V Boskovicích u Blanska se narodila i žila celá řada významných osobností. Za všechny jmenujme alespoň malíře Otakara Kubína, archeologa a objevitele Věstonické venuše Karla Absolona či kardinála Tomáše Špidlíka. Nejen křesťanská část města má však svoje zásluhy, nejedna zajímavá postava vzešla také ze čtvrti židovské. Třeba lékař s neobvyklým jménem Ticho, známý izraelský oftalmolog.

MUDr. Abraham Albert Ticho (1883 – 1960) přišel na svět v Boskovicích 17. října roku 1883. Po absolvování brněnského gymnázia se vydal na studia do hlavního města rakouské monarchie, aby se na vídeňské lékařské fakultě věnoval oboru očního lékařství.

O pár let později už ale působil v Palestině, kde v roce 1912 založil jeruzalémskou oční kliniku a později i nemocnici (1919). Není na to sám, do Svaté země ho doprovázela sestřenice Anna, budoucí manželka a asistentka. A později i významná izraelská malířka.

Anna Ticho (1894 – 1980) se narodila 27. 11. 1894 v nedalekém Brně. Moravská metropole byla sice světem jejího dětství, coby patnáctiletá ale odešla do Vídně studovat malířství, kde navštěvovala uměleckou školu vedenou Ernstem Nowakem.

Slavná jeruzalémská umělkyně

Když roku 1912 odjel její bratranec do Palestiny, vydala se na cestu s ním. Ve Svaté zemi oba vstoupili do svazku manželského, a Anna se stala nepostradatelnou pomocnicí v Abrahamově lékařské praxi.

Na lásku k malování však nezapomněla, a ve volných chvílích objevovala starý Jeruzalém s okolím, svérázné obyvatele i krásnou přírodu. První vernisáž ji čekala už ve dvacátých letech, další následovaly. Umělecké tvorbě se pak plně věnovala po smrti svého muže.

Přežila doktora Ticho o celých dvacet let, a když v roce 1980 umřela na infarkt myokardu, loučil se s ní Jeruzalém jako se slavnou izraelskou umělkyní.

Společenské centrum Ticho House

Dům moravského manželského páru, dnes známý jako Ticho House, byl jednou z prvních staveb vybudovaných koncem 19. století za hradbami jeruzalémského Starého města. V jeho zdech léčil doktor Ticho oční problémy chudých i bohatých židů, muslimů a křesťanů, a dokonce budoucího jordánského krále.

Po večerech pak Ticho House sloužil coby centrum společenského a kulturního života, navštěvované mnohými osobnostmi zdejší akademické i umělecké scény.

TichoHouse nakonec bezdětní manželé věnovali městu Jeruzalém. Dnes tu sídlí pobočka izraelského muzea, kde si návštěvník může prohlédnout doktorovu sbírku vzácných židovských svícnů i Anniny obrazy. Anebo si dopřát něco dobrého na zub ve zdejší restauraci jménem Anna.

Hitlerův jasnovidec chodil do školy v ghettu

Ale z Jeruzaléma zpět do Boskovic. Památkově chráněné boskovické ghetto se může pochlubit i dalšími významnými rodáky. Pamětní desku zde má "moravský Kafka", spisovatel a dramatik Hermann Ungar. Na místním hřbitově je pohřben slavný talmudista Šemuel ha-levi Kolin i moravský zemský rabín Abraham Plaček, podle nějž nese jméno jedna z boskovických ulic.

Zdejší školu pak pouhý rok navštěvoval nechvalně proslulý Herschel Chaim Steinschneider, jehož rodina prý bydlela v místech oblíbené hospůdky U Rudyho právě na Plačkově ulici. Že vám jeho jméno nic neříká? Není divu, proslavil se totiž pod jiným - Erik Jan Hanussen. Ano, osobní jasnovidec Adolfa Hitlera, jehož postavu ztvárnil ve stejnojmenném filmu z r. 1988 Klaus Maria Brandauer.

Po neslavné dráze salónního kouzelníka se uchýlil k věštění a hypnóze a s vybájenými dánskými předky pronikl mezi nacistické špičky. Jakmile nacisté zjistili, že Hanussen ví příliš mnoho, jeho nebezpečná hra skončila. Po zatčení příslušníky SA a následném propuštění bylo Hanussenovo tělo nalezeno v lesíku u Berlína. Stopy vedly na policejní prezidium, pachatel zůstal samozřejmě neznámý.

V cca stovce zdejších domů působili rabíni, lékaři, spisovatelé, zpěváci i herci. A samozřejmě mnoho lidí "obyčejných" - ševci, hrnčíři, jircháři i řezníci, ale také obchodníci, sklenáři či zlatníci.

Synagoga ze 17. století a obří hřbitov

První zprávy o boskovických Židech se objevují v polovině 14. století, oddělené ghetto s branami a řetězy však vzniklo teprve po čtyřech stech letech. Nejvíce obyvatel měla židovská čtvrť v polovině 19. století, poté se začala vylidňovat. V březnu 1942 bylo z Boskovic deportováno 468 Židů do Terezína a dalších koncentračních táborů. Vrátilo se jich jen kolem dvaceti.

A co bychom neměli v boskovickém ghettu opominout? Třeba jedinou dochovanou vstupní bránu, jejíž součástí bývala na noc uzavíraná vrata. Rabínský dům, bývalou školu i nemocnici. Náměstíčko U Vážné studny a podivuhodnou uličku U Koupadel se starou kamennou kašnou, v níž se už v 17. století nacházely lázně. V nádvorních arkádách stávalo deset van, užívaných ještě po roce 1950.

Bývalou továrnu na výrobu dřevěných a plechových krabiček ve Velenově ulici č. 3. A především synagogu z poloviny 17. století s velmi ceněnou výtvarnou výzdobou. Modlitebna ze století šestnáctého byla zcela nesmyslně zbořena v padesátých letech. Poblíž se nacházející působivý židovský hřbitov patří s více než 2500 náhrobky k největším u nás.

Bohémský skladatel Eysler

Obytný dům v Plačkově ulici č. 12 s půlkruhovým přístavkem ve tvaru apsidy je považován za jeden z nejmalebnějších v boskovickém ghettu. Patřil rodině Eislerů, z níž pocházel skladatel operet Edmund Eysler (1874 – 1949), proslulý vídeňský bonviván a skvělý muzikant, autor šedesáti hudebních dílek, přijímaných kritiky nepříliš kladně, publikem naopak.

Edmundův otec se v Boskovicích narodil, rodina si však nestála příliš dobře a často se stěhovala za živobytím, což však nebránilo uměnímilovné Edmundově matce, aby na všech cestách nepřevážela nejcennější část své domácnosti, tedy – pianino.

Eyslerova první opereta Bratr Straubinger dosáhla ve Vídni značného úspěchu a chvíli dokonce soupeřila se současně uvedenou Lehárovou Veselou vdovou. Za války se Eysler musel kvůli svému původu ukrývat u známých a příbuzných.

Posledního úspěchu pak dosáhl v roce 1947 s operetou Wiener Musik. Čeští milovníci žánru jeho dílka ovšem ocenit nemohli, s výjimkou občanů brněnských, jejichž Národní divadlo uvedlo roku 1969 Eyslerovu nejznámější operetu Zlatá paní mistrová.

Slavný bohém zemřel příznačně na následky pádu z jeviště 4. října 1949. Jistě by ocenil, že na jeho čestném hrobě na vídeňském Centrálním hřbitově postává socha krásné mladé ženy - v rouše Evině.