Anny se narodila jako Anna Sophie Ondráková 15. května 1902 v haličském Tarnově v rodině důstojníka Bohumíra Ondráka, který sloužil v rakouské armádě. Díky otcově profesi se rodina několikrát stěhovala, nějaký čas žila také v Pule na území dnešního Chorvatska. Ještě během Annina dětství se přestěhovali do Čech.

Divadlo mladičkou Annu velmi okouzlilo právě v Praze, byť to původně vypadalo, že z ní vyroste baletka. Nakonec však zvítězilo divadlo, kam ji zlákal manžel známé herečky Antonie Nedošínské Jiří. Kariéru začínala ve Švandově divadle, kde pak dostala doporučení k filmu. Debutovala už v roce 1919, ještě téhož roku také natočila komedii Dáma s malou nožkou, která nastartovala Anninu hvězdnou kariéru.

Anny byla výrazný typ - pohybově nadaná, temperamentní komička a také krásná žena. Dalším plus byla její dobrá jazyková výbava. Vedle češtiny ovládala i němčinu a francouzštinu, později se naučila i anglicky, což jí pomohlo v mezinárodní kariéře i při nástupu zvukového filmu. To, že je filmovou herečkou, prý zpočátku nelibě nesla její rodina. Nakonec ji prý však Anny přesvědčila, že má talent, a vydala se na cestu, která jí sedí.

Úspěch doma i v zahraničí

Počátkem 20. let začala Anny spolupracovat s režisérem Karlem Lamačem. Slavný režisér se stal i jejím partnerem a dlouhá léta tvořili také autorskou dvojici. Poprvé spolu pracovali na filmu Gilly poprvé v Praze, kde si zahráli strýce a neteř, ačkoliv Lamač byl starší o pouhých pět let. O rok později si s Lamačem zahrála také v poměrně pozoruhodném "hororovém" snímku Příchozí z temnot pod taktovkou Jana S. Kolára a v dobrodružném krimi Otrávené světlo, na kterém režisérsky spolupracoval i Lamač. Úspěch v Československu i zahraničí pak měl snímek Bílý ráj, natočený v roce 1924. Tam Anny ztvárnila naivní Ninu, které do života zasáhne uprchlý vězeň.

V té době už měla Anny zkušenosti i se zahraniční produkcí. Mezi lety 1921 až 1922 působila v Rakousku. Ve druhé dekádě 20. let začala točit také v Německu a v roce 1929 si střihla titulní role v britských snímcích Alfreda Hitchcocka Její zpověď a ...a neuveď nás v pokušení. I přes zahraniční angažmá měla tehdy Anny ještě silnou vazbu na Československo. S Lamačem chtěla založit rodinu, režisér se však k ženění a pořízení potomstva neměl. Na sklonku dekády se tedy rozešli, byť spolupracovali i nadále. Poslední film v Československu natočila Anny Ondráková v roce 1937. Byl to snímek Důvod k rozvodu, který opět režíroval Lamač.

Osudové setkání

V roce 1930 se Ondráková, v zahraničí působící pod uměleckým pseudonymem Anny Ondra, potkala s boxerem Maxem Schmelingem, pozdějším mistrem světa v těžké váze. Vzali se v červenci 1933.

Anny Ondráková a Max Schmeling v době své největší slávy. | zdroj: Profimedia.cz

Po nástupu nacistů k moci se Ondráková a Schmeling dostali do ožehavé situace. Mohutného svalnatého Schmelinga nacisté hodlali využít jako zářný příklad německého "nadčlověka". Boxer později přiznal, že zájem mu zpočátku lichotil, v roce 1936 se Schmeling a Ondráková dokonce setkali s Adolfem Hitlerem. Navzdory snaze nacistů získat pár pro aktivní spolupráci ale Schmeling odmítl vstoupit do NSDAP. Přimlouval se i za svého židovského manažera. Později se také ukázalo, že Schmeling a Ondráková během Křišťálové noci zachránili dva židovské chlapce, které skrývali. Přesto byl Schmeling po válce několik měsíců vězněn a musel zaplatit vysokou pokutu.

Několik ran však manžele zasáhlo už během 30. let. V roce 1936 vyhořel jejich dům a Anny také v důsledku autonehody potratila a později už mít děti nemohla. Zároveň však tehdy pokračovala její úspěšná herecká kariéra a Maxovi se také dařilo.

V roce 1938 však Schmeling prohrál odvetný zápas proti americkému boxerovi tmavé pleti Joeovi Louisovi. Nacistické špičky to popudilo. Schmelling o mnoho let později poznamenal, že je skoro rád, že zápas prohrál, protože v případě vítězství by doma dostal medaili a jeho postavení by - z pohledu člověka, který nechtěl aktivně kolaborovat - bylo ještě obtížnější.

Právě prohra pak zřejmě přispěla i k tomu, že byl Schmeling poslán do války. Jako výsadkář se zúčastnil invaze na Krétu, kde byl raněn. Během rekonvalescence pak poskytl rozhovor americkým novinářům, což velmi rozlítilo tehdejšího ministra propagandy Josepha Goebbelse.

Začátek od nuly

Po válce byli Max a Anny v podstatě na mizině. Max, byť už mu bylo přes čtyřicet, se tedy vrátil do ringu a vydělal peníze, díky kterým manželé rozjeli podnikání v Hollenstedtu nedaleko severoněmeckého Hamburku. Chovali slepice a norky. Kariérní změna to byla zásadní, Anny prý však její nová profese bavila. I po válce ještě hrála, byť méně.

Svůj poslední film natočila v 50. letech, byl jím snímek Zasnoubení v Curychu. V jednom z rozhovorů z konce své kariéry uvedla, že se na typ rolí, kterými se proslavila, už necítí a nehodí, a pokud se vrhla do jiných partů, mohlo by to být směšné. Anny Ondráková za svou kariéru natočila kolem devadesáti filmů, 40 ve zvukové éře.

Její manželství se Schmelingem bylo šťastné, trvalo téměř 54 let a při příležitosti stříbrné svatby manželé také obnovili svůj slib. Nakonec se jim dařilo i finančně, vedle podnikání v zemědělství se Schmeling později stal oblastním zástupcem společnosti Coca-Cola. Také mezi sousedy prý byli oblíbení. V 60. letech Anny poskytla rozhovor, v němž uvedla, že se jí po Československu stýská, ale nemá tu stejně už prakticky žádné přátele. Ostatně Lamač zemřel už v roce 1952 a též v cizině, navíc nedaleko Annina bydliště - v Hamburku. Postupně se tak na ni u nás, v porovnání s dalšími prvorepublikovými hvězdami, jako byly Adina Mandlová nebo Lída Baarová, trochu zapomnělo.

Anny Ondráková zemřela 28. února v 84 letech v Hollendstedtu. Max, který byl o tři roky mladší, přežil svou ženu o téměř 18 let.