Že není Rodrigo Duterte obdivovatelem Spojených států, to nemůže nikoho překvapit. Nový filipínský prezident od svého zvolení před několika měsíci soustavně používá protiamerickou rétoriku, neváhal osobně urazit amerického prezidenta, anebo vyhrožovat vyhoštěním amerických jednotek z ostrova.

Jeho cesta do Číny minulý týden však přesto znamenala významný krok. Vůdce nejstaršího amerického spojence v celé jihovýchodní Asii – a bývalé americké kolonie – tam zcela otevřeně formuloval úplný obrat tradiční zahraniční politiky své země a vyhlásil alianci s dosud znepřátelenou Čínou.

"Ohlašuji rozchod se Spojenými státy jak ve vojenské, tak v ekonomické oblasti," prohlásil prezident při setkání s čínskými a filipínskými byznysmeny v Pekingu. Dodal, že "Amerika prohrála" a že se chystá na návštěvu do Ruska: "Možná se taky vydám do Ruska za Putinem a řeknu mu, že jsme teď my tři společně proti zbytku světa: Čína, Filipíny a Rusko."

Duterte naznačil, že je připravený se zmíněnými velmocemi uzavřít zbrojní zakázky a dokonce uspořádat společná vojenská cvičení, jež naopak s Američany přes prakticky každoroční konání do budoucna vyloučil. Z Číny si výměnou za to odvezl slíbené investice ve výši stovek miliard korun.

Radikální obrat

Stvrzení nového kurzu stomilionových Filipín a významného člena Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) zasadilo tvrdou ránu nejen dosluhující americké administrativě, která prosazovala "otočku k Asii" a rozšíření amerického vlivu v oblasti. Jednou z možných obětí je i nedaleké Japonsko, kam Duterte míří na netrpělivě očekávanou návštěvu. Jeho nejnovější výroky přitom v zemi vyvolaly zmatení.

"Duterteho komentáře se setkaly s různými typy reakcí," řekl v pátek diplomaticky ministr zahraničí Fumio Kišida. "Bude třeba si vysvětlení vyslechnout přímo od něj, abychom tak usnadnili komunikaci ohledně této otázky."

Japonští představitelé se obávají, že Duterteho rozchod se Spojenými státy a hlavně podpora největšího geopolitického protivníka by mohla mít velmi negativní dopady na japonské zájmy v celém regionu.

Když japonský premiér Šinzó Abe před čtyřmi lety nastoupil do funkce, vsadil na výrazně asertivnější politiku, založenou na zadržování Číny a budování strategických aliancí s okolními státy. Filipíny v této strategii, přirozeně podporované z USA, hrály významnou úlohu.

Ještě loni tehdejší filipínský prezident Noynoy Aquino s Abem stvrzoval "strategické partnerství" zaměřené proti Číně a začátkem letošního roku došlo k podepsání průlomové dohody o vojenské spolupráci, což umožnilo vývoz japonských obranných zbraní i technologií na Filipíny.

Japonsko v hrsti drzého Filipínce

Obě země pořádaly společná vojenská cvičení se Spojenými státy a plánovaly koordinovat postup vůči čínským územním požadavkům v Jihočínském a Východočínském moři, přičemž Japonsko podpořilo filipínskou mezinárodní arbitráž vůči Číně; její Filipínám nakloněný rozsudek se mimochodem Duterte kvůli sblížení s mocným sousedem chystá ignorovat.

Budoucnost deklarovaného strategického partnerství je nyní v ohrožení a Japonsko musí velmi opatrně našlapovat, aby nevypočitatelného filipínského prezidenta nepoštvalo i proti sobě. Součástí opatrného přístupu by mělo být ignorování krvavé filipínské války proti drogám, zanechávající za sebou tisíce mrtvých, jež odsoudilo mezinárodní společenství právě s výjimkou Číny. Japonská vláda se plánuje stejně tak vyhnout jakémukoli komentování roztržky s USA.

"Chtěli bychom dále posílit naše strategické partnerství s Filipínami," sdělil novinářům v pátek na tiskové konferenci optimisticky vládní mluvčí Jošihide Suga.

Japonsko si dobře uvědomuje důležitost blízké spolupráce s Filipínami kvůli řadě strategických hrozeb, jimž musí momentálně čelit. Prezident Si Ťin-pching je pravděpodobně nejmocnějším vůdcem Číny od dob Mao Ce-tunga a vůči svým sousedům provádí bezprecedentně expanzivní politiku, nárokující si rozsáhlá území v přilehlých mořích.

Čína se může opřít o stále modernější a lépe financované námořnictvo, ale i o věrné spojence v oblasti, jako je Myanmar, Kambodža, Laos nebo Severní Korea. Vyšší a efektivněji směřované výdaje na armádu v Japonsku brzdí pacifistická ústava a většina okolních zemí je přinejmenším opatrná se otevřeně vymezit vůči Číně, přičemž dvěma nejdůležitějšími výjimkami byl Vietnam a právě Filipíny.

Děsivý Donald Trump

Japonskou vládu i veřejnost navíc děsí možnost Trumpova prezidentství, které by mohlo vést k ukončení obranných záruk ze strany USA. Trump se v kampani k hrůze premiéra Abeho opakovaně o Japonsku zmiňoval jako o problematickém partnerovi, jenž platí málo za vlastní ochranu a "zneužívá" americkou naivitu.

Japonsku a nedaleké Jižní Koreji Trump posměšně doporučoval pořídit si vlastní jaderné zbraně, což pro většinu japonské společnosti nepřichází v úvahu, a naznačoval svou ochotu dohodnout se s Čínou a Ruskem bez ohledu na zájmy menších států.

Ať už se Trump dostane do Bílého domu či nikoli, budoucnost Obamovy "otočky k Asii" a vůbec ochotu Spojených států se ve východní a jihovýchodní Asii angažovat nemůže nikdo předpovídat. Udržet kontakty s Filipínami má tedy pro Japonskou mimořádnou cenu, kterou bude zřejmě ochotné i štědře zaplatit v oblasti rozvojové spolupráce a investic do infrastruktury.

Obavy premiéra Abeho snad může trochu uklidnit fakt, že příliš blízká spolupráce s Čínou se na Filipínách setkává s odporem ze strany veřejného mínění a dokonce i vládních poslanců a senátorů, takže prezident Duterte dost možná nakonec nebude schopen své plány plně realizovat.