Když se člověk podívá na některé vyobrazení Vikingů, možná mu hlavou aspoň na okamžik prolétne myšlenka praktičnosti bojových přileb. Stačilo by přece jen lehce za rohy zavadit a spíš než ochranu by svému nositeli přinesly zlomený vaz. Ale co, jiný národ jiná móda, ne?

Problém je, že tento historický konsenzus nemá žádné reálné podklady. Mimo jiné se tomuto tématu věnovala Roberta Franková ve svém díle "Vynález vikingské rohaté přilby". Upozorňuje v něm, že se mýtická představa zrodila až při přípravě operní ságy Prsten Nibelungův od skladatele Richarda Wagnera.

Helmy na hlavu pěvcům nasadil v roce 1876 kostýmní návrhář Carl Emil Doepler. Vzhledem k tehdejší oblibě opery a konkrétně pak i této severské ságy se není co divit, že se představa rozšířila postupně po celé Evropě i dál za její hranice.

Carl Emil Doepler vytvořil kostýmy pro Wagnerův Prsten Nibelungův, poprvé v nich nasadil Vikingům přilby s rohy | zdroj: tisková zpráva

Jenže jak Doepler na podobu přileb přišel? Jednak potřeboval postavy vikingských bojovníků nějak jednoduchým způsobem odlišit od jiných postav, ale hlavně za to může rodící se německý nacionalismus.

Němci byli v té době fascinovaní severskými dějinami, ztotožňovali se s nimi, protože jim nabízely jinou alternativu ke klasickým antickým dějinám. Doeplera proto napadalo propojení antiky a severských dějin. Vzal tradičně zobrazované antické přilby, spojil je dohromady s (lehce) rohatými helmami germánských kněží – a umístil je na hlavy Vikingů.

Vikingové byli na svou dobu (8. – 10. století) poměrně vyspělý národ skandinávských mořeplavců, kteří podnikali cesty a loupeživé výpravy do Evropy. Mýtický "věk Vikingů" byl ale v této souvislosti poprvé zmíněný až ve dvou na sobě nezávislých článcích z roku 1873.

A když už bylo období oficiálně pojmenováno, hodilo se, že o pár let později přibyl další znak, který ho definoval. Skandinávské země se mýtu dodnes brání a upozorňují na jeho nepravdu, protože se ale představa už natolik vžila, je jejich boj marný. Nic s tím nenadělají ani archeologové, kteří žádné stopy po rozích ve hřbitovech neobjevili.