John Ellis "Jeb" Bush, syn 41. amerického prezidenta George Herberta Walkera Bushe a mladší bratr 43. prezidenta George Walkera Bushe, má políčeno na to, aby se stal prezidentem s pořadovým číslem 45.

Dvaašedesátiletý republikán zatím prezidentskou kandidaturu neohlásil. O jeho tažení na Bílý dům ale nemůže být pochyb. Jeb se vzdal členství ve správních radách, aby jako kandidát na nejvyšší úřad nebyl podezírán ze střetu zájmů, a založil politický akční výbor (political action committee - PAC), který mu umožní vybírat peníze na prezidentskou kampaň

Průzkumy ho mezi republikány řadí na první místo. Nejnovější sonda CNN/ORC dává Jebovi pětiprocentní náskok před guvernérem Wisconsinu Scottem Walkerem. 

Žádný reset, ale backspace

Nahlíženo z Česka bude zajímavé jeho chystané evropské turné. Bush III., bývalý guvernér Floridy (1999 až 2007), se počátkem června vydá na starý kontinent, aby se Evropanům, ale zejména Američanům, ukázal jako státník a vůdce. Štáb mu naplánoval tři zastávky - v Tallinnu, Varšavě a Berlíně.

Proč právě tam a ne například v Praze?

Třeba proto, že Barack Obama zvolil Prahu za jeden ze symbolů resetu ve vztazích s Ruskem. V české metropoli uzavíral družbu s Rusy a podpisoval odzbrojovací smlouvu START.

Jeb se však chce v Evropě představit jako protipól prezidenta, jehož zahraniční politiku označuje přívlastky "nerozhodná" či "naivní". O reset, který se Obamově vládě beztak nepovedl, se pokoušet nebude. Místo kooperace zdůrazní americké vůdcovství.

Na fundraisingovém setkání s byznysmeny v Ohiu shrnul Jeb svou vizi zahraniční politiky do čtyř tezí: "Amerika musí vést. Amerika musí být ve světě angažována. Naši přátelé si musí být jisti, že se na nás mohou spolehnout a naši nepřátelé se nás musí bát".

Pokud se přidržíme počítačového žargonu, můžeme změnu v zahraniční politice po případném Jebově vítězství popsat třeba tak, že reset (vynulování sporů) nahradí funkce backspace (výmaz předchozí Obamovy politiky a návrat k politice staršího bratra George W.).

Jenže Obama některé strategické projekty George W. překreslil a je stěží myslitelné, aby je příští prezident vracel do původní podoby. To se týká třeba radaru protiraketové obrany, který byl plánován do brdských lesů a skončil v Turecku.

Také proto Jeb Bush v Evropě hledá jiné symboly.

Nová politika se starou gardou

Jeden z nových symbolů leží v Pobaltí - v estonské metropoli Tallinnu. Právě tam, několik desítek kilometrů od hranic Ruska, ujistí Jeb o svém odhodlání bránit východní hranici Severoatlantické aliance. Varšavu zase osloví jako jednoho z nejspolehlivějších spojenců a největších evropských odběratelů amerických zbraní – zejména stíhaček F-16 a protiraketových baterií Patriot.

Zastávka v Berlíně pak bude uznáním Německa jako ekonomického hegemona Evropy. Jeb Bush dá najevo, že pokud bude chtít mluvit s Evropou, nebude telefonovat představitelům unie, ale kancléřce Angele Merkelové.

Hlavním cílem evropského turné však není navázat vztahy se spojeneckými státníky, ale upozornit americké voliče na jeden z důvodů, proč příští rok v prezidentských volbách hlasovat právě pro Jeba. Bushovi "píáristi" jim chystají jednoduché poselství: Vidíte? Pokud Jeba Bushe zvolíte, budete v Evropě oblíbeni jako on.

Leč Jebův bratr, který zahájil invaze do Afghánistánu a Iráku, je jak v Evropě, tak v Americe vzpomínán jako jeden z nejneoblíbenějších prezidentů. Doma končil s podporou 35 procent obyvatel. A pohled na tým Jebových poradců vyvolává pochyby, zda se mladší bratr může vymanit z odkazu staršího sourozence.

V zahraniční politice Jebovi radí Paul Wolfowitz, Stephen Hadley a John Negroponte. Všichni prošli administrativou George W. - Wolfowitz jako náměstek ministra obrany (je pokládán za "architekta" invaze do Iráku, později byl šéfem Světové banky), Hadley jako poradce pro národní bezpečnost a Negroponte jako velvyslanec v OSN.

K politice svého bratra se přitom Jeb odmítá vyjadřovat. "Tohle dělat nebudu. Není přece důležité zabývat se minulostí. Je důležité starat se o to, aby Amerika směřovala dopředu," pravil v Ohiu a upozornil: "Jsme každý jiný. Budu dělat vlastní politiku".

Deník Miami Herald předpověděl, že Jebova zahraniční politika bude "jen jemně odlišná" od zahraniční politiky George W. Přirozeně za předpokladu, že v listopadu příštího roku vyhraje volby.

Koule na noze, dolary v kapse

Příjmení Bush může Jebovi viset jako koule na noze. Sám George W. na otázku, co je největší Jebovou slabinou, odpovídá: "Já". Američany přitom ujišťuje: "John Ellis je úplně jiný než já".

Příslušnost k politické dynastii však dává Jebovi také podstatnou výhodu: Může se opřít o početnou skupinu donátorů, kteří tradičně podporují politický klan Bushů. A ve volební kampani se každý milion dolarů počítá.

Další výhodou by měla být Jebova stranická příslušnost. Republikán by měl být ve finále voleb proti vítězi primárek demokratů ve výhodě. Po osmi letech vlády demokratického prezidenta budou voliči slyšet na změnu, poptávka po politikovi z opačného tábora bude vysoká.

Je také zjevné, že po meteoritickém Baracku Obamovi, který do nejvyšších pater politiky "spadl z nebe", se kyvadlo voličských nálad vrátí ke zkušeným a prověřeným politikům. A právě do takové kategorie si Jeba Bushe mohou Američané zařadit.

Jeb má za sebou osm let guvernérství na Floridě. Je pokládán za jednoho z nejúspěšnějších šéfů Slunečního státu. Omezil státní byrokracii a především - ekonomika za jeho vlády utěšeně rostla.

Guvernéři amerických států se v minulých desetiletích často stávali prezidenty. Dokládají to Ronald Reagan (guvernér Kalifornie), Bill Clinton (guvernér Arkansasu) i George W. Bush (guvernér Texasu). Evropa by proto měla počítat s možností, že od ledna 2017 bude mít co do činění s prezidentem Johnem Ellisem Bushem zvaným Jeb.