Případ se týká 13 let staré vraždy šestnáctileté studentky z Rumburku na Děčínsku, kterou podle české justice spáchal tehdy devatenáctiletý Aleš Provazník. Ten dostal 12,5 roku vězení, z něhož si podstatnou část odseděl, prodělal i ochrannou léčbu. Nyní už je na svobodě – a žádá obnovu svého procesu. Na základě forenzních důkazů.

"Mám několik klientů, kteří na obnovu procesu čekali tak dlouho, až si trest odseděli a nyní již nemají dostatek sil dál bojovat za očištění svého jména," říká forenzní expert a soudní znalec Daniel Vaněk. Aleš Provazník ale mezi ty, kteří chuť bojovat za očištění svého jména ztratili, nepatří.

A Vaněk Provazníkův případ považuje za jeden z nejkřiklavějších, kde moderní forenzní metody po letech umožnily přezkoumání  původně použitých důkazů. Sám v Česku spouští projekt Nevina, obdobu amerického "Innocence", který očistil stovky odsouzených lidí.

Co se v Rumburku stalo?

Tragédie se odehrála 18. dubna 2003. Mrtvola dívky se našla po dvou dnech v parku u nemocnice. Den poté policisté z vraždy obvinili Provazníka.

Podle státní zástupkyně mladík dívku fyzicky napadl, rdousil a kopal, když ji doprovázel do jednoho z rumburských rockových klubů. Žalobkyně ale před soudem nezmínila žádný motiv jeho útoku.

Provazník uvedl, že s dívkou zašli do rockového klubu, kde se setkali s jinou dvojicí. Koupili si víno a šli k prázdné tržnici, kde v jednom ze stánků zůstal mladík s dívkou sám. "Mazlili jsme se, přišla řeč i na pohlavní styk, který ale Martina odmítla," uvedl před soudem Provazník. Pak se podle něj vrátili do klubu. Nejprve prý do něj vešla Martina a po několika minutách i Provazník. Když vstupovala do klubu, měl ji viděl naposledy. Čekal, že ji uvnitř objeví, ale když se neukázala, myslel si, že odešla domů. Později šel na vlak do Šluknova.

Soud mu neuvěřil. Na základě biologických stop mu udělil trest 12,5 roku vězení a ochrannou sexuologickou léčbu. V roce 2005 žádal Provazník neúspěšně o obnovu řízení na základě nového svědectví muže, který vypovídal v jeho prospěch. Podle soudu ale bylo jeho svědectví účelové, slabé a nevěrohodné.

Krajně nepravděpodobné nálezy

"Zpochybnění jediného přímého a klíčového důkazu je podle našeho názoru dostatečným důvodem pro obnovu řízení. Děje se tak sice už v době, kdy pan Provazník je na svobodě, ale i tak jsme přesvědčeni, že obnova procesu a očištění jména pana Provazníka má smysl, a to nejen ve vztahu k němu, ale i obecně ve vztahu k potřebě zlepšení způsobu interpretace důkazů DNA ze strany orgánů činných v trestním řízení," říká Vobořil.

Desítky nespravedlivě odsouzených?

Počet takových případů, kdy je odsouzen nevinný člověk, odhaduje Daniel Vaněk v Česku na desítky. Příští čtvrtek se v Poslanecké sněmovně uskuteční seminář, na který přijedou zástupci jednotlivých národních projektů "Nevina", které v poslední době v evropských zemích vznikly.

"Primárním posláním jednotlivých národních projektů je identifikovat nevinné osoby, jež byly nespravedlivě odsouzeny a dosáhnout jejich propuštění z vězení, to je zřejmé. Dalším cílem projektu je ale i poučit laickou a právnickou veřejnost o kořenových příčinách nespravedlivých odsouzení," říká Vaněk.

O nich před časem hovořil i v článku na HlídacíPes.org, který reagoval na skandál forenzních expertů FBI. Deník The Washington Post loni na jaře upozornil, že až dvaatřicet rozsudků smrti ve Spojených státech mohlo za uplynulých několik let padnout neoprávněně. "Na skandál podobný tomu americkému u nás ale dříve nebo později dojde," předpověděl tehdy Vaněk. K nápravě by vedlo zrušení monopolu policie na většinu forenzního zkoumání nebo přijetím nového zákona o DNA. Nic z toho se ale nechystá.

Robert Malecký pro Ústav nezávislé žurnalistiky