Doplatek na bydlení je jednou z dávek pomoci v hmotné nouzi. Nárok na něj mají lidé, kterým i po pobírání příspěvku na bydlení a příspěvku na živobytí nezbude při zaplacení nákladů na bydlení alespoň částka na živobytí, případně i osoby, které na příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení nemají nárok.

Výše doplatku je tak různá a může se pohybovat od dvouciferných čísel až po tisícové částky. Během loňského roku stát poskytl doplatek na bydlení takřka 65 tisícům domácností.

Na těchto dávkách ale často bohatnou "obchodníci s chudobou", spekulanti provozující ubytování pro sociálně slabé a vyloučené. Mezery v příslušném zákoně poskytují pochybným podnikatelům možnost pronajímat lidem, které by kvůli předsudkům s největší pravděpodobností nikde jinde neubytovali, nepříliš utěšené byty a pokoje na ubytovnách za nesmyslně přemrštěné částky.

Obchodníci pak v podstatě inkasují dávky svých klientů. Tomuto nemorálnímu byznysu se vesele daří hlavně v Ústeckém a Moravskoslezském kraji, kde od roku 2006 přibylo nejvíce sociálně vyloučených lokalit. Počty jejichž obyvatel jdou do desetitisíců, jak vyplývá mimo jiné z analýzy Ministerstva práce a sociálních věcí. Jedním z řady pokusů, jak proti obchodu s chudobou bojovat, mají být právě bezdoplatkové zóny. 

Odkud vítr vane

O možnost obcí omezit doplatky na bydlení se zasadil Vladislav Vilímec (ODS), člen zastupitelstva města Kdyně a Plzeňského kraje. Dnes již bývalý poslanec (v Parlamentních volbách 2017 neobhájil svůj mandát) podal v průběhu roku 2016 dva pozměňovací návrhy k novele zákona o pomoci v hmotné nouzi.

Díky Vilímcovu návrhu smí obce vymezit na svém území oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. V praxi to probíhá tak, že obecní úřad připraví návrh opatření obecné povahy, který musí projednat s policií, pokud je důvodem zvýšený výskyt narušování veřejného pořádku, nebo s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, je-li důvodem zvýšení výskytu nepříznivých vlivů působících na děti. Celý proces do detailů popsal například Krajský úřad Ústeckého kraje ve své metodice pro obce.

Pokud se obci povede návrh prosadit a uvést v platnost, obyvatelé této části obce nebudou smět nově žádat o doplatek na bydlení. Lidé, jejichž žádostem bylo vyhověno před vyhlášením oblasti, budou dávky dostávat nadále. Proti rozhodnutí obce mohou podat námitku pouze vlastníci nemovitostí v určené bezdoplatkové zóně.

Vytlačování chudých

Zákon si získal řadu příznivců, ale také velké množství odpůrců. Za Vilímcem stojí Svaz měst a obcí ČR, kdežto kriticky se na situaci dívá část ČSSD v čele s Michaelou Marksovou a Jiřím Dienstbierem nebo organizace jako Platforma pro sociální bydlení, která dokonce zvažovala ústavní stížnost, a Institut pro sociální inkluzi.

"Zavádění 'bezdpoplatkových' zón povede k vytlačování chudých lidí z rezidenčních částí měst do míst, kde budou ještě více závislí na byznysmenech s chudobou. Jejich sociální a ekonomická situace se ještě zhorší – nebudou se oddlužovat, nevrátí se do legální práce, přijdou o dávkovou podporu. Jediným výsledkem bude, že se ještě více propadnou do chudoby, a stanou se pro své okolí ještě nepřijatelnějšími," upozorňuje Martin Šimáček, ředitel Institutu pro sociální inkluzi. 

"Místo toho, aby se využila dnes již dobře známá opatření podpory sociální integrace – sociální práce, sociálního bydlení, dluhových poraden, aktivní politiky zaměstnanosti ve spojení se sociálním podnikáním či společensky účelnými pracovními místy. K většině lidí se nedostane nic z této podpory."

Šimáček dodává, že jediné konstruktivní využití opatření obecné povahy si dovede představit v případě konkrétní ubytovny, jejíž majitel prokazatelně zneužívá situace chudých lidí, kdy by se tímto nástrojem mohlo dosáhnout úplného uzavření objektu. Samozřejmě za předpokladu, že má obec připravený náhradní plán pro obyvatele, kteří by ubytovnu opouštěli.

Dominový efekt

Zřejmě první bezdoplatkové zóny najdeme už od 21. října v Sokolově. "V Sokolově opravdu již několik dnů platí tzv. Opatření obecné povahy," potvrzuje starosta města Jan Picka. Sokolovská radnice si od toho podle něj slibuje "ztížení obchodu s chudobou, konec stěhování nepřizpůsobivých občanů do našeho města a zlepšení bezpečnostní situace ve vyjmenovaných lokalitách". 

Tím ale Pickův výčet nekončí. Starosta očekává, že se díky bezdoplatkovým zónám ve městě zlepší společenská atmosféra, zlepší se také nálady ve školách mezi rodiči i pedagogy. 

"Odstraníme nepředvídatelnost docházky problémových žáků (netýká se samozřejmě pouze jejich chování, ale také vědomostí, sociálního zázemí apod.) do jednotlivých škol. Věříme, že dojde ke zvýšenému zájmu investorů (investor se poptává nejen na možnost vytvoření nových pracovních míst, ale také na zázemí pro své zaměstnance)," dodává starosta.

