Spor o uprchlické kvóty v otázkách a odpovědích

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Český stát se dostal do předem prohrané soudní pře. Jak z ní vycouvat?

Africký migrant v italské Ventimiglii

Africký migrant v italské Ventimiglii,zdroj: Profimedia.cz

Česko s Maďarskem a Polskem míří k Evropskému soudnímu dvoru. Pošle je tam během několika týdnů Evropská komise. Důvodem je odmítavý postoj států k přerozdělování žadatelů o azyl podle kvót.

Přečtěte si odpovědi na základní otázky ke sporu:

1) Kdo nařídil kvóty?

Tomio Okamura v reakci na záměr, který komise oznámila ve čtvrtek, vydal prohlášení o "brutálním diktátu Bruselu".

Brusel, tedy brutální Evropská komise, však o uprchlických kvótách nerozhodla. Kvóty přijali ministři vnitra členských států v září 2015.

Pokud přistoupíme na slovo "diktát", pak bychom měli ukázat na vlády v Berlíně a Římě. Právě ty kvóty v reakci na uprchlickou vlnu prosadily. (Proti návrhu hlasovali pouze ministři Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Zástupci Británie, Irska a Dánska se na rozhodování nepodíleli, jejich země mají výjimky z azylové politiky.)

Evropská komise "jako strážkyně dohod" vlastně neměla jinou možnost, než podat žalobu vůči těm, kteří dohodu okatě odmítli dodržovat. Rok čekala na ústupek. Marně.

"To, že proti něčemu hlasujete, ještě neznamená, že nemusíte dodržovat platné právo," upozornil předseda Evropské komise, Lucemburčan Jean-Claude Juncker.

2) Jsou kvóty diktátem?

Jak pro koho.

Byly přijaty legálně, podle litery Lisabonské smlouvy. Schválila je kvalifikovaná většina zemí.

Kvalifikovanou většinu definuje Lisabon jako nejméně patnáct států, v nichž žije aspoň 65 procent obyvatel unie. Zástupcům států dává možnost navrhnout, aby se o tématu hlasovalo jednomyslně. Visegrád to u kvót také požadoval. Většina zemí na to však nepřistoupila.

Ministři, zejména z Německa, Řecka a Itálie, argumentovali, že situace je kritická a vyžaduje rychlé řešení. Upozorňovali, že v takových případech počítá Lisabon s hlasováním většinovým.

V Bruselu je však kvalifikovaná většina také nazývána "atomovou zbraní". To znamená, že má fungovat jako nástroj, který na jedné straně odrazuje od neochoty ke kompromisu, na straně druhé se však používá pouze jako krajní řešení.

Bylo opravdu nutné atomovku použít?

3) Proč je žalováno Česko, ne Slovensko?

Andrej Babiš se tomu diví. "Musím se na to podívat… budu o tom jednat," reagoval.

U člena bývalé vlády, která kvóty několikrát probírala, a jmenovaného premiéra, který by měl mít informace z první ruky, to je na pováženou. Věc je jednoduchá.

Česko převzalo jen 12 z celkové kvóty 2691 migrantů. Poté oznámilo, že žádné další uprchlíky, na které se vztahuje relokační dohoda z roku 2015, už nepřijme. Slovensko se ujalo 16 lidí z poloviční kvóty.

Slovenská vláda původně kvóty stejně jako další státy V4 odmítla. Spolu s vládou Maďarska podala na unijní systém přerozdělování žadatelů o azyl žalobu. Evropský soudní dvůr ji zamítl. Poté Slováci oznámili Evropské komisi, že relokační dohodu přijímají.

Dohoda dává státům možnost uprchlíky si vybírat a prověřovat.Slováci tedy vybírají, prověřují, zvažují, zamítají… Příchodu uprchlíků kladou překážky, formálně však dohodu neporušují. Žalobě se proto vyhnuli, aniž museli ohýbat hřbet.

Věc každopádně nestojí tak, jak ji líčí obránce Hradu Miloš Zeman, který kvóty označuje za "vměšování do vnitřních záležitostí" a upozorňuje, že Česko by "ztratilo suverenitu, pokud by nemohlo rozhodovat o tom, jaké občany na své území vpustí".

O přijetí uprchlíka podle relokační dohody rozhoduje přijímající stát, ne Evropská komise, Řecko, nebo Itálie.

Patří se zmínit i "vychytralou" (nebo spíš pokryteckou) metodu, kterou používají pobaltské státy. Podstatný díl "přídělu" uprchlíků přijaly, ale příchozím vytvořily mizerné podmínky. A tak většina z nich odešla do Německa nebo jiných západoevropských zemí.

