Právě jeho osoba byla předlohou pro misionáře Davida Gamota ze slavného Posledního Mohykána od klasika žánru J. F. Coopera. Navíc ho objevíme v dílku Duch pohraničí Zaneho Greye, nebo nověji v českém polodokumentárním filmu z roku 2014. 

Zeisberger byl totiž proslulým misionářem Severní Ameriky poloviny 18. století z řad tzv. Moravských bratří. A neměl to právě jednoduché. Jeho šest desítek let trvající misijní činnost spadala do doby mnoha konfliktů – "sedmileté války", koloniálních anglo-francouzských potyček i americké války za nezávislost (1775 až 1782). Do bojů byly samozřejmě zataženy indiánské kmeny, u nichž misionáři působili.

Všechno začalo na opačné straně zeměkoule. David Zeisberger (1721 až 1808) spatřil světlo světa  v severomoravském Suchdole nad Odrou, a to v březnu roku 1721 za vlády Karla VI. Přestože rod Zeisbergerů hospodařil na suchdolském statku č. 115 po několik generací, využili jeho rodiče coby tajní nekatolíci možnosti odejít za náboženskou svobodou, a roku 1726 se tajně odstěhovali do saského Herrnhutu-Ochranova nedaleko Žitavy.

Zdejší majitel lužického panství hrabě Zinzendorf byl velkým podporovatelem obnovy evangelické Jednoty bratrské, která se hlavně díky němu probudila k životu v podobě tzv. Moravské církve. Většina jejích zakládajících členů pocházela totiž ze severu Moravy.

Stěhování do Ameriky

Právě z Herrnhutu-Ochranova vycházejí později misionáři do celého světa. Také Davidovi rodiče jej po deseti letech opouštějí, a s misijní skupinou míří do americké Georgie. Jen pro zajímavost, v misiích později působí i Davidovi sourozenci - sestra s manželem v Indii, a bratr na Surinamu, kde zahyne při záchraně tonoucího.

David ovšem zůstává – prozatím. Dokončuje si vzdělání a je svěřen do Zinzendorfovy péče. Ten si nadaného mladíka oblíbí. Bere jej s sebou do holandského Herrendyku, kde vzniká další bratrská obec. David tu pracuje jako poslíček v obchodě, avšak rozhořčen pro nespravedlivé obvinění z krádeže se v patnácti letech vydává za rodiči do Ameriky.

Moravští bratři opouštějí Georgii roku 1740. Spolu s Davidem odcházejí do Pensylvánie, kde se o rok později objeví i hrabě Zinzendorf, a zakládají osadu jménem Bethlehem, budoucí středisko misií mezi indiánským obyvatelstvem, existující dodnes, roku 1991 navštívené také prezidentem Václavem Havlem. Vzniká zde vysoká škola ("Moravian College"), významný archiv, muzeum a dokonce první ženská internátní škola na území dnešních Spojených států.

V ženské otázce se mimochodem Moravští bratři chovají na tehdejší dobu velmi netradičně. Jejich ženy mohou zastávat důležité funkce jako správu financí či vyučování, navíc doprovázejí manžely-misionáře na cestách. Ostatně "moravské" osady celkově překvapovaly svým rovnostářským přístupem. Jejich členové, často se živící řemeslem a snažící se víru zvěstovat především vlastním příkladem, se učili místním dialektům, k domorodému obyvatelstvu pak přistupovali s respektem a jako k sobě rovným.

Kazatel nenásilí adoptovaný indiány

Také náš suchdolský rodák nastupuje misionářskou dráhu. Nevrací se s Zinzendorfem do Evropy, a posléze je vysvěcen na kněze. V zemi rozdělené neustálými boji to ovšem kazatelé nenásilí nemají zrovna lehké. Každá ze znesvářených stran je automaticky počítá mezi své nepřátele.

