Pokud našinec sledoval návštěvu Angely Merkelové v Praze a ve Varšavě, mohl snadno nabýt dojmu, že jsme to německé kancléřce zase pořádně nandali – vypakovali jsme ji s uprchlickými kvótami i společnou imigrační politikou.

Jenže takový výklad by byl pravdivý jen v případě, kdyby kancléřka přijela obracet Středoevropany na svou uprchlickou víru. Copak je ale Angela tak bláhová, aby přesvědčovala přesvědčené?

Kdekdo v Česku i v Německu této fikci věří. Třeba deník Rheinpfalz z Porýní-Falci. V narážce na stejnojmenný americký film napsal, že Merkelová do české a polské metropole vyrazila na "mission impossible" s cílem změnit pohled Středoevropanů na imigranty. Ještěže Rheinpfalz nesrovnával dceru luteránského pastora s agentem Ethanem Huntem – Tomem Cruisem.

Pochopitelně, že žádný thriller s Merkelovou v hlavní roli v Praze a ve Varšavě k vidění nebyl. Pouze braková předvolební agitka.

Dobrá rada nad zlato

V politice platí "kdo se ozve první, je slyšet nejvíc". A tak si premiér Bohuslav Sobotka pospíšil a ještě před příjezdem kancléřky Čechy ujistil, že povinné kvóty na rozdělování uprchlíků nepřijme. Jako kdyby je navrhovala sama Merkelová.

(Nikoli, navrhla je Evropská komise. Stejně jako systém, podle něhož země, která odmítne uprchlíka, za něj zaplatí statisíce eur, tedy miliony korun. Na druhé straně to byla Merkelová, kdo umlčel Thomase de Maizièrea, ministra vnitra v její vládě, který navrhl omezit výplaty z unijních fondů pro "darebácké" státy odmítající kvóty.)

Ale co naplat, do voleb třetiny senátu a krajských zastupitelstev zbývá šest týdnů a každý hlas na obranu českého národa se počítá. Šéf sociálních demokratů to dobře ví.

Pozadu samo sebou nemohl zůstat ani další "harcovník" evropské diplomacie – Andrej Babiš. Majitel a ředitel politické firmy, která Čechům garantuje lepší zítřky (a tedy i bezpečí), měl příležitost mluvit s kancléřkou na Hradě při setkání s prezidentem Zemanem. Poradil jí, aby obehnala Evropu ploty s ostnatými dráty a řešila situaci v Sýrii. 

Tomu se říká se "dobrá rada nad zlato"! Mají snad Němci stavět ploty v balkánských státech? A hlasoval by snad Babiš pro vyslání české bojové jednotky do Sýrie? Anebo Sýrii pokládá za německý problém?

Babiš každopádně vypadal po odchodu z Hradu roztrpčen. Postěžoval si, že kancléřka stejně nikoho neposlouchá.

Méně peněz, méně legrace

Proč tedy Merkelová do Prahy a Varšavy přijela, když nechtěla poslouchat? Proč její projevy, jak si povšiml zpravodaj Reuters, byly nejkratší ze všech účastníků jednání?

Pokud připustíme, že nejmocnější politička nejmocnější země unie nechtěla zvěstovat své názory na imigraci, které beztak každý zná, a že není natolik masochistická, aby jí bavilo dělat Čechům a celému společenstvu Visegrádu fackovacího panáka, zbývají dvě možnosti:

1) Má hroší kůži,

2) sleduje jiný cíl.

Správná odpověď je 2.

Kancléřku prostě zajímají názory Středoevropanů na to, jak naložit s unií po odchodu Británie, v době, kdy se potýká s dosud nevídanou krizí důvěry. Chtěla vědět, jaké jsou jejich představy o prioritách společenství.

S tím má však Visegrád problém. Shodne se na tom, co odmítnout – třeba otevřenost Merkelové vůči uprchlíkům. Pokud se stočí řeč na společnou akci, jeho vize zpravidla skončí u plotu s ostnatým drátem.

Německá kancléřka se snažila zapojit Středoevropany do debaty o politice budoucí sedmadvacítky. "Brexit je bodem zvratu v dějinách evropské integrace, je důležité, abychom na něj měli připravenou odpověď," upozornila v Praze.

Je jasné, že se musí s unií něco dělat. Po britském "goodbye" se leccos změní. Bude méně peněz ve společné kase, tedy méně legrace. Kdo si utáhne opasky? Využije Evropa šanci, aby seškrtala přebujelou administrativu a předepsala tučným eurokratům dietu? Jak se přerozdělí hlasy v Evropské radě?

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Visegrád k tomuto tématu vyplodil nějaké přínosné myšlenky.

Je jaká je

Merkelová je ve střední Evropě vykreslována jako politička, která zanedbává zájmy svých partnerů v unii, ba dokonce jako ztělesnění arogance. Avšak vzpomínáte, že si ji čeští politici za předsednictví Česka Evropské unii v první polovině roku 2009 nemohli vynachválit? Stačilo zavolat a kancléřka či její lidé byli vždy ochotni spolupracovat, poradit nebo pomoci. (Na rozdíl od tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, který premiérovi Mirku Topolánkovi házel klacky pod nohy, kde mohl.)

Je Merkelová opravdu arogantní? Nikdy Čechy neokřikovala jako francouzský prezident Jacquese Chirac, nevzkazovala jim, že "promeškali příležitost na to, aby mlčeli". A do Prahy přijela v době, kdy mohla čekat protesty a kritiku. To by Helmut Kohl, kterého Merkelová střídala v čele konzervativní CDU, nikdy neriskoval.

Politika Angely Merkelové určitě není hodna obdivu, není však nutné s kancléřkou souhlasit a ve všem se jí podřizovat, její "Das Kabinett" není kremelské politbyro. Proto také nemáme důvod, abychom hledali před mocnou sousedkou ochranu ve spojenectví populisty Beatou Szydłovou, Robertem Ficem a Viktorem Orbánem, a zahrabávali se v provinčním trucpodniku s názvem Visegrád.