Dnes je pátek 24. září 2021., Svátek má Jaromír
Počasí dnes 19°C Oblačno

První představitelka Tonky Šibenice byla pronikavý talent, odešla však příliš brzy

První představitelka Tonky Šibenice byla pronikavý talent, odešla však příliš brzy
Xena Longenová byla výrazný typ. | zdroj: Wikipedia.cz

Xena Longenová měla uhrančivé oči a dramatický i komediální talent. Excelovala na divadelních prknech,  kde jako první ztvárnila postavu prostitutky Tonky Šibenice, mnohé její umělecké ambice však zůstaly nenaplněny. Přesto se její herectví zapsalo do dějin tuzemského divadla. V soukromí se Longenová potýkala s potížemi, které ji dovedly až k osobní tragédii. Narodila se před 130 lety.

Xena Longenová přišla na svět jako Polyxena Marková 3. srpna 1891 ve Strakonicích do herecké rodiny. Její otec Antonín působil ve Švandově divadle, matka Anna byla herečka a překladatelka. Řemeslu se věnovali také nevlastní bratři - Adolf a Vladimír. Právě na prknech Švandova divadla se Polyxena objevila už jako dítě - v dramatizaci knihy pro děti Malý lord.

Měla velký hudební talent a otec by ji rád viděl jako operní zpěvačku, tento cíl jí však překazila nedomykavost hlasivek. Jako velmi mladá se pak připojila k různým cestovním hereckým společnostem. A v roce 1910 se provdala za o šest roků staršího Emila Artura Pittermanna Longena. S ním se pak přestěhovala zpátky do Prahy.

Bohém s nóbl vizáží

Longen byl výstřední figura. Pocházel z rodiny notáře a právního poradce Františka Ferdinanda d'Este Václava Pittermana. Studoval reálné gymnázium, už v patnácti se ale pokusil utéct k divadelní společnosti. Rodina ho dostala zpátky a nechala převézt do Kramerova sanatoria pro nemoci nervové.

V roce 1902 Emil nicméně zdárně odmaturoval a posléze strávil několik let na pražské Akademii výtvarných umění. Školu nedokončil. A ačkoliv malování nikdy úplně neopustil, větší pozornost nakonec přece jen zaměřil na divadlo.

Longen měl sice šlechtické vzezření, od mládí ale inklinoval k anarchistům, pak byl výrazně levicový. A byl to bohém jako hrom - bohužel i v tom špatném slova smyslu.

Když se setkal s Polyxenou, měl už za sebou různá malířská putování po Evropě, ve Francii dokonce strávil nějakou dobu s cirkusem a krátce působil ve filmové společnosti bratrů Pathéových. Mezi jeho přátele patřili například spisovatelé Jaroslav Hašek, Fráňa Šrámek, básník František Gellner, ale i žurnalista a spisovatel Egon Erwin Kisch.

Manželská kočovná léta

Mladý pár se vrhl nejen do sňatku, ale i do umělecké spolupráce. A čekala je rušná a velmi náročná léta. První dva roky po svatbě působili v Lucerně, kde občas Xena chytla nějakou malou roli. Poté manželé kočovali po kabaretech a těsně před válkou si Xena zahrála v kabaretu Hvězda, který býval na Václavském náměstí.

Ač se i tak jejich činnost přibližovala spíše uměleckému prokousávání než rozběhnuté kariéře, první světová válka je vrhla do ještě komplikovanější situace. Protože se jim nepodařilo získat angažmá v Praze, odjeli do Terstu, kde Longen hrál a jeho žena ho doprovázela na klavír. Díru do světa tam však neudělali. Po návratu paběrkovali malé úlohy v divadle Rokoko, putovali po mimopražských kabaretech - prostě se jim moc nedařilo. Nějaký čas manželé strávili na venkově a živili se prodejem Emilových obrazů.

Na konci války a krátce po ní Longenovi prošli Švandovým divadlem i Národním divadlem v Lublani, kde však nevydrželi dlouho. Roli hrály osobní sváry i roztržky ohledně uměleckého směřování, neboť Longen vyznával avantgardu. Po profesním neúspěchu v Paříži i nevydařeném nápadu hrát v Kladně hornické divadlo zamířil pár zpátky do Prahy. A právě tam se udála nejvýznamnější část jejich společného profesního života.

Dramata na Revoluční scéně

Po angažmá v kabaretu hotelu Riva, kde Xena převážně parodovala subrety, Longen v roce 1920 založil Revoluční scénu. Levicově zaměřené divadlo, v němž Longen uplatňoval experimentální postupy, mělo ve svém repertoáru vedle satirického kabaretu a veseloher i vážné, sociálně zaměřené kusy. Bylo také prvním divadlem, které zdramatizovalo Švejkovy příběhy. Švejka tehdy ztvárnil Karel Noll, který ho později hrál i v prvních filmových zpracováních, a představení se řadilo k těm úspěšným.

