Staří stavitelé nebyli tak hloupí, jak si současní projektanti myslí. Dobře věděli, že domy staví v oblasti, kde se jednou za čas objevují silná zemětřesení a podle toho se i chovali.

Vesnice v údolí Tronto vznikaly po staletí podél důležité římské obchodní cesty Via Salaria. Postaveny byly většinou z kamenů, případně poctivých cihel a malty. Přesto se začátkem října většina z nich zřítila. Jejich majitelé je totiž postupně zrekonstruovali bez respektu k původním materiálům a na domy postavené ještě před moderními stavebními postupy použili nové materiály.

Výsledek byl většinou katastrofální. "Když na střechu použijete železobeton, jeho váha způsobí, že se zdi zhroutí, protože ho neudrží," vysvětluje Graziano Leoni, profesor pozemního stavitelství na Univerzitě v Camerinu.

Beton mezi kameny

A trosky nejen v Arquatě del Tronto mu dávají za pravdu. Ve zříceninách se mezi kameny, které tvořily stavby, povalují kusy betonu a cementu. Ze zdí se během otřesů vydrolily a kameny se tak sesunuly.

Dalším důvodem, proč se zřítilo tolik domů, je podle Leoniho to, že na poměrně stísněném prostoru vedle sebe stojí domy z různých historických období. Nebo spíš – mezi odolnými stavbami jsou nové, postavené třeba před padesáti sedmdesáti lety, kdy se už začaly používat moderní materiály, ale neřešila se odolnost vůči zemětřesení.

"Když rekonstruujeme dům, bohužel se často zabýváme víc výběrem dlažby do koupelny než stavem nosných zdí," řekl italskému deníku Il Messagero stavební inženýr Luciano Tortoioli. Souhlasí s tím, že dříve bylo (a občas i nyní stále je) běžné, že se domy zřítily kvůli tomu, že na cihlovou zeď lidé postavili nástavbu z železobetonu.  

Pokusy o zabezpečení nejsou nikdy stoprocentní

Itálie za posledních několik desetiletí věnovala vývoji domů odolných zemětřesení nejen hodně studií, vývoje, ale i miliardy eur. Jen po roce 2009, kdy zemětřesení zdemolovalo historické město L’Aquila, vláda uvolnila téměř miliardu eur na modernizaci budov v seismicky aktivních oblastech.

Lidé si tak mohli zažádat o dotaci, nové bytové komplexy se staví na pilotech, které rozptylují otřesy, a podél stěn historických budov vznikají bezpečnostní jištění.

Přesto se například škola v městě Amatrice, kterou před několika lety za nemalé náklady zrekonstruovali tak, aby přežila otřesy, nyní zřítila k zemi. Úřady tak hledají viníka, protože šlo o nemalou investici, která se ukázala jako k ničemu.

"Pro projektanty znamená každé zemětřesení svým způsobem obří laboratorní test. Přinese nám spoustu informací o tom, jak se staré budovy chovají a jak lépe postavit nové objekty, protože se vždy musíme poučit z našich minulých chyb," shrnuje Leoni.