Vykoupí se Česko z uprchlických kvót?

Andrej Babiš přivezl do Bruselu slib, že Češi vloží do unijního fondu pro Afriku 220 milionů korun. Je to díl z balíku 35 milionů eur (890 milionů korun), který Visegrádská skupina (Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko) dala dohromady na ochranu libyjské hranice a na péči o uprchlíky v této severoafrické zemi.

Z pohledu Evropské komise chvályhodný počin. "Důkaz, že země Visegrádské skupiny umí být solidární," pravil její předseda Jean-Claude Juncker.

Komise bere jakoukoli finanční pomoc. Tu ale poskytují také ostatní a navíc - berou uprchlíky. Proto peníze sotva co změní na tom, že komise pošle trojici zemí (Česko plus Polsko a Maďarsko) za jejich odmítavý postoj k přerozdělování žadatelů o azyl podle kvót k Evropskému soudnímu dvoru.

Komise je v unijních smlouvách popsána jako strážkyně smluv a dohod. A dohodu o "relokaci" (přemístění uprchlíků) z Řecka a Itálie Češi, Poláci a Maďaři vědomě nedodrželi.

Důvod, proč peníze pro Libyi na zmíněné věci nic nemění, shrnula Angela Merkelová. "Nepotřebujeme solidaritu jen při kontrole vnějších hranic, potřebujeme solidaritu také uvnitř unie," prohlásila německá kancléřka.

Tečka. Punkt. Tedy rozhodnuto.

Kam s nimi?

Andrej Babiš šíří informaci, že Česko už nikdy při rozhodování o migračních kvótách nebude "zbytkem unie" přehlasováno. "Myslím, že si uvědomují, že to rozhodnutí o kvótách, které já považuji za nesmyslné a nevyřeší problém ilegální migrace, má celkově negativní dopad na image Evropské unie a Evropské komise. Proto předpokládám, že takovou chybu už ty státy opakovat nebudou," řekl premiér.

Za takový předpoklad bych ale ruku do ohně nestrčil.

Teď je v Evropské unii projednáván Dublin IV, tedy čtvrtá verze souboru pravidel, určujících režim, ve kterém jsou projednávány žádosti o azyl. Podle nynějších regulí má vést azylové řízení první unijní stát, kam uprchlík dorazí. V případě uprchlické vlny to samosebou nemůže zvládat.

Proto návrh Dublinu IV počítá s tím, že v takové situaci první (zpravidla hraniční) země žadatele o azyl jen zaregistrují. Migranti pak podle pevného klíče budou hned rozděleni do jednotlivých států unie a ty o jejich žádosti rozhodnou.

Kritériem pro relokační kvóty (pro počet přemístěných uprchlíků) má být kombinace lidnatosti státu a výkonnosti jeho ekonomiky měřené hrubým domácím produktem.

Na říjnovém summitu se šéfové států a vlád unie dohodli, že při přerozdělování migrantů budou usilovat o jednomyslnost. Stejně jako při přijetí čtvrté verze Dublinu. Obojí tak může Česko zablokovat.

Opravdu? Co když propukne nová uprchlická krize a některý z hraničních států schengenského prostoru ji nebude zvládat? Zkušenosti ukazují, že v krizích bývá vše jinak. Co víc, Evropský soudní dvůr v září rozhodl, že v nouzi mohou unijní ministři hlasovat o přidělování uprchlíků kvalifikovanou většinou, nikoli jednomyslně. (Lisabonská smlouva definuje kvalifikovanou většinu jako nejméně patnáct států, v nichž žije aspoň 65 procent obyvatel unie.)

"Co je ve smlouvě (většinové hlasování), to je možné použít," řekl na bruselském summitu šéfkomisař Juncker. A nemluvil jen do větru.

Takže i příští (většinové) kvóty by byly podle unijního práva.

Kdyby vybuchla Ukrajina

Je nepochybně důležité nastolit nějaký udržitelný systém kontroly přistěhovalectví ze třetích zemí a vybudovat síť uprchlických center, pokud možno mimo evropskou pevninu. Kvóty by měly být pouze záchrannou brzdou použitou v případech válečných konfliktů, kdy se dají na útěk statisíce, až miliony lidí.

Je ale prozíravé trvat na jednoznačném "ne" kvótám? Neměli bychom spíš usilovat o nějaký rozumný kompromis?

Nikde není psáno, že příští uprchlická vlna se do Evropy bude valit přes Středozemní moře nebo moře Egejské. Co kdyby se vyhrotila situace na Ukrajině a na západ se vydaly miliony Ukrajinců?

Jistě, vypadá to jako nereálná fikce. Jenže kdo předvídal na počátku arabského jara koncem roku 2010, že vybuchne Sýrie?

Pokud by se na západ vydali Ukrajinci, postupovali by přes hranice s Maďarskem, Slovenskem a Polskem. A mnozí z nich by nepochybně dorazili do Česka, protože tady už mají početnou komunitu.

Nyní v Česku pobývá na sto tisíc Ukrajinců (data ČSÚ). Dalších sto nebo dvě stě tisíc by Češi nejspíš strávili. Dá se předpokládat, že Ukrajinci by se úspěšně začlenili do společnosti – na rozdíl od většiny muslimských migrantů. Pro zaměstnavatele, kteří zoufale shání pracovníky, by dokonce byli požehnáním.

Jenže co kdyby Ukrajinců přišlo, dejme tomu, půl milionu. Nezměnilo by to náš pohled na migrační politiku? Nezačali bychom volat po kvótách?

Řekové a Italové by potom mohli oplácet stejnou mincí a říct: Uprchlíky nechceme, nechte si je a místo toho nám poslat své imigrační úředníky, kteří by s Ukrajinci vedli přijímací pohovory, a policisty, kteří by střežili uprchlická centra, případně nějaké peníze.

Vzdávali bychom díky za takovou pomoc?