Počasí podle studie princetonského historika Nicoly di Cosmo počasí výrazně ovlivnilo jak začátek mongolských výpadů, tak i jejich konec v Evropě. Dostatek zelených pastvin pro jejich koně pomohl Mongolům rozšířit jejich říši až do Ruska, v roce 1241 se dostali až do Maďarska.

Vojsko vedené Čingischánovým vnukem Batuem umělo perfektně využívat otevřený terén a dokázalo se mu přizpůsobit. I proto, že posílalo do neznámého terénu v dostatečném předstihu své zvědy.

"S oblastí byli seznámení. Neměli ale tušení, jak je náchylná k záplavám," říká di Cosmo s tím, že Maďarsko má vysokou hladinu spodní vody a při větších deštích hrozí povodně.

Koně zapadli do rozbředlé půdy

Analýzou letokruhů stromů v regionu historikův tým zjistil, že v roce 1242 panovala v Maďarsku chladná a vlhká zima a obleva pravděpodobně změnila uherskou nížinu v jednu obří bažinu. Historické dokumenty tomu napovídají, protože uvádějí, že tající sníh udržel mongolskou armádu dál od uherského hradu obklopeného močály.

Kromě toho, že bahno prakticky rozložilo mongolskou taktiku založenou na rychlé jízdě, chyběla koním pastva. Podle di Cosmo se tak Mongolové museli stáhnout do sušších oblastí s dostatkem trávy, a následně pak zpět do Ruska.

Přestože klima nebylo jediným faktorem, který zabránil vydrancování Evropy, podle historikova týmu nelze jeho význam pominout. "Je to jako bychom tvrdili, že zima v Rusku neměla vliv na Napoleonovu armádu," přirovnává di Cosmo.

Někteří Cosmovi oponenti varují před tím, aby se klimatickým podmínkám přikládal takový význam. Na druhou stranu ani předchozí vysvětlení náhlého odchodu Mongolů nebyla vždy stoprocentně potvrzena – ať to bylo podlomení morálky po několika nezdarech při dobývání hradu či nástupnické boje po náhlé smrti chána.

"Myslím, že je to přesvědčivé," říká historik Aaron Putnam z Mainské univerzity v Oronu s tím, že jízda na koni Mongoly v tomto případě limitovala. "Byli neuvěřitelně technologicky zdatní, ale dostali se na místo, které koním prostě nesedlo," konstatuje Putman.