Platforma demokratů je "nejprogresivnější ve stranické historii", jak se nechal slyšet Bernie Sanders, neúspěšný protikandidát Clintonové. Je plná především odvážných návrhů v sociální a ekonomické oblasti, jež by měly USA víc přiblížit evropským standardům – počítá například se zvýšením federální minimální mzdy za 15 dolarů za hodinu, slibuje nejméně dvanáct měsíců rodičovské dovolené a zrušení školného na státních školách pro rodiny s ročním příjmem pod 125 tisíc dolarů.

Demokraté se chystají výrazně zvýšit daně pro nejbohatší, zrušit daňové výjimky pro ropné a plynové giganty a zvýšit tresty za finanční kriminalitu.

V celospolečenských otázkách se demokraté naplno přihlásili k ochraně menšin – kromě podpory sňatků partnerů stejného pohlaví na federální úrovni mimo jiné navrhují imigrační reformu a reformu justičního systému, jež by měla přispět k ukončení současného stavu masového věznění příslušníků menšin za drobné (např. drogové) přečiny.

Policejní reforma je zase odrazem požadavků hnutí Black Lives Matter, které se demokraté snaží do své strany integrovat, a touha po přísnější kontrole prodeje a vlastnictví zbraní je odpovědí na stále přibývajícími krvavými incidenty. Platforma také slibuje vyhlášení "stavu klimatické nouze" kvůli hrozbě globálního oteplování.

Na formulaci demokratické platformy měl mimořádný vliv již zmiňovaný Bernie Sanders; přestože se mu nepodařilo získat stranickou nominaci, prostřednictvím milionů oddaných a zapálených příznivců dokázal posunout stranu výrazně doleva a přinutil Clintonovou přijít proti vlastní vůli s velmi progresivními návrhy.

Zvýšení federální minimální mzdy na dvojnásobek (dnes je 7,25 dolarů za hodinu) a zrušení školného pro méně majetné rodiny patří mezi jeho největší úspěchy. Původně nezávislý Sanders, vždy nalevo od hlavního proudu Demokratické strany, se výměnou za to v průběhu konvence fakticky stal plnohodnotným demokratem a dokonce slíbil aktivně bojovat nejen za zvolení Clintonové, ale zapojit se i do klíčových bojů o senátorská a poslanecká křesla.

A co republikáni?

To republikánská platforma vzešlá z konvence v Clevelandu je výsledkem účelové aliance v zásadě neidologického populismu Donalda Trumpa s ultrakonzervativními evangelikály z hnutí Tea Party – aliance reprezentované výběrem Mikea Pencea, bývalého guvernéra státu Indiana, na post viceprezidentského kandidáta republikánů.

Dokument tedy přirozeně volá po oblíbené Trumpově zdi na hranici s Mexikem či po masivním "přebudování" americké armády a totálním zničení tzv. Islámského státu. Zároveň se však hemží narážkami na Boha a náboženství - v programu je možné nalézt volání po zákazu potratů dokonce i v případě znásilnění, požadavek na zavedení povinné biblické výchovy ve školách, výběr soudců Nejvyššího soudu na základě jejich "rodinných hodnot" a termíny jako "přirozené manželství" v kontrastu se sňatkem homosexuálních párů.

Jestliže demokratická platforma je ta nejprogresivnější ve stranické historii, pak republikánský program je ten nejkonzervativnější a – jak se nechali slyšet přímo někteří republikánští delegáti – nejnepřátelštější vůči sexuálním (a jiným) menšinám.

Vítězství radikálních pozic

Prakticky jediné, co letošní volební program republikánů i demokratů spojuje, je odpor vůči obchodním smlouvám a důraz na protekcionismus, což je v obou případech paradoxní – u republikánů proto, že bývali tradičními zastánci co nejsvobodnějšího trhu a globalizace, u demokratů zas proto, že Clintonová donedávna podporovala Transpacifickou dohodu (TPP) a její manžel byl proponentem kontroverzní dohody NAFTA.

Jinak jsou od sebe představy obou hlavních stran o budoucnosti země odlišnější než kdy předtím. Tatam je období, kdy se obě strany pohybovaly v politickém středu a pokoušely se dosáhnout na co největší množství voličů. Přitom právě Clintonové symbolizovali  rozkročení do středu a Hillary je mezi demokraty považována za pravicového jestřába. Vedení republikánů se zase po posledních prohraných volbách dušovalo, že je vzhledem k měnící se demografii USA potřeba vykročit vstříc menšinám, především té hispánské a asijské.

Místo toho zvítězila ve dvou dominantních amerických stranách radikální křídla, která jdou do značné míry proti přesvědčení kandidátů samotných. Voliči tak budou mít jasnou volbu nejen mezi Hillary Clintonovou a Donaldem Trumpem, ale i mezi silným progresivismem a silným konzervativismem reprezentovaným jejich politickými stranami.