Cílem náletů bylo zastavení ustupujících německých jednotek, které nedodržovaly jednu z podmínek kapitulace - totiž že se 9. května nesměly od časných ranních hodin přesouvat. Řada německých útvarů ale tuto podmínku nedodržovala. Němci nechtěli padnout do rukou Rudé armády a naopak se chtěli stát zajatci spojenců, u kterých měli jistotu lepšího zacházení.

Nad územím Čech a Moravy operovalo několik sovětských letek - 2. letecká armáda s 697 letadly nad Čechami, 5. letecká armáda s 344 stroji  nad střední Moravou a Českomoravskou vysočinou a 8. letecká armáda s 82 letadly nad severovýchodní Moravou a Slezskem.

Útoky, o kterých se nesmělo mluvit

Sovětské stroje útočily na velké ploše, mimo jiné i v Mladé Boleslavi, Mělníku, Liběchově, Litoměřicích, Roudnici nad Labem, Úštěku, Liberci, Jablonci nad Nisou, ale i Ždírci nad Doubravou nebo Krucemburku na Vysočině.

Útoky byly navíc velmi pečlivě zdokumentovány. Asi nejtragičtější situace byla v Mladé Boleslavi, kde při náletu zemřelo 148 lidí, ale nikdy se nepodařilo zjistit, kolik z nich patřilo skutečně k ustupujícím německým jednotkám. Městem tehdy navíc procházeli litevští a estonští vojáci, kteří se také mohli stát oběťmi náletů.

Identita útočících letadel byla po dlouhou dobu utajovaná. V tehdejším československém tisku se o nich nic nepsalo. Poprvé se o náletech sovětských letadel na území poválečného Československa zmiňují až v polovině 60. let sovětští historikové.

Sovětské nálety ovšem považovali za regulérní součást bojů s nepřítelem. Pravdou ovšem zůstává, že bombardéry sloužily především jako letecká podpora postupující Rudé armádě.

Na Československo útočili i západní spojenci

Nad tehdejším Československem se proháněla i spojenecká letadla. První britské stroje se nad naším územím objevily už v lednu 1940, ale nebyly vybaveny bombami. Jejich úkolem bylo shazování propagandistických letáků.

Americké letectvo se do náletů na německé cíle v Československu zapojilo až v roce 1944. Americké letouny bombardovaly rafinerii v Záluží u Mostu a později i továrny v Kolíně, Pardubicích nebo Kralupech nad Vltavou.

Od listopadu 1944 do května 1945 byla několikrát bombardovaná i Praha. Spojenecké letouny se pak soustředily i na ochromení tehdejší dopravní infrastruktury a útočily na některé železniční uzly v Plzni, Chomutově, Kladně a Berouně.

Plzeň se stala terčem náletu i 25. dubna 1945, kdy spojenecká letadla bombardovala Škodovku. V dubnu 1945 se do bojů zapojilo i rumunské letectvo. Během pražského povstání do bojů o Československý rozhlas zasáhlo i německé letectvo, které také útočilo i na jednotky generála Vlasova a na Ruzyňské letiště.