Z toho plyne poučení: Pokud jdete hlavou proti zdi, patrně si ji rozbijete (jako Češi, Maďaři a Poláci). Pokud najdete ve zdi dveře (jako Slováci, Estonci, Litevci nebo Lotyši), vyváznete bez zranění.

4) Budou se migranti rozdělovat i v budoucnu?

Zmíněná relokační dohoda předepsala pevné kvóty (podle lidnatosti států), které měly být splněny do září letošního roku. Vztahovala se pouze na uprchlíky, kteří dorazili do Řecka a Itálie z míst válečných konfliktů během hlavní uprchlické vlny.

Funguje ztuha. Dohoda předpokládala, že si unijní země přeberou celkem 160 000 uprchlíků. Zatím si jich přerozdělily 32 000, tedy pětinu. Dohoda má tedy účinnost jen o něco vyšší než běžný parní stroj. (Svou kvótu beze zbytku splnila jen Malta a pouze čtyři další státy se jí v daném termínu přiblížily.)

Nyní Evropský parlament jedná o reformě dublinského systému, podle něhož je určován stát, který projednává žádost cizince o mezinárodní ochranu. Návrh zvaný Dublin IV. má ulevit státům na vnější hranici schengenského prostoru, které jsou migranty nejvíc zatíženy.

profimedia-0303433972

Ilustrační foto,zdroj:Profimedia.cz

Podle platného Dublinu III. se azylové řízení vede v prvním státě, do kterého uprchlík vstoupí. Dublin IV. už počítá s tím, že uprchlíci budou automaticky přerozdělováni do jiných států. Teprve tam s nimi bude vedena azylová procedura.

Na říjnové schůzce se však šéfové států a vlád unie dohodli, že pro příští přerozdělování migrantů bude nutná jednomyslnost. Samotní Češi by tak mohli rozhodnutí zablokovat.

Dá se na to spolehnout? Co když bude situace zase "kritická" a nesnese odklad?

5) A jak nynější spor o kvóty skončí?

Možností je víc.

Premiér Babiš příští týden na summit v Bruselu přiveze slib, že vláda pošle 200 milionů korun na pomoc Libyi, odkud do Evropy připlouvá nejvíc uprchlíků. O této sumě rozhodla odcházející vláda, na které se už Babiš nepodílel. Podobné částky slíbí další visegrádské státy. Sotva se ale z kvót vykoupí.

Bude to vstřícné gesto, kterému "zbytek" unie zatleská. Jenže stěží může komisi přimět, aby přestala trvat na relokační dohodě, jejíž podstatou je pomoc Itálii a Řecku, a žalobu stáhla. To by musela odpískat dohodu ministrů, což nemůže.

Proto předpokládám, že spor dopadne takto: Žalované státy ustoupí.

Češi, Maďaři a Poláci budou mít spoustu času na to, aby se stáhli z barikád. Komise ještě žalobu nepodala, pouze oznámila, že ji podá. Teprve až ji podá (patrně to bude až za několik týdnů), bude se případem zabývat soud. Určitě mu to zabere víc než rok, nejspíš dva roky. Pak vynese rozsudek. Nato komise vyzve země, aby se verdiktu do určité lhůty (nejspíš půl roku) podřídily. Teprve poté by komise vyhlásila pokuty.

Je jasné, že u soudu je šance V4-1 na vítězství menší než mizivá. Soud už zamítl žalobu Slováků a Maďarů a uznal kvóty za legální. Dospěl k závěru, že jsou v souladu s evropským právem. Proč by měl svůj verdikt měnit?

Pokud by česká vláda chtěla spor dotáhnout do konce, dostala by patrně jednorázovou pokutu ve výši stovek milionů korun a k tomu možná i penále za každý den, do kterého relokační systém nepřijme.

Česko, Maďarsko a Polsko se však přes odhodlaná prohlášení politiků kvótám podrobí a unie jim dá 6000 eur (155 000 korun) za každého běžence. Vyplácí je už dnes.

Předsedové zmíněných tří vlád to prodají jako kompromis, potažmo unijní ústupek. Navíc se pochlubí i slibem, že další kvóty už budou přijímány jednomyslně. Nebudou tedy vypadat jako poražení.

Potom budou postupovat jako chytrá horákyně – "ani ustrojená ani nahá, ani pěšky ani na voze". Řeknou si o přistěhovalce, budou si mezi nimi "vybírat, prověřovat, zdržovat, odmítat…"

Do Česka nejspíš dorazí desítky uprchlíků. Sotva je někdo postřehne. A pouze zlomek jich tady zůstane. 

Tagy: žaloba Česko Maďarsko zahraničí Polsko domácí Evropská unie Evropský soud Visegrádská čtyřka kvóty migrační politika evropská politika uprchlická krize

Zdroje: vlastní