V mnohem větší známost ovšem vešlo město Jirkov, na jehož území vzniknou dvě zóny 10. listopadu. Jirkov se svým návrhem přišel v srpnu a strhl na sebe mediální pozornost. Způsobilo to dominový efekt, kdy se k tomu začaly postupně přiklánět další a další obce v okolí, které dostaly strach z přelévání sociálně slabých občanů na jejich území. Momentálně se tak k vytyčení zón hlásí například Bohumín, Litvínov, Bílina, Kladno, Chomutov nebo Most a další obce na sebe jistě nenechají dlouho čekat.

Novodobá ghetta?

Vyvstává otázka, jak moc se obce snaží skutečně bojovat proti obchodníkům s chudobou a do jaké míry jde spíše o pokus přesunout své problémy na někoho jiného a o šikanu sociálně slabých. Řada představitelů obcí, které o zavedení zón uvažují, se během posledních měsíců dost jasně vyjádřila ve smyslu, že zákon bere hlavně jako možnost, jak zastavit přísun sociálně slabých na své území.

Skutečně to může působit tak, že obce získaly především nástroj, jak přehodit vlastní potíže jinam a zbavit se zodpovědnosti. Příčinu obchodu s chudobou zákon zkrátka příliš neřeší a ve výsledku může mnohem více ublížit chudým, než pochybným podnikatelům poskytujícím ubytování.

Dost na přímo se v tomto ohledu vyjadřuje primátor Kladna Milan Volf (Volba pro Kladno), který podal překvapivý návrh na prohlášení celého města za oblast se sociálně patologickými jevy.

Volf se nijak netají tím, že jeho hlavním záměrem není boj proti spekulantům, ale prostě vytlačení podle něj "nepřizpůsobivých" obyvatel z města. Primátor navíc tvrdí, že pro "slušné lidi" dokáže poplatky na bydlení tak jako tak vyřešit, což zavání ohýbáním zákona. 

Případ Kladna vzbuzuje vášně, protože prohlásit celé město, které už řadu let bojuje se stigmatem nelibého místa k žití, prakticky za jedno velké ghetto je skutečně husarský kousek. Na Volfův návrh se velmi kritický dívá řada lidí, včetně Institutu pro sociální inkluzi. 

"Kladno je odstrašující příklad. Ostatní obce vidí, že vyhlášení oblasti na celé město je zřejmě nezákonné, pokud ho Kladno skutečně takto vyhlásí, očekávám jeho soudní zrušení. Proti primátorovi Volfovi se postavila v podstatě celá opozice vč. bývalého primátora, s řadou zastupitelů jsem komunikoval, jsou rozezleni a nesouhlasí s postupem vedení města," říká šéf institutu Martin Šimáček.

Duševně líní lidé

Dan Jiránek (ODS), bývalý primátor Kladna, zástupce výkonného ředitele Svazu měst a obcí ČR a zastánce novely zákona o hmotné nouzi, soudí, že obcím chyběl nástroj, jak se bránit koncentraci osob pobírajících dávky v hmotné nouzi. Jiránek upozorňuje, že i podle řady neziskových organizací je taková koncentrace škodlivá, jak pro okolí, tak pro samotné příjemce dávek. Rovněž novelu považuje za přínosnou v tom ohledu, že se díky ní budou obce moci bránit vydírání od podnikatelů, kteří jim mohou zakládáním nových ubytoven vyhrožovat. Počínání primátora Milana Volfa považuje ale za opravdu nešťastné.

"Protože žádný jiný nástroj neexistuje, je tento, jistě ne úplně ideální nástroj, nejlepší. Za to, že někdo nepochopil, že když je v zákoně napsáno místo myslí se tím dům, nebo domovní blok, nebo ulice, ale ne celé město včetně parků, hřbitovů, škol, nemocnic, budov soudů, okresního státního zastupitelství, vysokoškolský areál, zimní stadion či výrobní areály světoznámých firem, za to zákon nemůže, za to mohou duševně líní lidé. Osobně se domnívám, že takové opatření je v rozporu se zákonem a, i když je jistě mediálně zajímavé, nebude účinné,” shrnuje situaci v Kladně Jiránek.

To už tu bylo! 

Jaký společenský dopad budou mít "bezdoplatkové" zóny, můžeme momentálně pouze odhadovat. Nabízí se však srovnání s podobným případem z roku 2015, kdy byl zákon o hmotné nouzi novelizován a doplněn o pozměňovací návrh bývalého poslance Zbyňka Stanjury (ODS). Podle tohoto přílepku získala obec právo rozhodovat o tom, komu smí a komu nesmí vyplatit doplatky úřad práce. Obce tak začaly selektovat občany a vyplácení doplatků zastavovat.

Problém se nejvíce projevil na Ostravsku, kde byla výraznou zastánkyní zákona kontroverzní starostka ostravského obvodu Mariánské Hory a Hulváky Liana Janáčková. V některých částech Ostravy bylo vyplácení doplatků zastaveno úplně a jedné z ubytoven se nevyhnula ani tragédii, kdy jeden z místních nájemníků ve stínu rušení doplatků spáchal kvůli těžké životní situaci sebevraždu.

Následovala řada protestů podporovaných sdruženími Vzájemné soužití a Platforma pro sociální bydlení. Situace se uklidnila, když ministerstvo vnitra Stanjurův přílepek přezkoumalo a podalo výklad, podle kterého se úřad práce nemusí rozhodnutím obce řídit.