Pokud uvidíte u stolu skupinu elegantně oblečených žen v kostýmcích, nemusí ještě jít o dámský čajový dýchánek. Klidně to může být záběr ze schůzky ministrů obrany NATO. A kdyby Velká Británie už zítra opustila Evropskou unii, byla by hlavní vojenská síla starého kontinentu prakticky výhradně v ženských rukách.

Kdyby záleželo na mně, dávno už bych podnikl něco proti zemím, které se staví proti kvótám na přijímání uprchlíků. V rozhovoru pro německý deník Die Welt to uvedl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, který zároveň odmítá označovat všechny kritiky Evropské unie za populisty a jehož pohled na Donalda Trumpa se přece jen změnil k lepšímu.

V sobotu oslaví Evropská unie šedesátku. Nepochybně se pochválí a vykreslí si světlou budoucnost. Skutečnost je ale taková, že mnozí její občané dnes touží po návratu k národním státům více než kdykoliv předtím. Kladou si otázku, co vlastně z členství v unii mají – zvlášť když finanční a uprchlická krize tak markantně odhalily její závažné nedostatky.

Nikdo nemůže s jistotou říct, co se stane v příštím roce. Z dosavadních událostí se však dá odhadnout, kdo bude v příštím roce za vítěze, a kdo za poraženého. Se svou předpovědí přišel také portál Politico. Jaká je jeho "věštba"? 

Když padá hvězda, měli byste si něco přát. A když padá banka? Pak chtějte jen to, abyste s ní neměli nic společné.

Italský premiér Matteo Renzi rozšířil seznam politiků, kteří se po vyhlášení výsledků referenda plácli do čela s výkřikem: "Proč já ho vlastně vyhlašoval!" Byť u toho měl slzy v očích, dodržel slovo chlapa a oznámil rezignaci. Ač ji prezident Sergio Mattarelli zatím nepřijal, země, která měla na své poměry stabilní vládu, je opět v politické krizi.

Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, varují Italové svého premiéra. Jejich zlost může pocítit celá eurozóna, dokonce i Česko.

Po sérii zemětřesení se v centrální Itálii celá města změnila v trosky, ničivé otřesy přežilo jen pár domů. Co může za to, že se zřítilo takové množství staveb?