"Pokud se vyplní předpověď exit pollu, jsou výzkumné agentury něco jako středověcí alchymisti," reagoval Nicholas Watt z deníku The Guardian na průzkum po uzavření volebních místností, který si objednala největší britské televizní stanice a jenž otřásl všemi dřívějšími předpověďmi agentur pro výzkum veřejného mínění.

Exit polly předpovídaly výrazný náskok konzervativců premiéra Davida Camerona, téměř stoprocentní vítězství Skotské národní strany (SNP) a absolutní vymazání koaličních Liberálních demokratů. Byl to takový rozdíl od předpokládaného vyrovnaného stavu, že mu nechtěla věřit ani předsedkyně SNP Nicola Sturgeon.

S postupem volebního večera se však ukázalo, že voliči na poslední chvíli podpořili premiéra Camerona a ve Skotsku drtivou většinou zvolili právě SNP; Cameron se může opírat o těsnou většinu v Dolní sněmovně a SNP získala 56 z 59 skotských mandátů, včetně těch považovaných za prakticky nedosažitelné.

Jeden vítěz, davy poražených

Ostatní mohli jen zaplakat. Liberálové ztratili nejen čtyři pětiny křesel a dvě třetiny hlasů, ale na mnoha místech skončili až za Zelenými. Do Dolní sněmovny se nedostala řada jejich ministrů, například Ed Davey zodpovědný za energetiku nebo ministr spravedlnosti Simon Hughes.

Jejich křesla si rozebrali konzervativci, labouristi a skotští nacionalisté. Liberální demokraté tímto způsobem tvrdě zaplatili za účast v koaliční vládě a pověst zrádce, když jejich lídr Nick Clegg před posledními volbami sliboval snížení školného na univerzitách a nakonec udělal pravý opak.

Tristně však dopadla také Labour Party Eda Milibanda, který měl ambici stát se předsedou vlády. Především ve Skotsku udrželi jedno jediné křeslo a prohráli i v okrscích, kde měli před pěti lety náskok více než třiceti procent hlasů. Obzvlášť bolestná musela být ztráta poslaneckého mandátu pro Douglase Alexandera, předsedu labouristů ve Skotsku, který byl zároveň šéfem volební kampaně a stínovým ministrem zahraničí. Tím se evidentně nestane, politického veterána porazila pouze dvacetiletá Mhairi Black z SNP.

Slavit nemůže ani tvrdě euroskeptická Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP). Jediné křeslo je přesně o jedno víc než v minulých volbách, svůj souboj prohrál především předseda Nigel Farage, který s ním spojil osud v čele strany. UKIP zvýšil podíl hlasů skoro o deset procent a měl by tak být nejspokojenější, jenže ne ve většinovém volebním systému.

Strategie partaje zaměřená čistě na získání Farageova křesla a ignorování všech ostatních volebních okrsků tragicky nevyšla. Volební systém hrál i proti dalším stranám, především Zeleným, rovněž výrazně posíleným na počet hlasů, jenže nikoli ve formě mandátů. Představitelé malých stran proto během celé doby zveřejňování výsledků volali po volební reformě, jež by příště nedovolila propadnutí milionů hlasů.

Těžce neoblíbený Divný Ed

Ačkoli se průzkumy veřejného mínění mýlily v těsném souboji dvou hlavních stran, už během kampaně vyšla na povrch řada rozhodujících faktorů pro konečné výsledky. Labouristům především nepomohla rekordně vysoká neoblíbenost jejich předsedy Milibanda, kterého odmítala dokonce více než polovina vlastních kmenových voličů, a jemuž média přezdívala Rudý nebo také Divný Ed, pro jeho levicové názory a historii trapasů, přeřeknutí a všeobecně špatného veřejného vystupování podpořeného evidentním odporem bulvárních médií.

Miliband během kampaně trochu vylepšil vlastní image, Cameron byl však drtivou většinou voličů považován za lepšího vůdce. Šéf labouristů byl pod neustálým tlakem z obou stran politického spektra a nedokázal se jasně zařadit. Zatímco v Anglii mu zřejmě uškodil přílišný posun doleva, ve Skotsku to bylo přesně obráceně - hlasy rozebrala ještě levicovější SNP. Druhým faktorem bylo nadšení, jaké se právě SNP podařilo vyvolat napříč Skotskem bez ohledu na politickou příslušnost.

Nicola Sturgeonová excelovala v předvolebních debatách do té míry, že se řada Angličanů ptala, zda existuje možnost volit skotské nacionalisty na jih od Hadriánova valu. Strana fascinujícím způsobem pracovala se sociálními médii a dokázala využít obrovskou síť příznivců a dobrovolníků, jakou vybudovala během loňského souboje v referendu o skotské nezávislosti.

Cameronovi nakonec pomohla také velmi pozitivní čísla britské ekonomiky a slib omezit imigraci. Konzervativci se zároveň snažili zmírnit předpovědi o nutnosti dalších škrtů, kterými země procházela v posledních letech.

Cameron ulovil Brity na referendum o EU

Premiérovi konzervativci oproti očekáváním dokázali získat křehkou většinu v Dolní sněmovně a nemusí se tak oproti předpovědím zabývat složitými koaličními vyjednáváními. Kromě toho budou mít v hlasování o důvěře a ve většině témat spojence v Demokratické unionistické strany (DUP), která v Severním Irsku získala osm křesel a většinu činí pohodlnější.

Tradiční absence poslanců ze Sinn Féin na protest proti vměšování do severoirských záležitostí naopak snižuje potřebné kvorum. Samotná vláda se ovšem bude nějakou dobu složitě přestavovat, nezasednou v ní zřejmě například nezvolení ministři a samozřejmě ani zdecimovaní Liberální demokraté.

Přesto je už nyní možné předpovědět významnou část budoucnosti Spojeného království. Země totiž bude téměř s jistotou v roce 2017 pořádat referendum o setrvání v Evropské unii, které slíbil David Cameron, aby tak získal euroskeptické hlasy.

A toto referendum bude jen špičkou ledovce stupňujícího se napětí mezi Anglií a Skotskem, které nechce EU opustit a žádá oddělené hlasování ve všech částech Spojeného království. Případné vystoupení Británie z Evropské unie by snadno mohlo vést k prosazení dalšího referenda o skotské nezávislosti a k definitivnímu rozpadu křehké unie.  

Již nyní je možné předpovědět také budoucnost tří politických lídrů, Eda Milibanda, Nicka Clegga a Nigela Faragea. Rozhodně nebude v čele jejich stran. Miliband a Clegg je přivedli k masivní prohře, šéf Liberálních demokratů dokonce k téměř úplné destrukci strany existující od 19. století.

Oba už přijali zodpovědnost a rezignovali na svůj post. Odstoupil také šéf UKIP Nigel Farage, jenž nedokázal zvítězit ve svém volebním okrsku a opouští předsednický post ve chvíli, kdy se celá země chystá na referendum o vystoupení z EU, což je hlavní téma UKIP. Ve všech třech těchto uskupeních se nyní rozhoří boj o nové vedení.