V sobotu oslaví Evropská unie šedesátku. Nepochybně se pochválí a vykreslí si světlou budoucnost. Skutečnost je ale taková, že mnozí její občané dnes touží po návratu k národním státům více než kdykoliv předtím. Kladou si otázku, co vlastně z členství v unii mají – zvlášť když finanční a uprchlická krize tak markantně odhalily její závažné nedostatky.

Nikdo nemůže s jistotou říct, co se stane v příštím roce. Z dosavadních událostí se však dá odhadnout, kdo bude v příštím roce za vítěze, a kdo za poraženého. Se svou předpovědí přišel také portál Politico. Jaká je jeho "věštba"? 

Když padá hvězda, měli byste si něco přát. A když padá banka? Pak chtějte jen to, abyste s ní neměli nic společné.

Italský premiér Matteo Renzi rozšířil seznam politiků, kteří se po vyhlášení výsledků referenda plácli do čela s výkřikem: "Proč já ho vlastně vyhlašoval!" Byť u toho měl slzy v očích, dodržel slovo chlapa a oznámil rezignaci. Ač ji prezident Sergio Mattarelli zatím nepřijal, země, která měla na své poměry stabilní vládu, je opět v politické krizi.

Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, varují Italové svého premiéra. Jejich zlost může pocítit celá eurozóna, dokonce i Česko.

Po sérii zemětřesení se v centrální Itálii celá města změnila v trosky, ničivé otřesy přežilo jen pár domů. Co může za to, že se zřítilo takové množství staveb? 

Ač se to zdá neuvěřitelné, Silvio Berlusconi, nesmrtelná postava italské politiky, se měsíc před svými osmdesátými narozeninami chystá opustit záři reflektorů. Rozprodává svůj majetek a zdá se, že se chystá na důchod.

Ve své volební kampani sázela Virginia Raggiová na každodenní problémy obyčejných Římanů, boj s korupcí a potřebu změny spojovala se symbolickým "tahem dámou". V jejím případě to bylo doslova. Trvalo tři tisíce let, než se stala starostou Říma žena.