Ač se to zdá neuvěřitelné, Silvio Berlusconi, nesmrtelná postava italské politiky, se měsíc před svými osmdesátými narozeninami chystá opustit záři reflektorů. Rozprodává svůj majetek a zdá se, že se chystá na důchod.

Ve své volební kampani sázela Virginia Raggiová na každodenní problémy obyčejných Římanů, boj s korupcí a potřebu změny spojovala se symbolickým "tahem dámou". V jejím případě to bylo doslova. Trvalo tři tisíce let, než se stala starostou Říma žena. 

Když v srpnu 378 u Adrianopole utichly zbraně a římská armáda začala počítat mrtvé, bylo podle milánského biskupa, svatého Ambrože, jasné, že přišel "konec lidstva, konec celého světa". Římané prohráli bitvu s Góty, uprchlíky, které dva roky před tím přijali a nedokázali se o ně postarat. Dokážeme se poučit z dějin?

Na svou národní kuchyni je každý stát hrdý a háklivý zároveň. Důkazem je Itálie, v níž vyvolalo pozdvižení "zmršení" receptu na spaghetti alla carbonara na francouzském videu. Přesto se najdou jednotlivci nebo společnosti, které do kuchyňské jámy lvové zkouší vstoupit. 

S nadsázkou se dá říct, že kam Italové nebo Řekové kopnou, objeví starověkou památku. Ale i když patří antika do evropského kulturního dědictví, na péči o památky nemají obě nejzadluženější země Evropské unie peníze. Musí škrtit rozpočty kvůli dluhům a zbytek spolkne nucená péče o tisíce uprchlíků.

Když o sobě italský premiér Matteo Renzi prohlašoval, že chce být novým evropským lídrem, mohl se na začátku své vlády ohánět masivní podporou voličů. Dnes za ním stojí už jen zhruba polovina Italů. Pokud ztratí i tu, může se po krátkém období relativní stability na podzim Itálie opět ocitnout bez premiéra. 

I ve starověku existovali vandalové, kteří po zdech čmárali své vzkazy. Italské Pompeje mají nápisů pěknou sbírku, kterou však ničí čas a novodobí následovníci se spreji v ruce. Unikátní projekt proto vytváří digitální katalog všech dochovaných antických graffiti. 

Když Ital Giovanni Cafaro přišel ve 41 letech o práci a půl roku marně sháněl novou, rozhodl se, že si nové povolání vymyslí. Při čekání na poště si uvědomil, že máloco člověka otravuje tolik, jako trávit desítky minut ve frontě. Rozhodl se toho využít a založil si živnost jako "frontař" (il codista) – za peníze lidem vystojí lidem jejich frontu.