Vybrat si dav, který někam směřuje, postavit se do jeho čela a zvolat: "Všichni za mnou!" To je recept na úspěch německé kancléřky Angely Merkelové, která v pondělí udělala další ze svých typických obrátek o 180 stupňů a dala svým poslancům volnou ruku při hlasování o legalizaci manželství homosexuálů. Novou normu, jíž se v Německu říká Manželství pro všechny, v pátek ráno podle očekávání schválil Spolkový sněm.

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala, praví klasik. Čínské vedení se ve vztahu k zahraničním partnerům řídí podobným heslem: Vytýkají vám nedodržování lidských práv? Nerespektují vaši politiku jedné Číny? Nechtějí s vámi uzavřít výhodné obchodní dohody? Kritizují falšování značkových výrobků? Je jim trnem v oku, že si v Jihočínském moři budujete umělé ostrovy? Otloukají vám o hlavu Tibet? Snadná pomoc! Pronajměte jim na pár let za dlouhé peníze medvídka (nikoliv mývala, ale pandu velkou) a máte svatý pokoj. A ještě vám budou zobat z ruky. Odborně se tomu říká pandí diplomacie a funguje to už po staletí.

Je to týden, co dotlouklo srdce Helmuta Kohla, jednoho z nejvýraznějších evropských poválečných státníků, kancléře sjednotitele a spolutvůrce společné Evropy. Na tom se shodovaly prakticky všechny komentáře médií a politiků, které mu odpustily i skvrnu v podobě skandálu kolem utajených sponzorů jeho Křesťanskodemokratické unie (CDU), který byl smutnou tečkou za jinak velkolepou politickou kariérou. Mezitím se ale kolem Kohla rozhořela další bitva, do níž už nemůže zasáhnout: souboj o jeho dědictví, zatím jen o to politické.

V době, kdy potřebujeme kritický žurnalismus, se v médiích rozšířil neblahý trend. Místo toho, aby se novináři dožadovali od politiků odůvodnění a ospravedlnění jejich kroků, raději se tak trochu přihřívají na výsluní moci. Kritické otázky na tělo jsou zřejmě passé, říká emeritní profesor Lipské univerzity a teoretik žurnalistiky Michael Haller pro rakouský deník Der Standard.

Během druhé světové války nacisté nakradli podle nedávných zjištění odhadem na 200 milionů knih. Na rozdíl od krádeží uměleckých děl to ovšem nebylo prvotně z důvodů zisku. Vzácné knihy a rukopisy samozřejmě hodnotu mají, většina literárních děl uloupená nacisty ji ale neměla. Nacistické zloděje knih vedly úplně jiné důvody, především ideologické.

Co má mít přednost? Touha po bezpečí, nebo snaha o ochranu soukromí? Tyto dva faktory jsou stále častěji v rozporu, což je v době zvýšené teroristické hrozby obzvlášť problematické. V německém Offenburgu teď například museli vypnout prakticky všechny policejní hlídací kamery. Jeden občan si totiž stěžoval na kameru před jednou zdejší policejní budovou a úřad na ochranu osobních údajů mu dal za pravdu.

V úterý uplynulo 175 let od chvíle, kdy pruský král Bedřich Vilém IV. dovolil národu "tužit tělo". Zrušil tak více než dvacetiletý zákaz cvičení na veřejnosti a otevřel dveře lásce ke sportu, která trvá dodnes a postupně získala masový charakter.

Debat o tom, zda symbol kříže na veřejných místech uráží cítění nekřesťanů či ateistů, už bylo na Západě několik, v neposlední řadě i v souvislosti s migrační krizí. Ať už šlo o kříže ve školách, jednacích síních či na vrcholcích hor. Tato hyperkorektnost nyní v Berlíně nabyla nových rozměrů, když zde rozproudila vášnivou debatu, zda by repliku císařského zámku v centru města nebylo lepší postavit bez kříže na kopuli.