be2 odkrývá tržní síly, které svádějí singles dohromady, protože být single je čím dál dražší.

Češi patří k národům s nižší mírou spokojenosti se svými osobními financemi. Tvrdí to výzkum ING Bank, do kterého bylo zařazeno 19 zemí, z toho 13 evropských. Z výzkumu pak vychází, že průměrná výše úspor české domácnosti je 67 315 Kč a průměrné pravidelné výdaje domácnosti 24 839 Kč. Sociolog Jan Keller ale na takovéto průměrování nevěří. Je to jako když jeden sní kuře, druhý nemá nic, ale oba si pochutnali na půlce kuřete.

Vládní koalice sice neustále hovoří o úsporách a rozpočtové zodpovědnosti, Česká republika ovšem zatím štědře přispívá na mezinárodní organizace. Dle čísel z roku 2011 jde ročně až o 38 miliard korun. Česko je totiž členem téměř 450 mezinárodních organizací.

Ministr financí Miroslav Kalousek připravuje další úspory v rozpočtu. Chce jich dosáhnout například zmrazením důchodů na tři roky nebo zvýšení DPH na hodnotu 20 procent. Ekonomičtí ministři budou o jeho návrzích ještě diskutovat.

Vinaři upozorňují hned na několik kroků, které po zavedení této daně začnou fungovat. Naplno se otevřou dveře levné konkurenci ze zemí, kde je výroba vína z mnoha stran a různými cestami dotována, což vede k tomu, že mohou prodávat vína i s několikakorunovými ztrátami pod výrobní cenu. Mimo to se také značně rozšíří oblast šedé ekonomiky.

O prohlubující se propasti mezi chudými a bohatými se už mluví delší čas, a to nejen v Česku. Situace je obdobná po celém světě. V těchto dnech se však potvrdilo, že o hloubce této propasti rozhoduje také region, ve kterém osoba žije. Regionální rozdíly v koupěschopnosti obyvatelstva se zvyšují, a tak asi málokoho překvapí, že nejvyšší kupní síla je v Praze a nejnižší na Bruntálsku.

Asi devadesát miliard korun by měla Česka republika přispět Mezinárodnímu měnovému fondu, který by z takto sebraných peněz přispěl na pomoc krachujícím evropským státům. Na naší politické scéně není jasno, jak k pomoci přistoupit, jedni platbu odmítají, druzí pro ni horují.

Na zamlklost koaličních politiků v souvislosti s ekonomickou situací Spojených států upozorňuje v komentáři pro deník Právo sociolog Jan Keller. Vysvětluje si to tím, že americká cesta se u nás za vlád Topolánka a Nečase stala vzorem pro reformy.