Společně s bavorským premiérem Horstem Seehoferem byl Stanislaw Tillich u nás rozhodně nejznámějším německým zemským ministerským předsedou – především díky četným kontaktům s českými politiky. Ve středu saský premiér překvapivě oznámil, že se po devíti letech v čele země rozhodl rezignovat. Jde o první záchvěv blížícího se zemětřesení po nedávných parlamentních volbách, kde vládnoucí křesťanští demokraté (CDU) kancléřky Angely Merkelové utrpěli hořké vítězství?

Koncern Agrofert se stal kvůli dotacím terčem kritiky v posledních měsících také v Německu. Dceřiná společnost Agrofert Deutschland GmbH postavila v Sasku-Anhaltsku velkou moderní pekárnu, na kterou získala dotaci ve výši 11,25 milionu eur z programu na zlepšení regionální hospodářské struktury (GRW). Podle německých médií tu však Agrofert nabízí neférovou mzdu a špatné pracovní podmínky. Firma to odmítá, píše na webu Hlídací pes Lucie Sýkorová. 

Evropou obchází strašidlo. Tentokrát ovšem nikoliv strašidlo komunismu, ale populismu. Soudě podle varovných hlasů šířících se celým kontinentem, zavede populismus Evropu do záhuby. Je ale nebezpečí opravdu tak velké? Anebo jde jen o náramně pohodlnou omluvu vlastní neschopnosti? Marine Le Penová, německá AfD a další jim podobní jsou jen křiklouni – nic víc. Skutečné problémy jsou úplně jinde. Evropskou unii totiž nezahubí její protiklady, ale lhostejnost jejích členů.

Psi rozumějí lidem jako žádné jiné zvíře a jako žádné jiné zvíře dokáží reagovat na naše signály a podněty. A to platí nejen pro dospělé hafany, ale i pro štěňata. Psi se zkrátka už rodí s tím, že člověka pokládají za relevantního tvora. Teď vědci zkoumají, zda náš nejlepší přítel nasazuje svůj proslulý smutný psí pohled záměrně, aby z toho pro sebe vytěžil nějaké výhody.

Ještě donedávna měli všichni jasno: Tady jsou střední a vyšší vrstvy, tady dělníci a tady rolníci. Každá skupina byla předvídatelná a bylo víceméně předem jasné, jak bude ve volbách hlasovat. Dnes je ale všechno jinak. Vrstvy se promíchaly a tradiční modely už nefungují. Najednou tu máme konzervativní radikály a bohaté proletáře, stejně jako xenofobní cizince nebo hipsterské nácky.

Donec eris felix, multos numerabis amicos, říkávali staří latiníci. Na toto rčení si nepochybně vzpomněl někdejší dlouholetý hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC) Luis Moreno-Ocampo. I pro něj totiž platilo, že "dokud mu přálo štěstí, měl spoustu přátel" – a dokonce přímo těch nejslavnějších. V době svého mandátu si potrpěl na blízkost hollywoodských hvězd v čele s Angelinou Jolie a liboval si v tom, že mu poskytovaly přátelské rady. Jakmile skončil, pes po něm neštěkl. Špatně se mu ale rozhodně nedaří, i když se ukazuje, že jeho působení u soudu bylo poněkud problematické.

Kdepak Auf Wiedersehen. Angela Merkelová se ještě neloučí, vyhrála čtvrté volby v řadě a pokračuje v kancléřství. Jenže v zádech bude mít smečku nelítostných pronásledovatelů.

Dát si kafe bylo vždy symbolem určité pohody, přátelského posezení, něčeho, na co se člověk těšil, co ho mělo po ránu nakopnout anebo udržet vzhůru, když potřeboval v noci něco dodělat. Pro někoho zase byla káva běžným nápojem, jako třeba čaj. V poslední době se ale přece jen něco změnilo a šálek kávy se nezřídka stává symbolem luxusu, životního stylu a leckdy i snobismu.