Jsou dny, které si nějaký národ nebo dokonce svět zapamatuje navždy. Donedávna mělo toto století - v globálním kontextu - jako jediné takové datum 11. září 2001, které ovlivnilo nejen dějiny Západu, včetně těch našich. Mezi historické milníky se nejspíš zapíše také osudný pátek třináctého listopadu 2015, kdy v Paříži zemřelo po sérii teroristických útoků na 130 lidí. 

Kdyby hradní mluvčí Jiří Ovčáček žil v antických časech, byla by z něj sofistická hvězda. Absurdní argumentaci totiž někdejší redaktor Haló novin zvládá levou zadní. 

Alexandrovci hrají v Česku pravidelně a často je doprovázejí i hvězdy české estrády. Teprve až nedávný koncert uniformovaného ruského souboru vyvolal vlnu nevole. Ale jen "mírnou a v mezích zákona". 

Prague Pride ve jménu tolerance předvádí netoleranci, ve jménu boje proti šikaně šikanuje. Kdybych si měl vybrat mezi pochodem sexuálních menšin a fanoušků Sparty, volím Spartu. To je koneckonců taky "buzerantů parta". 

Češi, Lotyši, Belgičané, Nizozemci, Litevci a Němci jsou nejméně hrdými národy v Evropě. U posledně zmíněných však vzhledem k jejich historii platí, že koncept národní hrdosti nevnímají stejně jako v jiných evropských zemích. Vedoucí oddělení Hodnotové orientace ve společnosti Sociologického ústavu Akademie věd České republiky Klára Plecitá je autorkou studie Národ, národní identita a národní hrdost v Evropě, která toho prozrazuje mnohem více.

Reorganizaci vládní agentury pro sociální začleňování, kterou provádí ministr Jiří Dienstbier, podporujeme, říká romský aktivista Ivan Veselý. Odvolaný ředitel Šimáček podle něj není příliš kvalitní, ale byl kdysi prolobbován Člověkem v tísni a Michaelem Kocábem. Proto je třeba změny.

Tak k nám přijel americký konvoj! Děcka, mámo, pojďte se podívat! Tátové jakoby nic postávají opodál a předstírají, že jim rozšířené zorničky jejich družek vůbec, ale vůbec, nevadí. Celé to tak trochu připomíná 'Vítáme vás, pane Marshalle' od klasika španělské komedie Luise Garcíi Berlangy. Kdyby ovšem nešlo o českou tragikomickou realitu. 

Aktivisté, kteří v prosinci obsadili opuštěný dům na Žižkově, vyčistili ho a udělali z něj komunitní centrum, podepsali smlouvu o výpůjčce objektu. Klinika je tak nyní v jejich rukou legálně. Chtějí z ní mít sociální centrum, žádají proto dobrovolníky o pomoc.