Na svou národní kuchyni je každý stát hrdý a háklivý zároveň. Důkazem je Itálie, v níž vyvolalo pozdvižení "zmršení" receptu na spaghetti alla carbonara na francouzském videu. Přesto se najdou jednotlivci nebo společnosti, které do kuchyňské jámy lvové zkouší vstoupit. 

S nadsázkou se dá říct, že kam Italové nebo Řekové kopnou, objeví starověkou památku. Ale i když patří antika do evropského kulturního dědictví, na péči o památky nemají obě nejzadluženější země Evropské unie peníze. Musí škrtit rozpočty kvůli dluhům a zbytek spolkne nucená péče o tisíce uprchlíků.

Když o sobě italský premiér Matteo Renzi prohlašoval, že chce být novým evropským lídrem, mohl se na začátku své vlády ohánět masivní podporou voličů. Dnes za ním stojí už jen zhruba polovina Italů. Pokud ztratí i tu, může se po krátkém období relativní stability na podzim Itálie opět ocitnout bez premiéra. 

I ve starověku existovali vandalové, kteří po zdech čmárali své vzkazy. Italské Pompeje mají nápisů pěknou sbírku, kterou však ničí čas a novodobí následovníci se spreji v ruce. Unikátní projekt proto vytváří digitální katalog všech dochovaných antických graffiti. 

Když Ital Giovanni Cafaro přišel ve 41 letech o práci a půl roku marně sháněl novou, rozhodl se, že si nové povolání vymyslí. Při čekání na poště si uvědomil, že máloco člověka otravuje tolik, jako trávit desítky minut ve frontě. Rozhodl se toho využít a založil si živnost jako "frontař" (il codista) – za peníze lidem vystojí lidem jejich frontu.

Ekonomika je poměrně stabilní, ale rizikem je pokles vývozu… Zdánlivě nevinná slova německého ministra financí Wolfganga Schäubleho mohou mít pro Evropskou unii poměrně zásadní a časem katastrofální důsledky. 

Nemůže být lepší reklama pro olivový olej, než módní rozmach středomořské diety. Posedlost saláty a těstovinami spotřebu olivového oleje ve světě během jedné generace více než zdvojnásobily. V některých zemích vrostla za posledních 25 let i o stovky procent.  

Pamatujete si na PIIGS? Urážlivý akronym označoval Portugalsko, Irsko, Itálii, Řecko a Španělsko, tedy země, které se v roce 2009 ocitly na pokraji státního bankrotu. Jak se jim daří dnes? Komu receptura mezinárodních půjček a vládních škrtů pomohla a koho poslala do ekonomických pekel?