Německé oběti vysídlení i po 70 letech pořád ještě budí strach
29. 4. 2015 – 12:24 | Magazín | pal
Na konci druhé světové války bylo z východního Německa odsunuto kolem dvanácti až čtrnácti milionů Němců. Někteří z nich přitom pocházeli z Česka a Polska. Především starší generaci pořád ještě neopustil strach, že se Němci budou dožadovat vrácení těchto území. Mladí lidé se ale na poválečnou situaci dívají jinak. Území, na kterém dříve žilo německé obyvatelstvo, se stalo domovem několika generací Poláků. Odsun je také citlivým tématem i v Česku. Většina Čechů ho podle průzkumu přijímá jako historické vyústění druhé světové války.
Už na Jaltské konferenci se představitelé světových mocností dohodli na tom, že se Polsko přesune dál na západ. Východní část Německa tak připadla Polsku a část Polska zase Sovětskému svazu. Kolem čtrnácti milionů Němců muselo opustit své domovy a na jejich místo přišli Poláci, pocházející převážně ze Lvova (dnes patří Ukrajině). Šlo o náhradu za území na východě Polska, které po válce připadlo Sovětskému svazu.
Na poválečné vysídlení německého obyvatelstva neexistuje jednotný názor. Němci hovoří o vyhánění, Poláci užívají pojmu "wysidlenie". Komunistická propaganda zase tvrdila, že jde o znovuzískání území, ve kterých se původně mluvilo polsky. V Česku se zase mluví o odsunu (nebo o divokém odsunu) a většina Čechů ho považuje za přirozený důsledek druhé světové války.
Pohled na minulost se v Německu, Polsku a Česku postupně mění
Zejména u starší generace stále panuje strach z německých organizací vyhnanců a jejich požadavků na návrat těchto území. Někteří Němci navíc stále neuznávají hranici Odra-Nisa dohodnutou už na Jaltě, kvůli které přišlo Německo o část svého území. Mezi Německem a Polskem kvůli této nedořešené poválečné minulosti léta panovaly napjaté vztahy.
Nové generace Poláků, kteří žijí na území Slezka, Východního Pruska a Pomořanska, se snaží o dobré vztahy se svým německým sousedem. Krátce po pádu "železné opony" byla podepsána německo-polská smlouva o dobrém sousedství, která se alespoň částečně snažila napravit historickou křivdu.
Loni iniciovala polská kulturoložka Dorota Borodajová záchranu starých německých náhrobků a reakce místních byla velmi pozitivní. V oblasti také vznikají památníky a muzea, které připomínají původní německé osídlení. Mnohem otevřeněji se dnes v Polsku hovoří o osudech Hornoslezanů, původních německých obyvatel, kteří byli po válce násilně odvlečeni do Sovětského svazu.
Kromě toho se postupně zvyšuje počet Poláků, kteří uznávají, že ne všichni Němci byli zodpovědní za hrůzy druhé světové války. Většině ovšem vadí, že se zdůrazňováním německých obětí na sklonku války jednom odvádí pozornost od zodpovědnosti Německa za nacistické zločiny.
Podle aktuálního průzkumu považuje třetina Čechů odsun za oprávněný. Čtvrtina dotazovaných by nejraději za minulostí udělala tlustou čáru. I v Česku byla po dlouhou dobu snahy sudetských Němců o prolomení Benešových dekretů vnímána negativně. Nedávno ovšem Sudetoněmecké krajanské sdružení oznámilo, že už nebude usilovat o navracení majetku a znovuzískání území, která Němci museli po druhé světové válce opustit.