Upřímně řečeno: podle etikety je nevhodné jakkoli komentovat kýchání, kašlání, smrkání a veškeré jiné tělesné zvuky. Přesto se tak nějak ustálilo, že se právě při kýchnutí dělá výjimka.

Jako vždy existuje několik možných důvodů. Lidé například věřili, že si ďábel občas pročítá svůj seznam, a když vysloví nějaké jméno, musí dotyčný kýchnout. Proto se mu popřeje zdraví, aby jeho duše nepropadla peklu.

Vzhledem k tomu, že si 'zdravíčko' přejí i ateisté, a to nejen u nás, je ale třeba hledat vysvětlení někde jinde – konkrétně v době morových ran. Tehdy se totiž věřilo, že kýchání je prvním příznakem nákazy, a pokud dotyčnému nepopřejeme okamžitě zdraví, jsou jeho dny sečteny. "Pozdrav pánbůh" přitom v tomto případě neznamená nic jiného než "uzdrav" pánbůh.

Mor poprvé udeřil v 6. století v byzantské říši, kdy vymřela prakticky čtvrtina jejího obyvatelstva. Největší morová pandemie, takzvaná černá smrt, se poprvé objevila v polovině 14. století v čínské provincii Chu-pej (stejně jako koronavirus - že by náhoda?), odkud se vojenskými a obchodními cestami dostala do Evropy. Tam pak trvala s přestávkami v podstatě 350 let – s katastrofálními následky.

Naposledy se mor v Evropě objevil počátkem 18. století na jihu Francie, na přelomu 19. a 20. století pak v Asii. Smutný fakt je, že se jej dosud nepodařilo zcela vymýtit, tu a tam udeří v Americe, Africe či Asii.

Pro zajímavost: Rychlost kýchnutí činí až 160 km za hodinu a "dostřik" se blíží osmi metrům. Takže: Pozdrav pánbůh! Zvlášť v této době.