo za dobře odvedenou práci žádné dýško nedává. Proč bych měl někomu připlácet jen proto, že pracuje v restauraci?“ zní jeden z nejčastějších argumentů rozlícených hostů v diskuzích.
Zákazníci zkrátka odmítají hrát hru, kdy svými penězi dorovnávají nízké tabulkové mzdy v gastronomii. Pokud restaurace spoléhá na to, že hosté zaplatí personálu nájem, je to podle nich selhání byznysplánu majitele, na které nehodlají přistoupit.
Tichý psychologický nátlak platebních terminálů
Doba hotovostní pomalu končí a provozovatelé našli novou zbraň – chytré platební terminály. Když platíte kartou, displej vám rovnou nabídne předvolené možnosti: 5, 10 nebo 15 procent. Tlačítko pro platbu bez spropitného bývá naopak velmi nenápadné, nebo ho musíte aktivně a složitě vyťukat.
Jde o promyšlený psychologický trik. Zadat před zraky čekajícího číšníka tvrdou nulu vyžaduje hroší kůži. Výsledkem je, že lidé pod tlakem často raději kliknou na některou z předvolených částek, aby nevypadali jako skrblíci, i když z obsluhy zrovna nadšení nebyli.
Zaměstnanci si tento systém chválí, hosté ho naopak často vnímají jako nekompromisní citové vydírání.
A co vy? Dáváte? Nebo nebudete nikomu přispívat na výplatu, protože vám také nikdo nepřispěje?
