"Židé nemohou jen apaticky přihlížet, když statisíce uprchlíků hledají bezpečný přístav," prohlásil Herzog. Židé podle něj "na vlastní kůži zakusili mlčení světa a nemohou zůstat nečinní vraždění a masakrům v Sýrii".

Herzogova prohlášení podle očekávání vyvolala velkou odezvu. Lídra opozice podpořil levicový Meretz, několik ortodoxních rabínů a část poslanců středové sekulární strany Ješ Atid.

Nejhlasitější byl Elazar Stern z tohoto uskupení: "Vyzývám vás, abyste konali stejně jako Begin, a přijali do Izraele omezený počet syrských uprchlíků."

Příklad Menachema Begina, slavného izraelského ministerského předsedy z let 1977-1983, patřil mezi nejčastěji skloňované argumenty zastánců přijetí uprchlíků. Stern a další připomínali, že po ukončení vietnamské války a vítězství komunistického severu nabídl Begin azyl a repatriaci několika stovek uprchlíků.

Dalším častým argumentem byla právě Herzogem naznačovaná židovská zkušenost s holokaustem. Podpořila to i vyjádření řady přeživších tragédie včetně předsedkyně Centra organizací přeživších holokaustu Colette Avital, kteří se rovněž vyslovili pro přijetí alespoň symbolického počtu prchajících Syřanů.

Na opačnou stranu se nepřekvapivě postavila vládnoucí pravice v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem. Beginův nástupce Herzogovi a ostatním odpověděl symbolicky při inauguraci nové zdi, jež se staví tentokrát na hranici s Jordánskem: "Izrael je malá země, příliš malá, bez demografických a geografických kapacit."

Nejdůležitější je podle něj ochrana Izraele samotného a právě proto je důležitá jeho zeď. Na argument o židovské zkušenosti s pronásledováním a vyhnanství pak kolegové z Likudu odpověděli, že právě tato historická zkušenost dokazuje, že Izrael musí zajistit židovskou většinu ve vlastním státu.

Zazněla také bezpečnostní rizika. Slovy premiéra: Izrael nedovolí, aby byl "zaplaven vlnou ilegálních imigrantů a teroristických aktivistů". Odpůrci přijetí uprchlíků dodávají, že Izrael k uklidnění situace v Sýrii pomáhá jinými způsoby, což je pravda.

Nejvýznamnější bylo určitě zřízení polní nemocnice na Golanských výšinách, která přijímá zraněné ze všech zúčastněných stran bez nutnosti prokazování identity, výjimečné případy dokonce posílá do nemocnic uvnitř Izraele – takto léčila už na dva tisíce lidí.

A pak je tu ještě jeden problém s přijímáním syrských uprchlíků, na který se upozorňuje bez ohledu na politickou příslušnost. Izrael už totiž velkou uprchlickou komunitu má – čítá 45 až 60 tisíc lidí především z Eritrei a Jižního Súdánu.

Právě kvůli této uprchlické vlně nechal Netanjahu před několika lety postavit 250 kilometrů dlouhý plot na hranicích s Egyptem a izraelská společnost se s příchozími dodnes nedokázala vyrovnat. Mnoho uprchlíků vytváří ghetta na okrajích Tel Avivu nebo žije v otřesných podmínkách v uprchlických táborech v poušti.

Vytváří tak podle mínění mnohých "časovanou bombu" uvnitř samotného Izraele bez ohledu na současnou situaci v Sýrii. I vzhledem k tomu zatím přijetí ani malého množství prchajících Syřanů do židovského státu nevypadá příliš pravděpodobně.