Dva hejtmani místo očekávaných pěti až sedmi a především místo donedávna platných jedenácti. Tak vypadá politický výprask, který utržila sociální demokracie v krajských volbách, a těžko v tom hledat něco jiného.

Popravdě řečeno to mohlo málokoho překvapit. ČSSD vládla v krajích dlouhých osm let a zdaleka ne všude to bylo na nějaké velké lidové oslavy. Kauzy hejtmana Jiřího Rozbořila nebo Michala Haška byly nejviditelnější, ale škraloupů by se našlo i v jiných krajích dost.

Analýzy, proč ČSSD pohořela, se shodují, že neuměla zaujmout voliče, nedokázala přimět ani své tradiční stoupence, aby přišli k volbám, nepředstavila zajímavé kandidáty a především nedokázala čelit tlaku Hnutí ANO, které ve všech krajích šlo do boje se sloganem, že "všeci kradnú", přičemž "všeci" myšleno hlavně "všeci sociální demokraté". 

Ztracená a zmatená ČSSD

Po volbách se už i uvnitř sociální demokracie zaznívá poměrně dost hlasů, které tvrdí, že za všechno může předseda Bohuslav Sobotka, který krajům nepomohl, v kampani byl jalový a je zcela vytržený z reality. Jeden ze dvou úspěšných hejtmanů, Jiří Zimola (Jihočeský kraj) už se nechal veřejně slyšet, že by Sobotka měl začít chodit mezi lidi a zajímat se o jejich problémy. Prý o nich nic neví.

Ministr vnitra Milan Chovanec (a zdaleka není jediný) zase tvrdí, že vše by se mělo řešit u prezidenta Miloše Zemana, se kterým by se měly nastolit normální vztahy. Chovanec se zřejmě domnívá, že porážky v krajích způsobila podivná stínová válka mezi Zemanem a Sobotkou.  

Cílem podobných úvah je s největší pravděpodobností snaha oslabit Sobotu a připravit si půdu pro vnitrostranický boj. Tyto volby sociálním demokratům prohrálo všechno možné, ale vztah se Zemanem to určitě nebyl. Jak jinak si vysvětlit pád kovaného Zemanovce Michala Haška, který měl přece vztahy s prezidentem vždy náramné? Ba ne, tady už se střílí první salvy boje o pozici předsedy strany.

Co by ale vlastně tedy sociální demokracie měla dělat, aby příští parlamentní volby neskončily podobnou katastrofou? Sobotka volá po přepsání programu, strana se má inspirovat u pirátů, na kandidátky by se měli zařadit lidé zvenčí, klidně i nestraníci…

Problém je, že to podobně zkoušela ODS v době svého počínajícího úpadku a vůbec nic to nepřineslo. Strana tím jenom přiznává, že je v krizi, s níž si neví rady. Ostatně pokud jsou v jedné straně Hašek, Chovanec a Jaroslav Foldyna a současně Jiří Dienstbier, Michaela Marksová-Tominová a Lubomír Zaorálek, pak je jasné, že strana má problém a v prvé řadě by si měla vyřídit své vnitřní spory. Navenek působí jako příliš názorově rozkročená, v některých věcech jdou obě křídla dokonce proti sobě.

Popravdě řečeno ČSSD se musí připravit na to, že volby příští rok nevyhraje. Do voleb zbývá příliš krátká doba na to, aby se s preferencemi dalo něco razantního dělat. Samozřejmě to neznamená dát ruce do klína, ale rozhodně nelze vycházet z podobně mylných předpokladů, jako byl nedávno zisk pěti hejtmanských postů. Sociální demokracie je jen těžko dostane na lepší čísla než hnutí ANO, které je v obrovském laufu a nic nenaznačuje, že by to za rok mělo být jinak.

Jedna jediná možnost

V tom by se měly chytit za nos i ostatní strany napříč politickým spektrem, tedy i pravice. Komicky působily úvahy předsedy ODS Fialy, který těsně po volbách dumal nad tím, že ODS je nyní zase hegemonem na pravici, protože topka ztrácí dech.

Moderátor Václav Moravec ho trefně upozornil, že hegemonem na pravici i na levici je nyní Hnutí ANO. O to přesně jde. Bratrovražedná válka na pravici nepřináší vůbec nic a pomyslný vavřín pro nejsilnější pravicovou stranu je naprosto k ničemu, pokud ona vítězná strana bude mít 10 procent.

Zbývá jediné. Připravit se na onu modrou tsunami, která nejspíš za rok přijde, a spojit síly. Přesně tak, jak se to nyní děje v krajích. Poděšené prskání o tom, že jde o podraz na voliče, které zaznívá z Hradu, ukazuje, že to je jediná věc, která je reálnou hrozbou pro kompletní převzetí moci.

ČSSD, ODS a TOP 09 by se měly před volbami zavázat, že nevytvoří vládu s ANO. Bylo by skvělé, kdyby se k tomu připojili i lidovci, ale o těch je známo, že jsou v každé vládě, takže tam se nedá s něčím podobným počítat.

Zmíněné strany by to měly deklarovat veřejně a zcela nekompromisně. Pro TOP 09 a pro ODS by to neměl být žádný velký problém, pro ČSSD to bude horší. Jednak je ve vládě s ANO už teď, navíc je ve straně mnoho lidí, kterým Babiš zas tak moc nevadí. Jiná cesta ale není, tedy pokud nechce sociální demokracie napříště sedět v Babišově vládě, kde by ovšem už působila jen jako trapná stafáž.

Návod na Babiše od Babiše

Hnutí ANO nevyhraje s výsledkem 40 nebo 50 procent. I to ukázaly analýzy, že vítězství v krajích z čistě matematického hlediska nebylo bůhví jak oslnivé. Babiš bude potřebovat koaliční spojence a to jediné, co ho v tuto chvíli může trápit, je možnost, že žádné mít nebude.

Stejně jako se daří vyšachovat už 26 let komunisty, může se to podařit na jedno volební období s hnutím ANO. Babiš se koneckonců nechal slyšet, že ho v případě prohry nikdo v parlamentu neudrží, že se vrátí k byznysu a rozhodně nehodlá promarnit čtyři roky života žvaněním z opozičních lavic. Dal tím svým soupeřům jasný návod. Stačí ho poslat do opozice a ANO tím rázem přijde o svou hlavu.

Babiš lační po moci, chce být premiér, nejraději by chtěl vládnout sám. I dohady s Pavlem Bělobrádkem a Sobotkou mu musí lézt silně na nervy. V opozici určitě nevydrží a skutečně se může stáhnout zpět do hlubin Agrofertu.

Výše zmíněná možnost vyžaduje jednotu, odvahu a do značné míry rezignaci na osobní ambice. Vláda ODS a ČSSD nebude nic jednoduchého, ale už to tahle země kdysi zažila a dokonce přežila. Co ještě nezažila, je vláda jedné firmy. Stále je čas tomu zabránit.