Revoluční scéna podle Longena, který vedl soubor a zároveň režíroval, měla být "revoluční výrazem i obsahem", často se však potýkala s nízkou návštěvností, takže například populárnější veselohry nakonec z repertoáru zmizet nemohly. V Revoluční scéně také vystupovala známá jména jako Vlasta Burian, Ferenc Futurista, Saša Rašilov nebo Eman Fiala.

Právě za dob Revoluční scény odehrála Xena Longenová svou nejvýznačnější roli. V dramatizaci Kischovy povídky Nanebevstoupení Tonky Šibenice ztvárnila hlavní úlohu: Prostitutku, která kdysi působila v luxusním salonu, ale pak strávila noc s vrahem odsouzeným k smrti, čímž splnila jeho poslední přání, a propadla se až na samé dno své profese a společnosti. Výkon Longenové tehdy ocenil i samotný Kisch, autor předlohy.

Co se hereckého projevu týče, byla podle odborníku Longenová velmi živelná, ale zároveň realistická. Seděly jí role prostých hrdinek, životem poznamenaných žen. Byla i dobrá komička, v reálu pak prý tichá a věřící osoba, ale zároveň i vtipný člověk. Byla vzhledově zajímavá - měla výrazné oči, kulatou tvář a černé vlasy. Tehdejším filmovým režisérům se však zřejmě typově nehodila. Na Revoluční scéně Longenová předvedla silné a podle některých až syrové výkony i v dalších hrách, zároveň však nesdílela manželovo umělecko - politické směřování. Nechtěla být na scéně za proletářku.

Konec Revoluční scény byl dramatický. Zadlužené divadlo bylo koncem roku 1921 uzavřeno, údajně z bezpečnostních důvodů. Pak sice začaly úpravu interiéru, ale Longen, který neměl peníze, dal protiprávně souboru výpověď. Herci ho zažalovali a Longen přišel o koncesi. Soubor bez něj později pořádal zájezdní představení, načež získal finanční podporu a z Revoluční scény se stalo Divadlo Adria.

Konec náročného vztahu

Longenovi později odjeli do Německa, kde jazykově zdatný Longen působil ve Wilde Bühne. Xena, podobně jako koncem desátých let v Paříži, kvůli jazykové bariéře nehrála. Po návratu do Československa v roce 1923 manželé nějaký čas působili mimo Prahu s úspěšnějšími i méně úspěšnými kusy. Poté dostali angažmá v pražském divadle Rokoko - scénu tehdy vedl jejich přítel Vlasta Burian. Longen a Kisch se stali kmenovými autory divadla. Od roku 1925 pak manželé hráli také v Divadle Vlasty Buriana.

Xena v půli 20. let dostala nabídku z Národního divadla, ta však nakonec nedopadla. Hostovala ve Vinohradském divadle, kde zaujala také výkonem v roli hlavní ženské hrdinky ve hře Periferie podle románu Františka Langera. Angažmá tam však nedostala.

V té době bylo také manželství Longenových v troskách, k čemuž vedlo i Longenovo bohémství a alkoholismus V roce 1926 se rozešli, byť se nikdy oficiálně nerozvedli. Byli zřejmě ten typ páru, který nedovede žít společně, ale také bez sebe. V té době se také Longenová objevila ve své jediné filmové roli - ztvárnila vdovu Šroubkovou v komedii Přemysla Pražského Prach a broky. Film se bohužel nedochoval, jen některé záběry byly později zveřejněny v dokumentu.

Xena pohostinsky vystupovala například ve Švandově divadle a s Karlem Hašlerem v Lucerně, což jí moc nesedělo. Našla si mladého partnera - novináře. Napsala konverzační aktovku Dáma z Čimeliček. Zároveň se potýkala s životní krizí a stupňujícími se psychickými problémy, které se prý snažila utišit drogami. V noci 23. května 1928 vyskočila Xena Longenová z okna bytu v Riegrově, dnešní Bořivojově ulici. Zemřela při převozu do nemocnice. Bylo jí 36 let.

Pohřeb a vzpomínání

Na pohřeb Longenové přišlo mnoho lidí z umělecké branže. Projev nad jejím hrobem pronesl Kisch. Longen, který se koncem roku 1928 znovu oženil s Marií Uhlířovou, na svou první ženu nezapomněl. Napsal o ní biografickou knihu Herečka, který vyšel koncem 20. let a pak znovu v 70. letech. Navštěvoval její hrob a jeho chování na výročí Xeniny smrti prý bývalo docela divoké. Hrob Xeny Longenové už v současnosti nenajdete. Je zrušený.

František Sauer a Stanislav Klika ve 30. letech vydali také knihu Emil Artur Longen a Xena. V 80. letech vznikla rozhlasová hra Poslední dialog - imaginární rozhovor obou manželů.

Longen přežil svou manželku o necelých osm let. Zemřel 24. dubna 1936 v benešovské nemocnici v důsledku perforace žaludečního vředu. Bylo mu 40 let a zanechal po sobě dvě malé dcery - Marii a Jiřinu.

Zdroje:
Vlastní