Však také Davidova první misijní cesta s o něco starším Christianem Postem končí ve vězení. Naštěstí jsou "papeženci a tajní agenti" po pár týdnech propuštěni. David se poté vydává s "moravským" biskupem Spangenbergem do hlavního sídla Irokézské konfederace.

Irokézové (za něž bylo označováno pět indiánských národů – Onondagové, Mohawkové, Senekové, Kajugové a Oneidové) jej dokonce adoptují. Je přijat do Želvího klanu a získává indiánské jméno Ganuserači (Na tykvi).

Zeisberger působí mezi Irokézy a Delawary, stará se o bílé zajatce, vypomáhá indiánům v jednání s úřady, učí se rozumět domorodému obyvatelstvu. Plynně ovládne několik indiánských jazyků a dialektů. Překládá Bibli, věnuje se gramatice, sestavuje slovníky i sbírky písní pro indiánské křesťany, stává se uznávaným tlumočníkem.

Zaznamenává zdejší historii a píše si deníky, které budou později cenným pramenem informací o životě a zvycích zdejších kmenů. Ale především káže evangelium. A to natolik výmluvně, že se mu později podaří pokřtít významného delawarského "proroka" Papunhanka, či obrátit na víru předního řečníka a válečníka Glikhikana, původního odpůrce křesťanství, na jehož pozvání zakládá u Bobří řeky misii Friedenstadt.  

Moravský masakr v Pensylvánii

Misijní osady utěšeně přibývají. Za svůj život jich Zeisberger založí celkem třináct. Na růžích ovšem ustláno nemají, a díky svým nenásilným postojům bývají vydány všanc leckomu. Některé nepřežijí.

K nejhoršímu masakru, který do dějin vejde pod názvem Gnadenhüttenský či Moravský, dochází roku 1782. Již nemladý misionář (mimochodem čerstvě ženatý se Susanne Lecrone, dcerou německých přistěhovalců, kterou si vybral po přesvědčování svých druhů v Betlehemu "za družku coby laskavou útěchu ve stáří"), byl tehdy vězněm.

Britové jej podezřívali, že se ve válce o nezávislost přidal na americkou stranu. "Strhali z nás šaty a horda jiných zatím spěchala do domu bratří a rabovala, každý si bral, co chtěl… Odvedli nás do Angličanova stanu. Snažil se dát najevo soucit a řekl, že takovéto jednání nezamýšlel. Přesto jsme věděli, že právě on je hlavním strůjcem," zapsal si David do svého deníku.

V době jeho několikaměsíčního uvěznění přepadli 8. března 1782 příslušníci pensylvánské domobrany pod vedením kapitána Williamsona osadu Gandenhütten, pozabíjeli a skalpovali téměř stovku indiánských křesťanů včetně žen a malých dětí, a místo zapálili. Nikdo nebyl potrestán, kosti obětí byly pohřbeny teprve po mnoha letech. Dnes je na místě zřízen vzpomínkový historický park s malým muzeem.

Poslední osada

Zcela zdrcený Zeisberger pokračuje přesto po návratu z anglického vězení ve své práci. V následujících letech se přesunuje s nepočetným houfem indiánských křesťanů z místa na místo, a ještě založí několik osad. Nový Gnadenhütten na řece Clinton v Michiganu, Nový Salem na břehu Erijského jezera, v Kanadě misijní osadu Fairfield na řece Thames.

Po několika letech přichází výzva z Betlehemu k návratu do Ohia. Již skeptický Zeisberger zakládá tedy roku 1798 Goshen, v pořadí třináctou osadu svého života. Problémy mezi osadníky a domorodci ovšem přetrvávají, posilovány mimo jiné i aktivitami obchodníků s alkoholem.

Suchdolský rodák, sedmaosmdesátiletý David Zeisberger, umírá 17. listopadu roku 1808 uprostřed čtyřiadvaceti indiánských bratří za zpěvu delawarských hymnů pro zemřelé. Jeho ostatky spočívají na hřbitůvku v Goshenu, jeho poslední osadě.