Na kterého lékaře se dnes lidé obracejí nejčastěji? Nepochybně to je "Dr. Google" – ať se nám to líbí, nebo ne. Podle Googlu se každý dvacátý dotaz týká právě zdraví. Digitalizace zkrátka mění i oblast zdravotnictví a je klidně možné, že díky aplikacím v chytrých telefonech bude brzy návštěva u doktora nadbytečná. No a když bude nejhůř, zavoláte si ho k sobě prostě taxíkem.

Dlouho se spekulovalo o tom, kde bude Donald Trump přespávat během červencového summitu zemí G20. V Hamburku, kde se schůzka koná, to zjevně nepůjde, a tak americkému prezidentovi podle všeho nezbude nic jiného, než dojíždět na jednání z 250 kilometrů vzdáleného Berlína. Pořád se ale ještě neví jak...

Jako by nestačilo, že světové oceány jsou plné nejrůznějšího odpadu. Na evropském pobřeží tiká další ekologická bomba - tentokrát doslova. Po druhé světové válce se zde do moře naházela spousta nevybuchlých granátů a pum. Jen na dně Severního a Baltského moře leží 1,6 milionů tun takového válečného harampádí, které se začíná pomalu rozpouštět. Odstranění těchto pozůstatků války by podle expertů stálo miliardy. Něco se ale musí udělat, protože nebezpečí je čím dál tím větší.

Němečtí sociální demokraté (SPD) si mohou připadat jako na horské dráze. Když už to vypadalo, že jsou úplně na dně, vynořil se jako spasitel Martin Schulz. V průzkumech šla strana raketově nahoru a už už se zdálo, že bývalý předseda europarlamentu vystřídá na podzim v čele spolkové vlády Angelu Merkelovou. V posledních týdnech ale následovala ledová sprcha v podobě tří prohraných zemských voleb za sebou, z čehož ty poslední připomínaly spíš výprask. Vlastními silami již SPD zářijové parlamentní volby vyhraje jen těžko. Může jen doufat, že se veřejné mínění zčistajasna obrátí proti kancléřce a jejím konzervativcům (CDU/CSU).

Někdejší disident a signatář Charty 77 Petr Uhl v rozhovoru pro Tiscali.cz hovoří o své spokojenosti se současnou společenskou situací, o své politické orientaci, ale také o tom, proč jsou sociální demokraté málo sociálnědemokratičtí. 

Málokdo asi jásá radostí, když šlápne do něčeho, co po sobě zanechal na chodníku pejsek – nebo přesněji řečeno jeho nepořádný majitel. Otázkou ovšem je, co je pro životní prostředí větší zátěž: psí exkrementy, anebo miliony igelitových pytlíků, do nichž je pejskaři balí?

Úterní setkání německé kancléřky Angely Merkelové a ruského prezidenta Vladimira Putina v Soči bylo dalším potvrzením bezradného přešlapování Západu. Mezi oběma státníky vládla chladná atmosféra, schůzka nepřinesla vůbec nic, a pokud se některá kancléřčina vyjádření vůbec dají označit za kritiku, pak to bylo jen velmi zaobalené špitnutí vedle vodopádu prezidentových propagandistických frází. Putin ze svých postojů neustoupil ani o píď a o nějakém sblížení nemůže být řeč.

Je to opravdu zvláštní případ: osmadvacetiletý nadporučík německé armády Franco A. (posádkou ve Francii) se nechal zaregistrovat jako syrský uprchlík, aby mohl (s největší pravděpodobností) později spáchat teroristický útok. Vina za něj pak měla padnout na migranty, které důstojník jako pravicový radikál nenáviděl. Kdyby s takovým bizarním námětem přišel filmový scenárista, vyrazili by s ním asi všude dveře. A přesto je to pravda. Skandál hýbe Německem už několik dnů a stává se z něj politikum – především po naprosto nevhodné reakci ministryně obrany Ursuly von der Leyenové.