Představte si, že by pro vás cesta na Opavsko nebo Bohumínsko byla exotickým zážitkem. Výletem do úplně jiného, takřka cizího světa. Přesně tak se cítí Brazilci, kteří zavítají na 'svůj' Severovýchod. Pořád je to ještě Brazílie, ale se špetkou Afriky. Kraj pestrobarevný a extrémně upovídaný, ale také strašně chudý a plný násilí. Pro někoho ráj, pro jiného peklo na zemi. 

S podepsáním jaderné dohody a vyhlídkou na zrušení sankcí se z Íránu stává populární destinace. Do země náhle přijíždějí západní obchodní delegace, vládní výpravy včetně českého ministra zahraničí, a dokonce také první unijní hlava státu, rakouský prezident Heinz Fischer. Vzhledem k dlouholeté odluce od západního světa se takovému zájmu nelze divit. Íránu se předpovídá raketový vzestup. Možná největší růst však zaznamená obvykle poněkud opomíjená oblast – turistika.

Zatímco se světová pozornost soustředí na válku s Islámským státem a občanskou válku v Sýrii, v jiném blízkovýchodním konfliktu roste počet obětí takřka exponenciálně. Nálety arabské koalice v Jemenu pomohly od počátku letošního roku k další humanitární katastrofě.

Když Egypt v rámci Arabského jara zažíval protesty proti dlouhé diktatuře Husního Mubaraka, neúčastnili se jich pouze muslimové, ale také mnozí křesťané. Jakmile se však k moci dostalo Muslimské bratrstvo, křesťanské nadšení pro revoluci vyprchalo – a nahradila ji podpora sekulárního generála Sísího, nynějšího vůdce Egypta. Polepšili si s novým režim?

Po Raífovi Badávím míří další mladý kritik saúdskoarabského režimu na popraviště. A tentokrát ho po useknutí hlavy čeká také posmrtný trest – ukřižování. Zatímco se ale svět rozčiluje nad saúdským barbarstvím, zároveň se dál podílí na existenci krutého režimu.   

Zatímco Evropa zažívá největší migrační krizi a představitelé Evropské unie se dohadují o kvótách, o syrských uprchlících před Islámským státem se debatuje i v dalších zemích. Poněkud nečekaně se vk tomu přidal Izrael, a to díky vystoupení Izáka Herzoga, vůdce izraelské opozice a volné koalice Sionistického tábora. K překvapení mnohých se vyjádřil pro přijetí syrských uprchlíků. 

S klesající popularitou venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a se zhoršující se ekonomickou situací v ropné velmoci pokračuje utužování režimu a uměle vyvolávání konfliktů uvnitř i navenek. Zatímco Venezuelanům chybí základní potraviny i léky, Madurova vláda se pokouší problémy svalit nejen na sousedy. 

Nedávné otevření rozšíření Suezského kanálu má být pouze jedním z "tisíce kroků" k lepšímu Egyptu podle představ jeho prezidenta, generála Abdala Fattáha Sísího. Jeho představy jsou skutečně velkolepé: Představil například vybudování nového hlavního města a slíbil milion bytů pro chudé. Je ale vůbec možné to vše zrealizovat? A pokud ano, bude to mít smysl?