František Kalenda

Jsou dny, které si nějaký národ nebo dokonce svět zapamatuje navždy. Donedávna mělo toto století - v globálním kontextu - jako jediné takové datum 11. září 2001, které ovlivnilo nejen dějiny Západu, včetně těch našich. Mezi historické milníky se nejspíš zapíše také osudný pátek třináctého listopadu 2015, kdy v Paříži zemřelo po sérii teroristických útoků na 130 lidí. 

Migrační krize je v českém a celoevropském diskurzu spojena především se Sýrií. Migranti z Afriky jsou paušálně považováni za ekonomické a tím pádem jsou také odsouzeni k deportaci. Jenže o utečencích z téměř neznámé Eritrei, kde vládne brutální totalita severokorejského ladění, to rozhodně neplatí. A přestože má maličká Eritrea pouze šest milionů obyvatel, krutovláda z nich učinila druhé nejčastější žadatele o azyl na evropském kontinentě.

Těžko hledat dvojici státníků, který se nemají v lásce tak moc jako americký prezident Barack Obama a izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Přesto se oba muži pokoušejí aspoň o normalizaci vzájemných vztahů. Stejně jako se jejich národy potřebují z důvodů geopolitických, oni dva se potřebují také kvůli vnitřní politice ve Spojených státech a Izraeli.

V Turecku se během jednoho roku už podruhé konají volby. A přestože se štědré volební sliby snaží evokovat prosperující budoucnost, realita je jiná: žádný ze dvou nejpravděpodobnějších volebních scénářů pro zemi není dobrý. Ani pro Evropu.

Latinská Amerika zažila rekordní den, některými označovaný za "supervolební neděli", jež bude dalších několik let výrazně určovat podobu celého kontinentu. Volilo se hned ve čtyřech státech a ve třech regionech: v jihoamerické Argentině a Kolumbii, ve středoamerické Guatemale a v karibském Haiti. V Kolumbii se volili guvernéři, jinak se hlasovalo o prezidentech. A všechny tyto volby stojí za zmínku.

Volby v první půlce egyptských guvernorátů nejenže nepřitahují velkou pozornost světových médií, ale ani samotných Egypťanů. K volebním urnám se jich zatím vydalo jen několik procent. Egypťané totiž vědí, že nový parlament budou pohodlně ovládat síly nakloněné všemocnému prezidentovi.

Poláci v neděli vyrážejí k volebním urnám, vypadá to však, že vítěz je předem jasný: konzervativní a nacionalistická strana Práva a spravedlnost, která se nápadně podobá Fideszu Viktora Orbána. Hrozí tedy Polsku maďarská cesta, jak varují někteří politici současné liberální vlády?

Kandidát liberální opozice Justin Trudeau přebírá žezlo od kanadských konzervativců. Po devíti letech jejich vlády se Kanada v mnoha ohledech změnila. Pod vedením jestřábího premiéra Harpera se stala méně otevřenou vůči imigrantům, skeptičtější ke globálním klimatickým změnám a také rozdělenější co do kontroverzních témat.