Shapiro se ujal své funkce v březnu roku 2014. Ukončil dobře rozjetou advokátní praxi a přestěhoval se do malebného centra Prahy na Malou Stranu, kde sídlí americká ambasáda. Praha je rodištěm jeho matky Rayi Czerner Schapiro, která, jako Židovka, utekla za druhé světové války do Spojených států před holokaustem.

Není tedy pravda, že Schapiro dostal post jen na základě své známosti s Obamou (kterému dokázal na jeho předvolební kampaň vybrat slušných 1,2 milionu dolarů a se kterým se spřátelil za studií na Harvardu), ale právě také díky jeho českým kořenům.

Prakticky ihned po nástupu na ambasádu se začaly vztahy s prezidentem Milošem Zemanem zhoršovat. V listopadu téhož roku se na Národní třídě sešli demonstranti, kteří svůj negativní postoj k prezidentovi dali najevo máváním červenými kartami. Právě ty se staly jakýmsi symbolem lidí, kteří se Zemanem nesouhlasí.

Prezident několikrát naznačil, že výrobu a distribuci karet zajišťovala americká ambasáda. Přestože se tuto informaci nikdy nepodařilo potvrdit, dodnes je tento argument rozšířen u části veřejnosti. Pravdou je, že Schapirovi byl sympatičtější například ministr Jiří Dienstbier ml., který byl vždy velkým Zemanovým kritikem.

Zlom ve vztazích se Zemanem však nastal v dubnu 2015, kdy se český prezident rozhodl odjet na vojenskou přehlídku do Moskvy. Stalo se tak v době největšího rozpuku ukrajinské krize a nedlouho po okupaci Krymu. Do Ruska se nikdo z čelných představitelů Evropské unie nebo NATO nechystal, s výjimkou právě Zemana, který prohlásil, že jede uctít miliony padlých sovětských vojáků.

Nechci říkat prezidentovi, co má dělat, ale...

Schapiro tehdy prohlásil: "Není na mně nebo na kterékoliv jiné zemi, abychom říkali českému prezidentovi, co má nebo nemá dělat. Když prezident Zeman řekl, že je třeba vzdát hold všem zemím v souvislosti s koncem druhé světové války, tak to chápu. Ta symbolika, že možná je jediným vůdčím představitelem státu EU, který bude stát na tom pódiu a sledovat vojenský pochod, když ta armáda destabilizuje jeden ze sousedních států EU, možná je taková prekérní, uvidíme, co se stane." A bylo zle.

Zeman se Schapirovi pomstil tak, že mu oficiálně zakázal vstup na Hrad s tím, že není možné, aby hlavě státu mluvil do jeho zahraničních cest nějaký velvyslanec. Někteří komentátoři tehdy upozorňovali, že Schapirovo prohlášení přece začíná právě konstatováním, že nehodlá prezidentovi radit, ale Zeman si ho buď nepřečetl celé, nebo záměrně reagoval jen na poslední větu.

Jeho ředitel zahraničního odboru Hynek Kmoníček se pak snažil poněkud klopotně vysvětlovat, že Schapiro na Hrad může, nemůže přímo za prezidentem, ale na společenské akce ano. Každému však bylo jasné, že vztahy mezi oběma muži, jsou definitivně na bodu mrazu. A mělo být ještě hůř.

Další komplikace nastala na počátku loňského tentokrát nikoli vinou Miloše Zemana, ale kvůli podivnému případu Aliho Fajáda. Tento Libanonec byl v hledáčku amerických tajných služeb a byl na něj vydán zatykač pro podezření z terorismu a obchodování se zbraněmi.

Fajád pobýval v české vazbě, odkud byl ale nakonec propuštěn výměnou za pětici unesených Čechů, kteří zmizeli v Libanonu. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán vydal Fajáda do jeho vlasti, přestože věděl, že tím vztahy s Američany dostanou další ránu.

Neviditelný velvyslanec

Reakce z ambasády byla nezvykle ostrá:"Jsme šokováni rozhodnutím české vlády propustit Alího Fajáda a Chalída El Marábího. Tito muži čelí u amerického federálního soudu obžalobě z přípravy vražd zaměstnanců americké vlády, dále z pokusu získat, přepravit a použít protiletadlové střely a z pokusu poskytnout materiální podporu teroristické organizaci."

Američané byli podle zákulisních diplomatických zdrojů skutečně velmi nemile překvapeni postupem české vlády. Vztahy mezi oběma zeměmi se tak ještě zhoršily.

Pomyslnou třešničkou na dortu pak byla kauza neviditelného velvyslance na předávání státních vyznamenání. Zeman veřejně obvinil Schapira, že se ho jako jediný velvyslanec nezúčastnil. Rychle se však ukázalo, že se mýlil, což hradní mluvčí Jiří Ovčáček vyřešil konstatováním, že velvyslanec byl neviditelný.

Skandál? V Česku už spíš běžná praxe, která jen potvrdila, že vztahy s americkou diplomatickou misí, potažmo celkově se Spojenými státy, budou špatné tak dlouho, dokud bude velvyslancem Schapiro (nebo prezidentem Zeman).

Přijede Ivanka?

Nakonec se pro Česko přece jen zablýsklo na lepší časy. V USA se překvapivě stal novým prezidentem Donald Trump, který se s výměnou velvyslanců příliš nemazal a nařídil jejich urychlené stažení.

Zeman, hlavní evropský podporovatel Trumpa, tak má právem důvod k oslavě, protože se tím zabilo hned několik much jednou ranou. Odjede jeho arcinepřítel Schapiro, Zeman dostal od Trumpa pozvání do Bílého domu, což je skutečně historický okamžik, a americko-české vztahy by teď teoreticky mohly zažít období rozkvětu.

Zeman si jistě dá pozor, aby nového amerického velvyslance (či velvyslankyni, český prezident se totiž u Trumpa přimlouval za jeho exmanželku Ivanku Trumpovou) zahrnul svou přízní a dal zapomenout na neblahé roky svého souboje se Schapirem.

Přestože tento příběh svádí k interpretaci, že Zeman nad Schapirem zvítězil, otázkou je, kdo nově obsadí americké velvyslanectví a jaké přesně úmysly bude mít Trump s Českou republikou. Stát se pro Trumpa jakýmsi předvojem pro oživení vztahů s Ruskem nemusí být pro Česko nakonec vůbec výhodné.